V pátek (9.3.)jsem zaregistroval Kmocháčkovo info na Raftu že míní zamířit do oblasti Orlických hor. Vypisuje s pedantickou znalostí, co všechno jde jet. Začínám mít cukání a tak se hlásím, že bych se přidal. Takže je ruka v rukávě a už nejde couvnout. Vybral naštěstí úseky řek s obtížností, kterou bych měl čistě teoreticky zvládnout. Jen ta trojka u Zemské brány mi dělá od začátku nějaký psychoproblém. Nic s touto obtížností jsem ještě nejel. No v neděli se uvidí. 

V neděli ráno ještě zjišťuji že mám smsku od Plaváčka (doručena v 4:30) a lanaří mě na horní Svratku. Volám mu a nakonec je to tak, že se Plaváček i s bagáží objevuje u mě doma. Přeložit Baraku a nabrat směr Pěčín na Zdobnici,kde dojde ke shozu výbavy. Kmochy a spol. už čekají dole v Pekle, takže rychle s autem tam,přesednout a davaj nahoru.

Je krásný nedělní dopoledne a já při pohledu na vodu kňučím radostí, jen ten jízek co je po padesáti metrech od startu mi lehce kazí náladu. Že by rozplavba hned od počátku? Naštěstí Márty našel místo kde i já zvládám. Ježiši to je balada, normálně si sprostě pochrochtávám, peřej následuje peřej. Chvílemi i místo, kdy mám čas se kochat okolím, ale těch není mnoho, přece jen je lepší čučet do vody a vyhnout se kamenům v řece. Sem tam musím na břeh vylít přebytek vrcholků vln, co mi zvědavě okukovali vnitřek Tydríska. A nebo je to od toho jak uchcávám blahem ?

Další jezy už přenáším. Přece jen je nemusím a asi bych pokoušel příliš štěstěnu. Jediné co mi snad chybí je tak deset čísel navrch k úplnému blahu,ale nechtěl bych toho příliš moc? Řeka je čistá až na jeden strom někde u Pekelce, který ale vidíme zavčas a dá se obnést po obou stranách toku. Kolem druhé jsme dole v Pekle.

Následuje přesun za pomoci Kmocháčkovi navigace v jeho phonu. Jéžiš marjá co to tam má nastaveno? Odbočte vlevo, čumím na telegrafní dráty a vedle nich jdoucí polňačku. No što, éto těchnika. Nedám se a jedu po normální cestě. Přijíždím na Zemskou bránu. Tady ještě kupa zmrzlého sněhu. Sundat lodě a šup do Klášterce. Znovu na Zemskou, teprve teď jdu okouknout do čeho jsem se to nechal dobrovolně uvrtat. No potěš ten nahoře. Tobogán co vidím ve mně budí pořádný respekt.

foto:raft.cz

Jestli tohle dám tak už su opravdu vodák – divokovodní :-)

Informuji Mártyho o svých obavách jak že to se mnou může dopadnout a domlouvám si případné odlovení. Nasedám,přetravezuju,otáčím. To co vidím z vody je ale vážně něco jiného než z břehu. Voda je ještě rychlejší, šutry jak při odstřelech na přehradě Tři sestry, prostě takový ty baráky co padaj ze skal. Držím stopu vpravo, ať mě proud nese tak že neskončím hned v první zatáčce na skále. Hlavou proletí něco vo tom jakej je to fofr. Vlna jak barák. Ještě stíhám, pak padnu do válce co nastoupává k nebesů. Do lodě jde příval vody jak do rozpáranýho Titaniku.

foto:raft.cz

Stáčí se mi špička v propěněné vodě. Další barákoidní  vlna, nájezd bokem a totální volovina v podobě odklonu od ní. Už vím, že je něco blbě. Jsem katapultován z Tydríska. Bude se testovat výtlak vesty. Lehce jako korkový špunt vyjíždím nad hladinu. Aby taky ne. Mám sice kilo dvě nad sto, ale vesta ohromující výtlak 140 newtonů. Márty i Míra jsou vzorově nachystáni ve vracáku a já s radostí využívám Mártyho služeb. Jen malou chvíli mě napadlo dát ten „kaňoning“ a postupně dohnat vzdalujícího se Tydríska.

Rozum a Mártýho pokyn mazej po břehu zabraly ale rychle. Škrábu se po krách do svahu. Zapadám do půl lýtek do sněhu, než se dostávám na pěšinku. Vím, že teď to bude zase boj. Peřej má dobrých třista metrů dosti rychlé vody. Kdo tam bude dřív? Já nebo Orlice ? Pokud ona, jdu dalších pět kiláků pěšky.

Běžím, co to jen na zledovatělé pěšince jde. Blíží se zatáčka a za ní je Pašerácká lávka. Už před ní vidím Tydríska a Plaváčkovy pokusy na Barace přistrkat ho někam do tišin. Pod lávkou je tak sto metrů klidnější vody kdy ho buď chytím nebo jdu po svých. Pěšinka mizí, nabírám směr voda a plácnu sebou do míst kde není vidět žádný šurt těsně pod hladinou. Mám ho. Pasivka a šlapání vody směr břeh. A je to … Plíce jedou jak kovářský měchy a tep srdce bude určitě atakovat dvoustovku. Už to vím. Trojkovou vodu zatím nezvládám,ale kde jinde se učit. Postupně dojíždí ostatní. Ufuněnej vylejvám. Honem do lodi a jet. To teplo se musí udržet. Né že bych byl mokrej uvnitř, ale su rozhajcovanej jak parní lokomotiva a musí to tak zůstat až do konce. Tak kiláček před Kostelcem je stupínek. Dojíždíme do něj s Alčou synchronizovaně jak akvabély. A zas vlna jak bárák. Drcnu spodkem, ale vodu neberu.

Na závěr si už zase pochrochtávám. Prostě vydařenéj den. Pak už jen obvyklý šachy s auty. Potřesení tlapama a davaj dom.

Tak takto to viděl, splul, proplaval, oběhnul a sepsal Bootsman

Pro lepší informovanost co že jsme to vlastně jeli? No Zdobnici na úseku most u Pečína – most u Pekla a pak Divokou Orlici na úseku Zemská brána – Klášterec nad Orlicí. Foto není po pořadě :-)

Technická obtížnost : Zdobnice WW1-2 (96cm/7,8k Slatina) , D.Orlice WW2 a peřej ZB WW3- (54cm/13,5k Klášterec)

Přípis od Kmochacka:

Na Zdobnici jsem zaklekával plný obav, zda už se mi podařilo OC Prelude trochu osedlat nebo to bude další Stvořidloo. Začátek opět stresující, ale po chvilce přece jen trochu zkrotla a já si začal vodu zas užívat. Ale neustále plul jak Pionýr: „vždy připraven!“ Stačila chvilka nepozornosti a hned se mne snažila zbavit. Mrcha nevděčná!

Při pohledu z mostu na Zemskou bránu mi bylo jasné, že to bude lotérie.  V žádném případě nezkoušet sestřelit ty poházený balvany v řečišti, zato trefit na komoru průjezd esíčkem. Pak už jen pár vlnek a budu slavit. Ó jak jsem se mýlil! Po úspěšném průjezdu části viditelné z mostu mi došlo, že nejsem na konci, ale právě uprostřed souvislé peřeje, kde vlny, balvany a válce vesele pokračují. Bojoval jsem tedy dál proti přesile a stále vítězil. Až v posledním esíčku zbytečně vylehnul na pádlo, které se v napěněné vodě propadlo do hlubin a bylo vymalováno.

Ale neupustil loď ani pádlo. Po cestě se pak zarazil uprostřed řeky o obrovský placák, na který vylezl, vylil, nasedl a dojel až do cíle. Během orlického vejletu jsem přišel na to, že netřeba se nové lodě bát. Naopak! Ukázat jí, kdo tu (jednou) bude pánem. Ale uplyne ještě mnoho vody, kdy to pochopí i Prelude a přestane konečně blbnout.

Foto zde  (autoři: Alena,Plaváček,Bootsman)

článek převzat z webíku OMC