Po sobotním sjezdu Chrudimku,která mimochodem byla nádherná a já mohl poprvé v reálu sledovat nové Vojtovo OC od Mohawku. Nastala pro mě další prubířská zkouška zda mohu začít pošilhávat po vodách s vyšší obtížností než WW2.

A tak vyrážíme s Plaváčkem na soutok Krupé s Moravou kde máme sraz se Zdeňkem (toho nádherného šílence co provozuje katamarán předělaný ze safárka).

foto:Plaváček

Pomalou jízdou kolem Krupé,mimochodem celý obtížný úsek /cca 4km/ je krásně viditelný z cesty,děláme průzkum a u těch nejtěžších kusů toku zastavujeme na důkladnou obhlídku.

foto:Plaváček

Místečko kde ledové kry zůstávají v úrovni krku a mezi nimi tak 2-3m mezera mi ale dost nahání hrůzu. Budu se muset pekelně soustředit na to aby to místo sakra dobře projel.

foto:Plaváček

Dojíždíme až nad žel.stanici Vysoké Žibřidovice,kde je plácek kam složit lodě a kde se dá po přehození svodidel bez problémů nastoupit na vodu. Pak už ta klasika : teple obléct, hydro navléct atd..

Nasedám a jedu. Hned za první zákrutou je strom přes tok,jen malá skulina vpravo.

Projíždím a hle po pár metrech větev co je tak 40cm nad vodou s průměrem tak do 5cm. Neuhýbám,však su stokilový junák,tož ju musím přeci přemoct. Oj já pomýlený. Větev pruží,pruží a pak se neodvratně vrací a já s ní,ale bez lodi. Plavu,naštěstí jen pár metrů. Nadávám si slovy zdatného dlaždiče. No nic je třeba jít do boje a pokusit se další hovadiny neprovádět.

Řeka je supr. Peřej stíhá peřej a na vydechnutí je maximálně sto metrů kdy obtížnost klesne na WW2. Je tu všechno na co si jen člověk toužící po tréninku a učení vzpomene.

foto:Plaváček

Vlny velikosti domů,šutry větší stodoly,žumpy hluboké jak Meteor Crater v Arizóně a válce toužící sejmout mého Tydríska. No prostě tak to vidí oko člověka co jde na tak těžkou vodu podruhé v životě. Však ti z Vás co už něco takovýho jeli mají asi podobné vzpomínky na první jízdy v této obtížnosti.

Po pár stech metrech za první koupací pauzou přichází na pořadí místo s výše popsanou nástrahou v podobě ker. Do pravé zatáčky se k mé smůle ocitám v proudnici na levé straně. Na kámen kde kra začíná ještě stihnu vylehnout,ale proud a hlavně žumpa za kamenem a pod krou mi zhacují smělé plány že vydržím v sedle. Nevydržím a zas plavu.

foto:Plaváček

Už podruhé.Mám štěstí je tu tak deset metrů klidnější vody a pro rychlíky uvyklí na zaplavaní jako jsem já je to dosti času odlovit loď a nabrat směr břeh. Takže zase vylejt a mazat dál po proudu. Teď už si ale přísahám že pod hladinu nepůjdu. A zase jsou tu peřeje,vlny,válce a jiné protivenství co většinu z vodácké havěti tak baví.

foto:Plaváček

Né wow,ale mňága. Ta říčka je prostě srdcová záležitost. V zatáčce nad přítokem náhonu sobě daný slib znovu nedodržím a v jedné z mnoha žump jsem tam po třetí. Jen tak v poklidu jsem si najel na vlnu a vona to nebyla vlna ale šutr,tím pádem náklon na vlnu se změnil v katapult ze šutru na kterým se loďka na milisekundu zasekla a já ji předběhnul příliš moc. Pak už jen závěrečný úsek pod MVE. Krása,happy,cool a všechny in kecy.

Rozhodujeme se zda přesun na horní Moravu nebo repete. Od kluků kajakářských co brázdili vlny o den dopředu se dozvídáme že vrch Moravy je pořád hoblovačka. Rozhodnutí je jasné – repete.

foto:Plaváček

A opět ta nádherná voda. Jen tentokrát jsem ušetřen potupného vylévání po zaplavání. Původně jsem si i myslel že už to nedám,ale po provizorní opravě sezení už to šlo. Ono taky když pod zadkem sedačka putuje to zrovna není to pravé ořechové,ale svádět na to neumětelství při první jízdě taky nejde.

foto:Plaváček

Šťastný jako blecha nad nenadálým úspěchem z čisté jízdy s radostí přetahuju jez a sedám na kochací jízdu po Moravě mezi Hanušovicemi a Bohdíkovem. Přeje pořád jsou a vlny mající do půl metru houpou naši malou eskadrou. Morava je těsně pod 1SPA (2cm) a za tohoto stavu je nádherná.

foto:Plaváček

Prostě a jednoduše víc jak vydařený víkend. Začínám si nějak věřit že v daleké budoucnosti ze mě i vodák divokovodní bude….. HA,HA,HA

Ješte musím klukům poděkovat za ochrannou ruku,kterou jsem sice nemusel použít,ale bez vědomí že by tam nebyla by mi bylo úzko,ale hlavně bych tam nebyl a nejel. Takže Petře a Zdeňku velké díky za doprovod

článek převzat z webu O.M.C.