Ahoj, zdravím všechny milovníky tekoucí vody. Není to tak dávno, co jsem objevil tento web, který se mi moc líbí. Nakonec jsem se rozhodl, že můžu zkusit také něco napsat. Většinou zde píší příspěvky zkušení vodáci a tak by možná mohl být zajímavý úhel pohledu úplně nezkušeného vodáka.Letos jsem se poprvé ve svém životě dostal na vodu. A to až rok po svých Kristových narozeninách.

Až takhle sem si dal načas, abych poznal, co ta voda vlastně obnáší. Lákalo mě to už dlouho, ale nikdy sem neměl příležitost. Letos poprvé se domluvila parta lidí od nás z práce. Původně nás mělo jet mnohem více, ale nakonec jsme jeli v osmi lidech. Michal, Petr, Láďa, Míra, Kačka a Kačka, Petra a já. Z těch osmi lidí, jeli vodu  několikrát jen Michal, Petr a Kačka. Ostatní jsme byli vodou naprosto nepolíbení  a Petra měla jednu zkušenost s vodou. I z tohoto důvodu jsme si vybrali asi nejlepší řeku pro začátečníky a to Berounku. Zkušený kolega Michal, který vše organizoval domluvil půjčovnu.  Jméno půjčovny neznám, ale stejně by to admin smáznul jak reklamu. Každopádně majitel zřejmě hlavně provozuje taxi službu. Alespoň s tímto vozem nám přivezl lodě. Vyplouvali jsme v pátek 12. srpna v 10 hodin a to z tábořiště Liblín.

Majitel lodí příjemně překvapil tím, že nechtěl zálohu. Prý se snaží lidem věřit. Obdivuhodné. Doufám, že jej brzo nikdo nezklame a neudělá tak medvědí službu dalším zákazníkům. Protože jsme měli zajištěné doprovodné vozidlo (což jeden ze zkušených kolegů, který s námi na vodu nejel označil za amatérismus) nemusel sem do barelu dávat až tolik věcí. Stan a spacák se tedy vezl v suchu a bezpečí. Bylo příjemné teplo a polojasná obloha vypadala slibně. Kolegyně Petra, která za sebou měla jen jednu (a zřejmě ne moc dobrou) zkušenost s vodou, mi dělala háčka. Já, vodou nevyzkoušeného a jen teoreticky připraveného zadáka. Samolibě jsem jí slíbil, že se ani jednou necvakneme. Malé zavrtění při nastupování a už vyplouváme.

Zkouším kormidlovat a celkem to jde. Jedeme rovně, žádné cik cak. A rovnou první peřej pod Liblínským mostem. Chvilku silněji bušící srdce....a plynulé proplutí. Nad touto peřejí se každý vodák pousměje, ale říkejte to někomu, kdo sedí v lodi asi tak 30 sekund. Hned za mostem první soulodění. Michal vyndavá láhev rumu a trošku cvrnkne do vody. Prý pro Melounka, aby nás hlídal a aby bylo hezké počasí. Hezký zvyk, ale kdyby to tak dělal na řece každý, tak to dole po proudu můžou pomalu stáčet zpět do lahví. Soulodíme jen chvíli, přece jen sem poprvé na vodě a tak si chci zapádlovat. Aby to člověk trochu dostal do ruky. Háček do toho hrábnul, já taky a jede nám to super. Ani sem to nečekal. Prostě jsme si s háčkem sedli. Aspoň je to můj dojem, bůh ví co by řekla ona. Míjíme poměrně dost lidí a ve chvíli kdy soulodíme,míjí zase spousta lidí nás.

Řeka pomalu plyne, okolo krásná příroda. Delší úseky voleje, střídají kratší úseky rychlejší vody a mírné peřeje. Zde míjíme první nešťastníky, kteří se cvakli. Přijde mi to skoro divné, úsek se  mi nezdál nebezpečný. A nebyli to ani žádní ožralci. Když už zmiňuji alkohol, je třeba si přiznat, že při soulodění občas něco malého spolknu. Už vidím jak pravověrní vodáci přísně zvedají obočí, ale je to tak. Myslím, že kapka alkoholu patří ke každé zábavě. Všeho s mírou, ale my jsme sebou jednoho Míru měli. První zastávku máme celkem záhy a to u občerstvení Na Rybárně.  Zjišťuji, že i vylézání z lodi nám jde s Petrou dobře. Někteří z nás časně obědvají , já osobně jsem si dal jen pivko.  Čepovali zde G a Pardála. Toho jsem ještě točeného neměl a tak jsem dva ochutnal. Zastávka byla příjemná, trochu otravovali všude přítomné vosy. Bez nejmenších problémů všichni vyplouváme.

Na dalších peřejí máme první problémy. Na rozdíl od ostatních jsme si ke splutí vybrali pravou stranu řeky. Voda se zde pořádně čeří, míjíme další nešťastné plaváčky. Pak háček hlásí šutr.....no skoro jsme se mu vyhnuli. Trošku jsme jej nabrali bokem, chvíli to vypadalo dost zajímavě, ale nějak jsme to ustáli. Podle vyprání ostatních, kteří nás sledovali z druhé strany řeky, to vypadalo tak, že na naše suché spodní prádlo by si nikdo nevsadil. Zřejmě štěstí začátečníka (nebo skrytý talent), ale proplouváme bez ztráty kytičky. A pak zase volej. Začínám zjišťovat, že volej nakonec bude nejnebezpečnější částí trasy.

Můj háček začíná popichovat posádky okolo, začínají lítat nasáklé houby a končí to nebezpečným pošťuchováním mezi mým háčkem  a Michalovo háčkem Petrem. Přátelské kočkování končí oběma háčky ve vodě, zadáci s největším úsilím zachraňují plavidla před převrhnutím. Hlavně že je sranda. A celkem teplo. A sem tam malá peřej nebo bezproblémový jez. Další přestávka na občerstvení v kempu po pravé straně řeky. Názvem si nejsem jistý, po zkoumání kilometráže to tipuji na tábořiště U Potůčků. Mají zde dobré pivo a výbornou česnečku. Při odjezdu si střihnu pěkného břehuláka. Ne mojí vinnou. Míra se mi snažil pomoci odrazit od břehu tak šikovně až mě převrhnul. Nevím zda je tak "šikovný", tipuji to spíš na úmysl. Koupel byla osvěžující. Vyždímání, převlečení, vylití vody z lodě a jede se dál.

Přece jen je mi trošku zima a tak se zahřívám nezdravým nápojem trošku víc, než se sluší. Každopádně do místa našeho plánovaného kotviště dorážíme bez dalších nehod a ubytováváme se v kempu U Varských - Zvíkovec. Zahřívání si začíná na mě vybírat svoji daň a tak sem rád, že háček je šikovný nejen v pádlování, ale i stavění stanů. Dám si pár piv a pak si tělo samo říká STOP a tak mizím do stanu. Podle vyprávění ostatních kolem 22 hodiny. Prostě dodržuji policejní hodinu.
Ráno se budím v půl sedmé. Vyspinkaný do růžova, bez následků konzumace předchozího dne. Všichni ostatní spí, restaurace je ještě zavřená, takže i snídaně musí počkat. Udělám si tedy procházku po kempu a okouknu to co mi předchozího dne uniklo. Před osmou se batolí ze stanů i ostatní. Pak otvírá restaurace, k snídani si dávám výbornou bramboračku a  jedno pivko. V klidu si sbalíme, zameteme za sebou veškeré stopy a kolem 10 hodiny vyjíždíme pod jezem Zvíkovec. Ještě předtím sleduji osádku raftu, která si tento jez sjede.

     Začíná se dělat příjemné teplo a dobře se pádluje. Kousek dál po proudu potkáváme velkou skupinu soulodících vodáků, kteří nás varují, že jim někdo v noci v kempu Zvíkovec ukradl tři lodě. Hanba. V duchu si dávám předsevzetí, že dnes se už nebudu tak zahřívat, abych měl lehčí spánek. V noci na dnešek by mě mohl kdokoliv ukrást i se stanem. Po tradičním oleji přichází první jez, který vypadá  nebezpečně. Jez Čilá. Zase prosím zkušené vodáky o shovívavost, ale mě to celkem nebezpečné připadalo. Po pravé straně před jezem všichni staví a vysazují háčky a jez sjíždí na singla. Také stavíme a sledujeme. Kačky se rozhodují, že to nedají a vystupují a s jejich lodičkou chladnokrevně sjíždí Petr. Michal také jede bez ztráty kytičky. Také vysazuji háčka a pak Petře raději dávám i svůj mobil, neboť tak úplně nedůvěřuji těsnosti barelu. Pak nádech, trochu rychleji tlukoucí srdce a už to jede. V klidu, bez problémů a mám z toho moc dobrý pocit. Michal s Petrem mi gratulují k úspěšnému sjetí jezu, Petra mě potěší, že mě zvěčnila svým foťákem. Pak ještě sjíždí na singla Láďa, protože Míra si netroufá a tak si na chvilku vymění pozice, protože do té doby jel Láďa na háčku. Háčci se nalodí a jede se dál. V klidu pádluji, kochám se přírodou, zatímco háček využívá chvilek kdy slunce svítí protrhanými mraky a vesele se opaluje. Na oběd se stavíme v hospodě u Rozvědčíka, přestože nás několik od břehu odrážejících vodáků varuje, že tam nemáme chodit. Hospoda je fakt narvaná, jen než se dostaneme  k baru a objednáme si, uběhne půl hodinka. Dalších skoro 45 minut čekáme na jídlo, přestože jsme objednávali jen hotovky. Ale když už jsem se konečně dočkal, byl jsem spokojený. Výborný pikantní guláš se šesti. Ochutnal sem pivo Princ Max, které jsem neznal ani podle názvu.

A jede se dál. Volej, volej a další jez.  Nezabudický mlýn - Bránov není sjízdný, moc málo vody, ale naštěstí se dá koníčkovat. Pak to zase chvíli teče a tak dávám háčkovi pohov, čehož Petra využívá zase k opalování. Po pár kilometrech již vidím po levé straně řeky kemp Višóvá, kde dle pokynů Michala strávíme dnešní noc.  Naše doprovodné vozidlo je již na místě a dokonce již hoří oheň. Vytahujeme lodě, stavíme stany, proběhne i nějaká ta hygiena. Z nedalekého kiosku si přinášíme k ohni pivo. Klasická táborové pohoda u ohně. Opékáme špekáčky, pijeme pivko i špetku něčeho ostřejšího. Po půlnoci Míra s Láďou zřejmě usoudí, že Petra zanedbala večerní očistu a tak jí koupají v řece. Moc jí to nezávidím, je docela zima. Kolem jedné nám dochází dřevo a konec konců i pivo, které jsme si nechali prozřetelně načepovat do petek, neboť občerstvení zavírá už v deset. Rozcházíme se do stanů mírně obveseleni. Vůbec v celém kempu je docela klid, žádné vyřvávání opilců se zde nekoná.
Neděle ráno. Probouzím se zase jako první před sedmou. No není to škoda spát takhle mladej. Půlkou rohlíku pohostím přítomné kachničky. Jedna je tak oráchlá, že mi zobe přímo z ruky. Proběhne asi pětiminutový deštík, asi aby nám opláchl stany. Postupně se budí ostatní a odcházejí na snídani do kiosku. Poslední se hrabe můj háček a nevypadá úplně nejzdravěji. Noční koupel zřejmě nebyla to pravé.  Po horkém čaji se vzpamatuje a začíná nabírat energii ze slunce, které vykukuje z mraků. Stany rychle schnou, balíme, posnídám jedno pivko a v 10 hodin už jsme na řece.  Slunce hřeje a jede se hezky. Jez v Roztokách by v otevřené lodi sjížděl jen blázen a tak přenášíme. Po levé straně je přenášení dobře řešené a trvá to jen chvilku a už zase máčím pádlo ve vodě. I jsme si zajeli prohlídnout pěknou cvičnou slalomovou trať, která je pod jezem po pravé straně. Pak se jede dál.  Na voleji ostatní soulodí, ale Petra, která už má dost opalování pořádně hrábne do vln, já taky a tak se ostatním trháme. Aby jsme jim neujeli tak moc, stavíme v kempu Riviéra. Petra si dává ruskou zmrzlinu, já pivko (Černou horu piju poprvé) a výbornou pikantní klobásku. Po chvilce dojíždí zbytek a jede se dál. Ale ne daleko, neboť ve Zbečně už na nás čeká Petry manžel. Za mostem po levé straně kotvíme u nějakého kiosku, kde neodolám a dám si hamburger. Na tomto místě se s námi loučí obě Kačky a také mě opouští můj háček. Petr obsadí loď po holkách, takže dále jedeme tři singla a jen Míra s Láďou dále využívají výhod dvojitého pohonu. Jede se svižně a tak si uvědomuji, jak moc se mi stýská po mém háčkovi.  Ale i tohle má něco do sebe a já si to náležitě užívám. Jako třešničku na dortu si vychutnám jez Valentův mlýn, který všichni bez problémů sjedeme, pouze Míra si zas vystoupí a nechá jet Láďa samotného. Jako rozloučení s řekou se stavíme ještě v jedné hospůdce po levé straně řeky, kde točí Krušovice. Dáme jedno a "chutná jako tenkját". Pak vyrážíme na poslední krátký úsek cesty a ve Žloukovicích naposledy taháme lodě z vody. Pořádně je opucujeme, Michal volá majiteli, který za chvilku doráží. Pomůžeme mu naložit lodě a loučíme se. Naprosto spokojení. Nic jsme nepoškodili, nic neztratili a nic nám nebylo odcizeno. Zásluhou doprovodného vozidla je pak náš přesun do svých bydlišť k našim drahým polovičkám jednoduchý. Tři krásné dny na Berounce končí. Pro někoho volej a nudná řeka, pro mě krásný zážitek, který mě doslova a do písmene chytil za srdce. Doma pak hledám na netu vodácké weby, objevuji Pádlo.cz, čtu snad všechny články a diskuze .....a nakonec píšu tento článek. Pro někoho možná zbytečný, pro zkušené vodáky úsměvný, pro přísné zastánce vody bez alkoholu pobuřující. Já si však při psaní znova zavzpomínal na ty krásné dny. A příští rok určitě pojedeme s partou z práce na vodu znova a objevíme další řeku. Vodě zdar.
Pája

Ps : Chtěl jsem vložit i pár fotek, ale nepodařilo se mi je nahrát.