Takhle uprostřed léta si člověk vzpomíná, jak bylo hezky v zimě, jak místo pečení se na sluníčku brázdil sjezdovky na snowboardu a podobně. Vzpomněl jsem si na příhodu z konce letošního února.

Sněhy tály, stav Sázavy vyletěl do čísel lahodících oku a já se se svým mladším spolužákem Adamem rozhodl, že by to stálo za to. Aby se o nás naši drazí rodičové nebáli, rozhodli jsme se radši pro raft, než kánoi a protože se na raftu jede ve dvou blbě, přibrali jsme k sobě naše přítelkyně. S mojí lepší polovičkou jsme tenkrát byli spolu necelý měsíc a já si pobaveně říkal, že jí alespoň prozkouším. Bylo to totiž úplně poprvé, co jela na vodu

Po skončení odpoledního vyučování jsme vyrazili, naskákali do auta a během chvilky se z břečkoidní Prahy ocitli v zasněženém Týnci nad Sázavou. Tábořiště kompletně pod sněhem, občas na březích ještě led. Nafoukli jsme (za nevěřícných pohledů přihlížejících) náš raft a oblékli chemoprény. Ehm. Neoprény...Jednoho z užaslých čumilů jsme ještě odchytili a nechali se od něj zvěčnit. Pak už jenom spuštění na vodu a nácvik manévrů na raftu.

Týnec-Pikovice jezdím každoročně a poměrně často, ale tohle bylo opravdu jiné kafe. Podobný stav jsem naposledy zažil snad jenom v roce 2002, kdy jsme jeli tak trochu na předpovodňové vlně. Kolem břehů občas nějaký ten rampouch, z mraků občas jemně zasněžilo  a my projížděli klidnou krajinou. Jestli si milý čtenář vzpomene na jeden rozbořený jez  (jméno mi vypadlo) pod silničním mostem, který je vždycky lahůdkou, tentokrát to bylo něco naprosto fantastického. Holky vřískaly, my sprostě a šťastně nadávali a zapomínali na pomalu, ale jistě mrznoucí prsty na nohou.

Světe div se, oblíbené restaurační zařízení u Lesního jezu bylo zavřené a tak jsme, při pomalu nadcházejícím večeru, jenom rozbalili tabulku čokolády a radili se, co dál. Petra (moje přítelkyně) mě překvapila tím, že rozhodně trvala na tom, aby jsme pokračovali. Nakonec jsme ale, hlavně kvůli tmě, skončili už v Kamenném přívoze a lehce promrzlí, ale neuvěřitelně šťastní se vydali zpět.

Epilogem budiž to, že půl roku po ,,Sázavě s ledem o závod" se mnou Petra ještě pořád je. Takže, milý vodáku, pokud startuješ nový vztah, je zima a ty chceš, aby vám to nějakou tu dobu vydrželo...vem svou drahou na vodu!