Vždycky jsem toužil zažít noční plavbu na kanoi. Protože se k tomu nikdo ze známých neměl, nezbývalo než si takovou akci zajistit a zorganizovat sám, ostatně skoro jako vždy. Povedlo se mi pro tuto myšlenku nadchnout pár kamarádů (šílenců), abych nejel sám. Protože jsem nevěděl, co od noční plavby čekat, zvolil jsem nenáročný úsek na Berounce a to z Berouna do Srbska, tento úsek neskýtá žádné nebezpečí, žádné jezy ani peřeje, řeka je klidná a celou dobu tak metr hluboká.

Konečně nastal den akce, po práci vyrážím do půjčovny, kde mě čeká milé překvapení, místo původně objednaných pálav mi Míla předává úplně nové baraky za stejnou cenu. Chvála mu. Ještě přebrat pádla, obrovské ruční pumpy a vše narvat do auta. To už se mi pomalu scházejí účastníci výpravy. Než všichni dorazili, tak se mi volá ještě jeden známý, že by s náma taky jel. Tím rozšiřuje počet účastníků na pět lidí a tři lodě.

Základnu si zřizujeme v kempu v Srbsku, ani nestavíme stany (žádné nemáme), věříme, že noc pod širákem zvládneme, že pršet nebude, když jedeme na vodu. Poslední účastnice se rozhodla dorazit po vlastní ose vlakem, takže jsme za základní tábor zvolili hospůdku u nádraží. Po příjezdu poslední účastnice jsme pohledem z okna dospěli ke shodě, že v deset večer je ještě málo tma, že počkáme hodinu na další vlak, kdy jsme tmu odhadovali jako pro nás již dostatečnou.

Po příjezdu do Berouna potkáváme posledního účastníka výpravy - Míru s vlastní pálavou. Přesunujeme se pěšky pod dálniční most, kde s posvátnou bázní za svitu čelovek rozbalujeme krásné nové lodě, snažíme se je sestavit do funkční podoby, zvláště pozice sedátek nám dělala trochu problém. Ale nakonec se i toto podařilo vyřešit a po nafouknutí na nás vykoukly dvě krásně lodičky doslova nadržené přivítat svoji první posádku a okusit vlhkost českých řek. Po nezbytném posledním soustředění na břehu, nasedáme na řeku a necháváme se odnášet proudem pryč z Berouna. Čelovky vypínáme, světla je kolem dostatek a oči si už pomalu zvykají na tmu a docela dobře vidí.

Nálada na lodích byla dost nad bodem mrazu, jinými slovy: je nám skvěle. Berounka nás hezky veze a tak není nutné se příliš rozptylovat pádlováním, prostě jen soulodíme a vychutnáváme si kouzelnou atmosféru noční přírody a výbornou společnost. Užíváme si komorní atmosféru a vychutnáváme nepřítomnost davů.

Cestou dochází ke vzpouře háčků, kteří kupodivě chtěli pádlovat a naše líně souloďění jim to neumožňovalo. Láďa s Lenkou toto vyřešili výměnou míst přímo za jízdy, přičemž okolním přihlížejícím se během této akce naskytl opravdu nevídaný obraz. Dušan s Terkou to vyřešili opuštěním formace a Dušan jako gentleman nechal Terku, ať si zapádluje, když tak moc chce, zatímco on jen galantně kormidloval.

Celou cestu nám byl sv. Jan Nepomucký patron vodáků nakloněn a naše lodě vedl mimo kameny, jedno dvě zaváhání mu budiž odpuštěno neb jsme se z nich dostali vlastními silami, aniž bychom museli opustit plavidlo.

Asi 20 metrů od našeho cílového přístavu došlo na scénku “muž přes palubu“, roli v ní hrálo víčko od rumu a drobná ztráta rovnováhy, nicméně nejmenovaný zadák se zachoval statečně a nevzal s sebou celou loď, nýbrž včasným skokem do hlubin Berounky zachránil svého háčka od nechtěné koupele, ale na druhou stranu se zachoval zbaběle neb opustil plavidlo jako první z posádky a budiž mu tímto přiznáno vodácké jméno kapitán Schettino. Že se mu tento kousek povedl pouhých 20 metrů před ukončením plavby budiž jen dokladem jeho schopností.

I přes hodně pozdní (brzkou) druhou hodinu ranní, byla v kempu ještě obsluha a díky známostem jsme byli obslouženi pivkem a tak jsme ještě zvládli probrat zážitky z cesty, vyslat pár kouřových signálů indiánským kmenům v blízkém okolí a poté se odebrat do společné postele s nebesy, jen hvězdičky byly zrovna stydlivé a neukázaly se.

Ráno po probuzení dáváme dohromady ztuhlé kosti a všechny končetiny. Po výborné snídani v kempu umýváme lodě, necháváme je oschnout a pak je balíme zpět do pytlů. Ukončujeme akci a vracíme se zpět do prahy, vrátit lodě a do našich domovů vstřebat zážitky s této nádherné a magické plavby.

Doporučení pro následovníky

• Stojí za to, mohu jen doporučit!!!
• Čím méně plavidel, tím lépe pro udržení magické atmosféry
• Čelovky kupodivu dosti oslňují, lepší jsou svítivé tyčinky(light-stick) nebo plánovat plavbu na úplněk
• Horizont dosti klame, člověk si myslím, že je uprostřed řeky a najednou je ve břehu v křoví