Nahrávám, čekejte prosím.

Sjízdnost řek

Sázava 42 cm
Otava 53 cm
Vltava 29 cm
Dyje 38 cm
>> Další sjízdnost
Dnes je: sobota, 27. 11. 2021
předpověď počasí předpověď počasí předpověď počasí
Více na meteopress.cz.

Přeložte si web

lodě na celý život

Z diskuse

Půjčka v hotovosti na Vánoce!
Půjčka v hotovosti na Vánoce! ...
Berounka v červenci 2012
NABÍDKA PŮJČKY OD NOVELTY FINA...
BUY REAL REGISTERED DOCUMENTS AT ONLINE realdocumentservices.com,
BUY REAL REGISTERED DOCUMENTS ...
BUY REAL REGISTERED DOCUMENTS AT ONLINE realdocumentservices.com,
BUY REAL REGISTERED DOCUMENTS ...
BUY REAL REGISTERED DOCUMENTS AT ONLINE realdocumentservices.com,
BUY REAL REGISTERED DOCUMENTS ...
Jméno:
Heslo:
<< >>
Listopad 2021
Po Út St Ct So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930

Nejbližší akce

14.12.20 Nabídka půjčky ...
01.01.21 sos finance...
17.04.21 Rychlá půjčka d...
27.04.21 Rychlá půjčka d...
>> Další akce

Nejnovější inzeráty


Půjčka v hotovosti na Vánoce!

Půjčka v hotovosti na Vánoce! Chcete udělat radost sobě a svým blízkým s nadcházejícími...

Nabídka půjčky

NABÍDKA PŮJČKY OD NOVELTY FINANCE" Ahoj!!! Potřebujete půjčku? Pokud ano, doporučuji vám...

nabízíme finanční služby

Potřebuješ půjčku? nabízíme půjčku s nízkou úrokovou sazbou 2% ve výši 20 000 až 400...

František Volek

Ahoj.prodám laminátovou vydru s pádlem,s 2 konadrama,plátno na opravy cca 2m.lod má cca 7cm...


Nejnovější komentáře

NABÍDKA PŮJČKY OD NOVELTY FINA... Dobrý den, jmenuji se Michalko... Nyní máte na svém účtu bezpečn... AhojPotřebujete finanční pomoc... Nabízím půjčky až do výše 50 0...
 

Berounka sólo 1/2

Události |  Du-šan |  17. 1. 2012 | 

Úvod

Protože příští rok musím jet Berounku na singlu z Plzně až do Prahy (prohraná sázka) a letos mi vyšla rychlá nečekaná dovolená, rozhodl jsem se zkusit, jak to půjde a otestovat svoje síly už letos. Nikdo ze známých neměl narychlo čas, takže pojedu úplně osamocen. Den před odjezdem ještě pro jistotu mě chytají záda a jsem zvědav co vydržím. Nemám v hlavě žádný časový plán kolik dnů pojedu ani kam bych až mohl dojet, hodlám improvizovat a vyčistit si hlavu.

Den první 24.7.2011

Vyrážím z Plzně od pivovaru v 10:30 a očekávám, že prvních 15km nepotkám vodáka, protože tato část se obvykle nejezdí. Z počátku projíždím v poklidu Plzní, míjím první most a  hned za zatáčkou na mě číhá první překážka v podobě biologické zbraně – labuťáka. Zbabělého ho obloukem objíždím a snažím se unikat. Labuťák vycítí snadnou oběť a vydává se za mnou. Mému zběsilému a zoufalému tempu bohudíky nestačí a po chvíli honičku vzdává a vrací se zpět k rodince. Oddechuji si, zvolňuji tempo a doufám, že tohle byl poslední adrenalinový zážitek, jinak tu cestu asi nedám. Cesta mi krásně utíká, voleje překonávám za tichého pobrukování známých melodií, nejvíce je v kurzu Nohavica. První jez přetahuji přes korunu u levého břehu a na voleji před druhým jezem se konečně začínají ozývat záda. Sice mám na sobě vestu, abych záda stáhnul a zpevnil, ale moc to nepomáhá. Mám za sebou necelých 10 kilometrů, všelijak se v lodi kroutím a přesvědčuji se, abych pokračoval, takto se dostávám k druhému jezu, který sjíždím bez obtíží.
Svoji rychlost odhaduji na 4 km/hod a k Dolanskému mostu a tedy k obědu mi chybí ještě 6 km. Připravuji se v duchu na další více než hodinu v lodi a jedu dál. Nudu v lodi zaháním dalším pobrukováním, už dochází na veselejší kousky od Dobeše. Když už mi ze všeho začíná hrabat, dojíždím do Dolan. Jez sjíždím s přehledem, vlnky pod jezem příjemně rozhoupávají a užívám si jich. V kempu si dávám oddech a oběd. Kontroluji čas a zůstávám v šoku, po chvílí výpočtů zjišťuji, že moje rychlost je 5,5 km/hod. To jsem opravdu nečekal, asi se někde stala chyba nebo mě tak rozpumpoval labuťák :-). Po obědě vyrážím dál, na řece už se občas objevují lodě, tak si plavbu zpestřuji zdravením ostatních vodáků. Své pobrukování musím o něco ztišit, už jsem mezi lidmi a není vhodné je obtěžovat mými pazvuky.
Následující jezy Telín a u Valentovského mlýna sjíždím bez problémů. Za jezem u Valentovského mlýna na mě někdo z břehu křičí, že mu uplavalo pádlo. Cestou se po něm dívám, ale nic nenalézám. Jediné co vylovuji jsou pet flašky a je jich hodně. V Nadrybech u přívozu končím s pátráním, vyhazuji nalezené petky do koše v kiosku a dávám si oddech a utopence. Pokračuji do Darové, kde se na jezu potkávám s partou, která mě informuje, že pádlo se jim povedlo nalézt. Jsem rád, že pádlo nalezli.
 


Okukuji Darovanský jez, tolik vody přes něj už dlouho nešlo. Nemohu odolat a poprvé v životě ho sjíždím. Trefuji správné místo, pod jezem se nezaplétám do mezi kameny a v klidu odjíždím. Asi kilometr pod jezem je nový kiosek v autobusu. Sice už se blíží večer, ale zastavuji a dávám si pivo. Zkoumám, jak to tady vypadá. Jedná se  o velice útulné místo, od řeky je kryté křovím, takže si člověk připadá jak někde v lese na mýtině a ne pár metrů od řeky. Určitě stojí za to se zde zastavit. Velice se mi tu líbí, jen je škoda, že tu není tábořiště a nemůže se zde přespávat. Z příjemného hovoru s majitelem kiosku mě vytrhuje až blížící se tma, musím odjet. Sprinterským tempem s tmou za krkem odjíždím poslední kilometr do tábořiště v Plané. Skoro za tmy stavím stan a než zavřou kiosek, stihnu se ještě ubytovat a dát dvě piva na spaní.

Den druhý 25.7.2011

Ráno po snídani si vše v klidu zabalím a vyrážím. S tempem to nehrotím, minulý den jsem ujel víc, než jsem čekal. S dobrou náladou si nepřestávám prozpěvovat a vůbec mi nevadí stojatější voda. Náhle však cítím hnutí střev a přechází mě nálada. To mě nutí ke zvýšení tempa pádlování a doufání v to, že u první kiosku je ještě stále strategicky umístěná toi-toika. Přeci jen do přírody se mi moc nechce. Zdálky vidím, že moje modlitby jsou vyslyšeny. Ještě více zvyšuji tempo na hranici možného i nemožného, hlavně se z toho nepo... Čivický jez koníčkuju nalevo nevídanou rychlostí, nasedám a podél jezu jedu na druhou stranu ke kiosku. V rychlosti kupuji toaleťák a sprintuji do budky. Přichází úleva pro tělo i pro duši. Za odměnu, že jsem stihl dojet bez újmy, zkouším místní specialitu – tygr v láhvi, utopenec naložený s okurkou v kari nálevu.


Chuťově nic moc, ale pořád lepší jak nic. Kontroluji svůj stav a zjišťuji, že k namoženým zádům se přidávají pravá žebra a pádlovat mohu už jen napravo. Takto postižen jedu dál za tichého smutného zpěvu přes další volej k Libštejnskému jezu, kde si spravuji chuť a dávám si místní vyhlášenou klobásu. Přenáším či spíše po zemi přetahuji jez, sil moc nemám a je mi zima. Za jezem kašlu na pádlování a nechávám se unášet k Liblínu. Ochlazuje a není mi celkově vůbec dobře. Na tábořišti Kobylka v Liblíně si dávám povzbuzující česnečku, ale nepomáhá a dostavuje se první krize.
Jsem utahaný a stále je mi zima, i když je celkem teplo. A hlavně mi není do zpěvu. Chvíli polehávám, skoro usínám. Po 15 minutách se probírám, vstávám a byť je červenec oblékám bundu a jedu dále. Díky bundě neprofukuji a pomalu se dostavuje pocit tepla i ta žebra postupně povolují. Mohu opět střídat strany pádlování a hned se jede lépe. Hned se mi na rty dere nějaký bláznivý song.  Když počasí vidí moji výbavu, vzdává boj, přestane provokovat a začíná opět svítit sluníčko. Svítí dokonce tak usilovně, že mohu opět sundat bundu a pokračovat jen v tričku a záchranné vestě. I únava pomalu odpadá a jede se dobře. Sluníčko je zkrátka lék na vše. Dostávám se do rauše a nekonečné voleje zaháním tichým zpěvem prostonárodních písní včetně tolik oblíbené ještěřice. Takto psychicky narušen dojíždím po spoust kilometrů až na tábořiště U mloka, kde si můžu konečně sednout a opřít si záda a tím si ulevit. Ve společnosti se můj psychický stav opět trochu normalizuje. Je teprve půl páté, takže se rozhoduji zde nestanovat a popojet ještě 8 km do Zvíkovce. Cestu si užívám, jsem už na řece sám a sluníčko začíná zapadat, prostě romantika jak má být. I mozek si to užívá a přestává ze všeho šílet, je příjemné jet v normálním stavu. Takto dojedu až do Zvíkovce, zde nastává problém. Jak sám překonat místní jez. I přes slušný průtok vody, přes jez teče stále málo na to, aby se dal v klidu sjet. Rozhoduji se loď přetáhnout přes jez, přeci se s ní nebudu dřít po břehu :-). Loď přehazuji přes jez, dole nabírá rychlost a potvora mi vytrhává z ruky lano. No štěstí sedne občas i na vola, takže loď bohudíky zůstává těsně pod jezem viset na kameni. Scházím k lodi, domlouvám ji, nasedám a pro okolí se tvářím, že jsem měl vše pod kontrolou a takto jsem to vlastně chtěl už od začátku.
Od jezu je to jen pár metrů do tábořiště pod mostem. Postavím stan, jdu na jedno obligátní pivo do kiosku, pozdravit obsluhu a do hospody U 6 trempů na výborné jídlo. Po těle i po duši je mi fajn a cítím se skvěle. Za dva dny mám za sebou 57 kilometrů.

Pokračování příště

Komentáře

1: Zdeněk

Zasláno: 09:20 20. 1. 2012
Co je na tom divného, jet sám na vodu? Berounku jezdím občas sám už skoro deset roků (a pokud možno mimo sezonu)a nemám pocit, že by mi hrabalo - naopak si to silně užívám. Loni jsem z Plzně do Újezda nad Zbečnem nepotkal jedinou loď - prostě krása. Rovněž trasy a úseky jezdím podobné - jen se vyhýbám kempům.

2: Bootsman

Zasláno: 11:01 20. 1. 2012
Zneděk má pravdu. Jet vodu sám není nic divného. Jen by holt člověk neměl dělat stejný skopičiny jako když jede banda a má ho kdo odjistit,tedy pokud je to zapotřebí :-) . Zrovna teď v zimě mám o parťáky na vodu taky nouzi a tak holt každou překážku,kterou bych normálně dal obnáším. Jak už to tak platí "lepší živý srab než mrtvý bezmozek". A na závěr - piš,piš

3: Míla

Zasláno: 11:03 20. 1. 2012
Hezký článek, Berounka je fakt pěkná

4: Du-šan

Zasláno: 16:54 20. 1. 2012
Jsem rád, že jsou tu spřízněné duše, kterým nepřijde divné jezdit sám.
Ale na druhou stranu v letní sezoně jsem dosud nikoho takového, za dobu co jezdím, nepotkal.

5: Čolek

Zasláno: 08:16 21. 1. 2012
Moc pěkné počtení.Těším se na pokračování. p.s. Ty labuťe tě nějak nemusejí,to není zdaleka první případ,co??? :) :)

6: Du-šan

Zasláno: 18:12 21. 1. 2012
Není to první případ. A přitom jsem jim nikdy nic neudělal :-)

7: mamut

Zasláno: 12:50 23. 1. 2012
Podle mýho názoru je fakt balzám na duši si střihnout řeku sám, předloni jsem dal Vltavu z vyššáku do Boršova 3 dny a loni Ohárku pěkně olejnatou z Loun do Libochovic, vesnický hospody spát se může kde se ti zlíbí, nejlépe u hučícího jezu, mimochodem každý jez na této trase má svou písečnou rivieru!! Takže vřele doporučuju.

Přidat komentář

Přezdívka:
E-mail:
Prosím opište text:
Komentář: