Ráno v pondělí mám s Alešem scuka na pumpě v Mohelnici. Odtud už společně vyrážíme směr Rejštejn. Do Rejštejna se po zakufrování mezi Hlinskem a HavlBrodem dostáváme kolem jedné. Pár telefonátů na zjištění kde se nachází další dvojce,která už na řece je, dává dohromady partu ve složení: Mamut,Zdeněk,Aleš a já. Dřív než vyrazíme na Čenkovu pilu je zapotřebí posílit organismus přiměřenou dávkou pochutin.

Jen co hromadně odbudeme zažívací trakt vyrážíme na soutok Vydry s Křemelnou odkud se už řeka nazývá Otava.

Samozřejmě nás musí kluci lehce vyděsit superlativy vln a žump,které na nás nahoře budou čekat. Dojíždíme k mostu kde si sám pod vousy mrmlu něco o tom že je to jak Krupá, jen je to víc široký. Tento poznatek mě lehce uklidňuje. Na Krupé jsem se povaloval celkem třikrát a tak doufám že Otava bude hodnější a nechá mě víc na suchu.

S respektem k řece pokládám Tydríska do tišiny na soutoku poté co jsem jako poslední vlezl do plavidla. Maso začíná hned po pár metrech. Ježiš marjá to je nádhera. Stíhám přejezdy v proudu mezi kameny. Moje otevřena pravidelně dostává v obtížnějších pasážích příděl vody. Dokud ji mám pocitově málo tak se mi vyléjvat ani moc nechce.

Nic méně jsem nucen při pondělní jízdě třikrát přirazit k břehu a nadbytečný objem vody prostě vylejt. A  už jsme dole, poslední esíčko kolem budoucího náhonu a pravděpodobně i jezu,který odvede většinu vody jinam a ten krásný zabalák pod mostem zmizí navždy.

Večer futrovačka do žaludku,pár piv a přesun do další knajpy. Po pár dalších pivech a rumajzlícík co dám s Mamutem jsem minoň.

V úterý ráno jsem Aldou ujištěn že jsem žádné neprozřetelnosti nevyváděl,ale okno mám sto procentní. Zas si to pochvalujem a vyrážíme opět nahoru vstříc peřejím.

Únava z předešlého dne je léčena pohybem na extra výživném zdravém vzduchu,která je u některých jednotlivců podpořena procházkou kolem Vydry v části která je zakázaná. No při pohledu na to balvanité řečiště bych tam stejně neměl co dělat.

Kolem jedenácté se tam vydáváme opět od soutoku. Ňamka. Jednou pro přílišný nadbytek vody – mám ju po gule, vjezd do vracáčku nevychází a jak ve zpomaleném filmu se nořím do Otavy. Jen hlavu odmítám zanořit. Víc extra vzrušení už ostatním spoluplavcům nenabízím.

V Rejštejně opět absolvujeme žrací hody. Odpoledne po šachové partii s auty pokračujeme směr Sušice.

První jez přetahujeme u pravé strany,další jedu. Mezi tím se odehrává souboj spousty drobných peřejek. Třetí jez se mi nelíbí a tak pouze kluky zachytím na video.

A opět následuje vlnící a zároveň kochací pasáž. Dojíždíme k jezu „Páteček“. Nějak se mi nechce koupat a tak přemýšlím jak jez obnést.Fuj to je dálka. Vnitřně je rozhodnuto že pojedu.

Zdeňkova rada zní „hobluj levou stranu lodi“. Má to logiku. Je zde krásný tobogán,který elegantně míjí vývařiště. Jdu první. Juchú. Dole v prvním vracáku parkuju a očumuju zbytek spoluplavců. Všichni „statečně a slavně“ překonávají nástrahu tohoto jezu.

Zbývá posledních pár set metrů do konce. Makám. Nohy mám necitelné. Poslední mostek a pod ním pár schůdků kde přistát a vytáhnout loď.

Mé  pocity jsou víc jak nadšené. Další řeka mi dovolila proplout bez větších protivenství.

Teď už jen přesun,potřesení tlapama a kultovní AHOJ s tajemným příslibem že někdy zase znova.

Účast: Bootsman,Aleš,Zdeněk,Mamut

článek převzat z webíku OMC