Přišel s tím kámoš, se kterým se známe jen přes Vodáckou literární soutěž Kenyho VOLEJ a nikde jsme spolu ještě nebyli. A že české řeky jezdíme oba pořád, tak proč nezkusit třeba Itálii? Chytnul mě hned – a nejen proto, že mám snahu sjet každý rok aspoň jednu novou řeku. Sešlo se nás víc, nasedli jsme do jednoho Tranzita a dvou osobáků a vydali se vstříc Alpám. Není potřeba popisovat celý náš výlet, soutředím se na to podstatné.

Brenta

Řeka Brenta, která dává jméno části Dolomit, je krásná a na české poměry rychlá. Voda je úplně průzračná a modrozelená. Námi jetý úsek je označován jako WW I, ale pro úplného začátečníka to není, Čech by jej řadil spíš k WW II, hlavně díky rychlosti řeky. Jeli jsme na nafukovačkách – Pálavách a nafukovacích kajacích, jako je K1 od Gumotexu.

Začínali jsme ve městě Basano del Grappa a první, shodli jsme se že nejlepší úsek, jsme končili ve Friole (13 km). Na řece je několik asi půlmetrových prahů, všechny sjízdné, z toho jeden nepříjemný, ze kterého čučí velké kameny téměř po celé šířce. Před prahy nelze většinou zastavit a podívat se na ně, řeka má příliš velkou sílu. V zádech máte celou dobu Alpy. Kajakář se asi bude nudit, ale deblovkář určitě ne.

Místa ke kempování je třeba hledat. Na místě neexistuje vodácká infrastruktura – kempy ani půjčovny. Když místo jednou najdete, je dobré na něm přespat aspoň dvě noci, nebudete další den ztrácet cenné hodiny hledáním nového vhodného místa.

Druhý úsek Brenty z Frioly do San Giorgio in Bosco (15 km) je též krásný a díky absenci prahů vhodný i pro méně zdatné vodáky. Voda ale zůstává pořád stejně rychlá a až na konci se zklidní do téměř klidné hladiny. Na fotografie se můžete podívat zde.

Tagliamento

Pak jsme přejeli na řeku Tagliamento, do městečka Trasaghis a vzali jsme zavděk stanováním pod dálničním mostem, zato blízko u řeky. Na první úsek jsme vyjeli proti proudu do Tolmezza (30 km). Koryto je velice široké a za běžného stavu v něm řeka po celé šíři bystře meandruje, vybíhá z ní mnoho druhotných a místy mělkých ramen, rozpojuje se a zase spojuje. Mezi nimi jsou rozsáhlé kamenité kosy z hladce obroušených bílých oblázků. Řeka je sice v hlavních korytech rychlá, ale vcelku bez překážek, takže je vhodná i pro méně zdatné vodáky. Jen je potřeba si zapamatovat, kde končíte, jelikož právě pod dálničním mostem v Trasaghis je přes celou řeku asi metrový kamenný schod, na který pravděpodobně vjet nechcete. Kamarád, zdatný plavec, se tam loni málem utopil.

Druhý úsek z Trasaghis do Pinzano Al Tagliamento byl krátký, tak jsme si jej prodloužili až k mostu v Dignano (16 km). Hory se pomalu vzdalují, ale řeka je i tak bystrá, čistá a krásná. Je potřeba pečlivě "číst vodu" a nenajíždět do stále mělčích vedlejších ramen, kde může kamenité dno znamenat riziko pro dna nafukovacích lodí. Stojí za to občas otočit loď do "hodinek" a pokochat se výhledem na horské panorama v zádech.

Poslední úsek z Pinzana do Codroipo (30 km) je už klidný a přímo vybízí ke koupání, i když uprostřed řeky proud stále nepřeperete. Mělkých ramen je víc, ale na řece nejsou žádné jiné překážky, kromě semtam kmene, trčícího ze břehu nebo přímo uprostřed proudu.

 

Isonzo

Tak říkají italové své části slovinské řeky Soča, která v Itálii ústí do moře. Není dlouhá a je podobná řekám, které známe i od nás – nejvíce asi Otavě nebo Ohři. Jet ji může i začátečník.

My jsme nastupovali ve Fiumicello a končili u města Cervignano.

Fotografie z Tagliamenta a Isonza najdete zde.

 

Kdybychom jeli jen samí vodáci, kteří se ráno dokážou rychle sbalit, včas přejet s auty a být co nejdřív na řece, stihli bychom denně urazit mnohem víc kilometrů. Na Brentě a Tagliamentu ale není kam se hnát. Lepší je zastavovat na pěkných místech a kochat se okolní scenérií, která v Čechách nemá obdoby. Řeky mají i řadu přítoků a i mnohé z nich by stály za vodácký průzkum.

Zasláno: 16:24 12. 5. 2015

Dobrý Pígo!
Nedávno, cestou ze Sicílie, jsme se na Tagliamentu stavili a přespali v Pontaibě(před mostem v Pinzano). Bylo daleko míň vody, přestože je květen, ale jet by se furt dalo:-)