Očima Bootsmana

Je sobota ráno půl šesté a už se převaluju v pelechu a nemůžu se dospat.Jak říká Karolina su magor. Zbalím si hydro a další propriety a moje láska mi zatím s péčí jí vlastní chystá snídani a svačinku. Ještě mi popřeje úspěšnou plavbu,zamává z okna když startuji našeho letitého motorizovaného oře.

Vyrážím směr Česká Třebová kde přiberu Dandyho a Silvu a dál už jedeme směr Seč za doprovodu starých rockových fláků a jelikož fungují repráky jen vzadu tak probíhající rozhovor Silva moc nepobere ,ale zato má soukromou diskotéku. Silvo promiň,ale vážně platí to že čím starší auto tím hlasitější musí být radio :-) .

Po příjezdu do Seče se k nám přidává Čolek a celá partička pak sjíždí pod přehradní hráz. Tady se pomalu ale jistě z pohledu na počet přibývajících aut stává z původně zamyšlené komorní akce slušná masovka. Při pohledu do koryta řeky se nabízí myšlenka „co tu budu dělat“,v korytě nic není.

Je čas převézt jedno z aut do cíle.Podaří se mi slušně zakufrovat,ale jak říkala maminka líná huba holé neštěstí,a proto se začínám raději místních ptát „kudy – tudy“.Pak už jen návrat na místo zahájení splutí,ale již jinou cestou.Voda už teče, a teče nádherně. Tak žádné otálení a šup na vodu.

Díky tomu že se nastupuje individuelně tak se celá ta masa vody chtivých rozplyne a nenastává obávaný špunt z lodí.

Voda je jedna peřejka za druhou,ale nic záludného to zase není, prostě taková ta pro mě oblíbená kochací řeka. Ano jsou k vidění i posádky padlé v boji s vetšími kameny v proudnici, ale mnoho jich není. Nastává první a vlastně i poslední olej tvořený vyrovnávací nadrží v Padrtech. Není to ale moc dlouhé ploužení, tak 400 až 500 metrů.

 

Zde přistávám a jako ostatní,tedy téměř všichni přenáším,protože na skok z 5metrů vysokého kolmého jezu prostě nemám.Jen partička kajakářských hopsíků předvede svůj um k potěše přihlížejících.

Je chvilka pro první dojmy, dohledání lidiček co jsem je skoro půl roku neviděl, společné pózování pro foto a kapku toho rumu.

A zase hups na vodu. Míla byl při pauze moc rychlí a mizí i s děvčaty v dáli. Přede mnou se objevuje první ze tří pro otevřenkáře sjízdných jezů,no spíž jízků s šikmými spádovými deskami. Banda kajakářů mi svými průjezdy ukazuje pěknou cestu při levé straně se zatáčkou napravo uprostřed jízku s následnou vlnkou na výjezdu.

 

Pěkně si to užívám a to dvakrát,bo mám možnost svézt ještě jednu loď. Sem tam je vidět i posádky,které to zaplaví a to definitivně. Většina volí cestu při pravé straně,kde se žádná vlna pod jízkem netvoří a tak se nebezpečí zalití dá pohodlně vyhnout. Po pár set metrech už je k dispozici hospůdka v Bojanovicích s obligátní klobásou z udírny.

A zase kecy o tom jak je to pěkný a že to teče,no prostě pochvala pro Ronováky za to jak to pěkně vymysleli a zmákli. Začíná trochu poprchávat a tak raději zase na vodu ohřát se pohybem.

Voda je o malý kousíček pomalejší protože údolíčko se rozšiřuje ale furt to teče. Přichází další sjízdný jízek ,série peřejek,blbnoucí kajakáři a hle krysa a vylévání a pak už ten poslední jízek

a poslední pár set metrů a je tu cíl plavby v Mezisvětí.

Spokojený přistávám s ostatními a děkuji vodáckému božstvu za ten pěkný den na vodě. Vracím Mílovi loď,stahuji hydro a dělám si pomyslný zářez za další kousek spluté řeky. V hlavě už mám jasno pro příští rok – vrátím se sem.

Pak už jen hurá nahoru k autíčku a pokus v Seči se najíst. Omyl jídlo není, v celé Seči nefunguje jediná hospoda kde by bylo něco k snědku. A tak se loučím s Čolkem,který nabere směr západ a já s Dandym a Silvou vyrazíme na východ. Cestou mě napadá spásná myšlenka. Zavolám Karolince jestli by mi něco dobrého neukuchtila. Láska moje je rychlejší a skoro jako vědma mě dostává odpovědí že bůček,pečeně jsou v troubě a špenát s bramborovým knedlíkem budou na šestou taky.

Co víc si přát ? Den jako splněný sen… Bootsman

článek převzat z webíku Old man´s Clubu

Zasláno: 08:48 31. 3. 2011

No voda to byla fakt super,až na tu vyrovnávačku to pořád pěkně teklo,samé peřejky a člověk se vůbec nenudil,sem tam i trošku zapotil.Takové kdyby to bylo na spodní Doubravě,tak jsem tam 3 krát týdně.Díky Dronte za vybavení a Ronovákům za celou supráckou akci.Pokud se bude opakovat,určitě nevynechám.