Vzhledem k současnému ročnímu období si vodák moc radostí neužije. Já osobně nemám ani výbavu (ani zkušenosti) na pořádání nějakých adrenalinových výletů po skoro zamrzlých řekách. Stejně tak mi chybí devizové konto, které by mi umožnilo plánovat vodácké výpravy do teplých krajů. Než tedy začne letošní vodácká sezóna, nezbývá než vzpomínat na tu loňskou.

Poslední srpnový víkend roku 2012 jsem si udělal s celou rodinou výlet do Českého Krumlova. Celou akci zařídila jistá organizace, jejímž jsem členem, a hlavní atrakcí mělo být splutí úseku řeky Vltavy na raftech. Zážitky z celého víkendu nebudu popisovat, neboť s vodáctvím mají jen pramálo společného. Jen stručně zmíním, že Český Krumlov je opravdu krásné město a ač bylo halené do dešťové clony, působilo opravdu malebně. A tak se mohu plně ztotožnit se slavnou filmovou hlášku z filmu Slunce, seno a erotika: „Tady je to krásný. Jako v Krumlově.“

Sobotní ráno bylo zamračené a vypadalo to, že bude celý den pršet. Ostatně stejně jako celý předchozí den. Ani nepříznivé počasí neodradilo nikoho z účastníků výletu a tak jsme vyráželi v plném počtu 49 účastníků, z toho 10 dětí. Hrdě mohu uvést, že dvě z těch dětí byly moje a to 6-ti letý Pavlík a 8-ti letá Deniska. Pro oba to měl být vodácký křest.

Objednaný autobus nás převezl do Rožmberku, místa našeho startu. Zde už drobně pršelo a teplo zrovna taky nebylo.

Proto jsem neplánovaně zamířil do místní prodejny potravin a zakoupil láhev zlatavého obsahu a láhev coly a toto vše smíchal v lahodný a na první pohled neškodný nápoj. Za prve jako ochrana proti zimě a za druhé jako lék pro moji lepší polovičku. Editu totiž zrovna jak na potvoru začal pekelně bolet zub, což její radost z naší vodácké výpravy značně kalilo.

Během pár minut nám vozidlo půjčovny dopravilo deset raftů a my se rozdělili do jednotlivých posádek. V našem raftu nás bylo celkem sedm. Vpředu dva půvabní háčci, uprostřed tři neposední porceláni a vzadu dva statní zadáci. Všichni si narvali věci do zapůjčeného barelu (já do svého vaku), rozebrali pádla a vesty. Pak jsme stáhli raft na vodu, nalodili se, a zatímco jsme čekali na ostatní, tak jsme vyzkoušeli jak synchronně pádlovat a vlastně jak se raft ovládá. Je to jiné než kánoe, ale nebyla to taková hrůza, jak jsem čekal.

Pak, za ustavičného deště, jsme vyrazili na cestu. Hned na začátku jsem musel řešit vzpouru porcelánů. Pájík, který seděl veprostřed se cítil ochuzen o to, že nemůže pádlovat. Nakonec se nechal ukecat tím, že nás čeká ještě dost dlouhá trasa a tak bude dost a dost času se vyměnit a zapádlovat si.

Během chvilky jsme se přiblížili k prvnímu jezu Rožmberk. Ten jsme v klidu sjeli pohodovou šlajsnou po pravé straně. Na kánoi by to bylo asi zajímavější, s raftem nejmenší problém. Děti to každopádně hodně bavilo a padlo i několik návrhů, že bychom to mohli sjet znova. Ze zřejmých důvodů (kdo se má s tím raftem tahat) jsem to zamítl a tak naše pouť pokračovala. Pohodové sjetí prvního jezu uklidnilo i háčka Irču, která do té doby měla obličej barvy sádrové sochy.

Dál jsme si pluli v klidu, porceláni uprostřed měli (bohužel) snahu stále pádlovat. A užívali jsme si počasí. Pršelo buď málo, nebo hodně. Nic mezi tím. Možná i proto jsme zkraje byli na řece jediní nadšenci a teprve postupem času jsme na řece potkávali další vodáky na nafukovačkách různých velikostí, plastovkách pestrých barev a také laminátkách rozličných tvarů. Voda tekla hodně slušně, neboť se upouštělo Lipno a tak bylo vody víc, než je zde běžné. My jsme navíc pádlovali celkem svižně a tak jsme občas předjížděli i partičky na kánoích. Což jeden z předjížděných vodáků celkem vtipně okomentoval: „Musíme s tím něco udělat. Už jsme tak pomalý, že nás předjíždí i rafty.“

Zastávku na oběd jsme udělali v kempu Branná. Zde jsme na chvíli schovali svá zmáčená těla před deštěm a poobědvali. S Editou jsme naše ratolesti aspoň částečně převlékli do suchých věcí a také jsme na místě udělali společné foto.

Když jsme vyrazili na další část cesty, tak déšť jako na potvoru ještě zhoustnul. Pádlovali jsme o to rychleji. Další zastávku jsme tak udělali v kempu Pískárna. Začínala být mírná zima i mě a tak jsem obligátní pivo vyměnil za grog. Dětem jsem chtěl koupit horkou čokoládu, ale bohužel jim právě došla. Naštěstí ochotný obsluhující pán, jehož dle přízvuku tipuji na Poláka, nám připravil pro naše ratolesti horké kakao. Na místě jsme se domluvili, že dál pojedeme už bez zastávky. Souhlasili s tím i ti, kteří jeli bez dětí. Hlavně někteří porceláni totiž už začínali zimou modrat.

Ve chvíli kdy se naši porceláni začínali nebezpečně vrtět a natahovat, že je to už nebaví, naštěstí přišlo to správné zpestření cesty. Jez Větřní. Ten se sjíždí dlouhou a úzkou šlajsnou po pravé straně a dětičky zase nadšením vřískaly a dožadovaly se opakování.

Další vcelku nudné pádlování bylo konečně přerušeno sérií jezů v Českém Krumlově. Postupně jsme tak sjeli hned šest jezů v celkem krátkých intervalech. Každý z jezů měl na posádku raftu jiný dopad. Zatímco při sjetí jezu U papouščí skály nás zákeřně zalila vlna zezadu, čímž jsme to odskákali hlavně my zadáci, tak na jezu U Liry nás pořádně spláchnul jeden krásný zabalák. Díky tomu vypadaly naše půvabné háčice jako vodnické nevěsty. Slušně to spláchlo i porcelány a tak nejvíce si pochvaloval svoji strategickou pozici malý Pája, který seděl uprostřed a celkem zázračně byl jediný skoro suchý. Musím říct, že tento jez mi nakonec přišel ze všech nejnebezpečnější. Alespoň za toho stavu vody, který jsme zažili. Válec pod jezem byl skoro strašidelný a na otevřené kánoi by do toho vjel jen úplný blázen.

Kolegové, kteří již na Vltavě byli, nás varovali hlavně před jezem U Jelení lávky. Je fakt, že pod šlajsnou se koryto stáčí doprava a tak proud má snahu vyhodit plavidla na levou stěnu z kamenů. Ovšem pro raft nebyl ani tento jez žádným problémem a pro zručnější vodáky by to nebyl větší problém ani na kánoi. Chvíli po proplutí tohoto jezu jsme už kotvili u levého břehu a během pár minut předávali rafty majitelům. S děckama jsme pak rychle hnali na hostel a převlékli je do suchého. Naštěstí tohle vcelku studené dobrodružství nikdo neodmarodil. Výlet si všichni pochvalovali, dokonce i Edita, která se celou cestu ládovala brufenem a zapíjela to rumem s colou.

Já jsem touto krátkou výpravou naplnil letošní vodácký hattrick, kdy jsem za sezónu vyzkoušel postupně Berounku, Ohři i Vltavu. Také jsem poprvé jel na raftu. A můj názor na raft?

Osobně si myslím, že rafty na české řeky spíš nepatří. S takovou vzducholodí by se mělo jezdit jen na nějakých opravdu divokých řekách. Tam to má svůj význam.

Samotná plavba na raftu pro mě neměla to správné kouzlo. Ať jsme jeli na voleji nebo v nějaké peřeji, nebyla znát změna. Člověk nemusí umět nijak zvlášť pádlovat, nehrozí, že za chybu zaplatí vykoupáním. Jak na raftu, tak na kanoi člověk sedí v plavidle a pádluje, ale pocit je z toho dost jiný.

Pro větší pochopení užiju trefné, i když dost nezvyklé přirovnání. Je to stejné jako sex s prezervativem a sex bez prezervativu. Obojí je stejně příjemná činnost, ale pocity z toho jsou odlišné. :-)

Ještě chápu cestování raftem pro rodiny s malými potomky. Zde to asi má svůj význam a je fakt, že jsem neměl žádný strach a vesele jsem i s dětmi sjel všechny jezy. Při tom stavu vody, který v té době na Vltavě byl, bych si na kanoi troufl sjet sotva polovinu z těch jezů a to ještě na singla. Takhle sem jel vše. Ale to kouzlo pokoření šlajsny, ta radost, že jsem sjel nebezpečný úsek, to v tomhle případě jaksi chybělo.

Každopádně, hlavně kvůli dětem nechci zanevřít na rafty nadobro a s největší pravděpodobností si příští rok výlet na raftech zopakujeme.

Pá.ja