Přijal jsem pozvání vodáků z AVZO Nové Dvory na zamykání Doubravy. Obloha i meteorologové nedávali naději na úchvatné počasí, ale spokojil jsem se s tím, že sem tam sprchne a hlavně bude teplo. Koneckonců, dobrá vodácká výbava umožní vodákovi jet i v mraze. Ranní cesta z Prahy do obce Vrdy byla pohodová, jenom jsem netušil, že tu jsou hned dva mosty přes Doubravu a samozřejmě jsem vartoval u toho druhého. Nevadí, nakonec jsme se shodli na tom, že start je u druhého mostu nedaleko koupaliště.

Tady už bylo vše připraveno, včetně občerstvení a vodníka, který chystal zamčení řeky, ale ještě před tím křest nováčků a zadáků. Křest  se sestával z vodáckého pozdravu Ahoj, dotknutí se klíče, plácnutím pádlem přes zadnici a nalitím vody z Doubravy za krk. Hezký ceremoniál.  

Následně jsme se dozvěděli, jaká práva mají zadáci a jaká práva naopak nemají háčci.Fajn bylo, že se zde sešli i výrazné osobnosti vodáckého turistického života jako například Čolek, Želva, z Moravy Botsman a ještě další, jejichž přezdívky se mi nezachytily v paměti.

A pak už jsme vypluli, celkem asi třicet lodí, povětšinou plasťáky, pár laminátek a hlavně nafukovačky. Vody bylo v řece žalostně málo, ale šlo to.  V Ronově na vodočtu bylo prý něco kolem třiceti centimetrů. Pamětníci ale dali k dobru historku, kdy při zamykání nebyla voda žádná, čímž mě zřetelně potěšili. První jez by býval byl krásný na sjetí, leč voda nebyla a tím ani žádné sjíždění. Za tímto jezem jsem viděl Želvu, jak při výstupu na mělčinu zmizel v nečekané hlubině a ani jsem mu tuto koupel nezáviděl.

Za nízkého stavu je spodní Doubrava líná mrcha, ale to nevadí, je na co koukat a  je i co přelézat, občas padlý strom, občas jízek. Zvláště v jednu chvíli přehradil strom řeku tak, že působil jako norná stěna a všechen binec se tu zasekl. V tu chvíli jsme byli jako ledoborec a statečně jsme rozráželi svinstvo lodí pryč.

V půlce plavby byl nejenom obrovský jez, ale i příjemné občerstvení s kafíčkem a vodáckým pokecem s ostatními vodáky.

Řeka byla pořád stejně pomalá, sem tam se vynořila mělčina, kterou šlo přehopsat stylem jedna noha v lodi, jedna v řece. Snad nejhezčí byl průjezd oborou, nejprve jsme museli  zdolat pekelná vrata a pak už jsme proplouvali nedotčenou a neregulovanou řekou, prodírali se stromy, no prostě zde srdce vodáka romantika zaplesalo.

Potom zase šup dalšími vraty ven z obory a za chvíli na nás už čekaly Žehušice, vytáhnout loď do hospody U pádla, sníst výborné věnečky, párky, kdo neřídil mohl zdolat pivo a pak se už chystat na  cestu zpět.

 

 

Akce byla povedená a i když to tentokrát neteklo, nevadí, vodák musí mít napádlováno a spodní Doubrava určitě za to stojí. Díky všem za pěknou akci a zase někdy Ahoj na Doubravě.

No, dosti vám pánove závídím,jelikož jsem z jistých důvodu musel účast zrušit. Tak snad u odemykání ahooj!

Jinak to ale vypadá takhle - http://www.ndvodaci.estranky.cz/fotoalbum/fota-z-akci/odemykani-doubravy-24_4_2010 To bylo vody dost.