Před jarem je vodák již nedočkavý a vyhlíží první tekoucí vodu. Zklamání  z toho, že voda odtekla moc brzy střídá naděje, že přece jenom ještě zaprší a ty zbytky na horách roztají a bude vody dost. A protože loď ještě spokojeně odpočívá na suchém místě, vezme vodák zavděk vzpomínkou, co si užil v podlední vodácké sezóně. Tak třeba Botič

Kdyby jen běžný vodák řítící se do roury tušil na jakém vlásku vždy visí to, zda se Botič pustí nebo ne. Naštěstí letos ano. A tak vzhůru do roury !

Helma je v rouře nezbytná a pádlo podél lodi zákonem

Prázdná loď vypadá hrůzostrašně, ale přece jenom jde o koupání v relativně čisté vodě. Kdo nesjel rouru, má jenom půlku Botiče.

Vojta Jančar, nejenom organizátor, ale i náruživý fotograf a singlíř

Na Botič se jezdí z různých koutů země. Že by zástupci Nepálu?

Meandry Botiče pak poskytují vodákovi laskavou náruč, zejména když v říjnovém dni svítí sluníčko

Jez Marcela je takový skákací. Ne každý si ale skočí s radostí. Někdy i druhému vodákovi na hlavu

Pořádně chytit a vytáhnout za pádlo, dokud je ještě noc nad vodou. Válec v Marcele drží a drží.

To je ale radosti, další tunel a stupně za námi !

A taky něco z Grébovky. Válec jak prase, ale při letošním mírnějším průtoku to docela šlo

Na voleji je už po všem, Botič zase prověřil vodákovy znalosti.

Je to za námi, tak zase za rok.

A pak domů, tak trochu retro...