Nahrávám, čekejte prosím.

Sjízdnost řek

Otava 65 cm
Dyje 75 cm
Jizera 178 cm
Vltava 166 cm
>> Další sjízdnost
Dnes je: středa, 26. 02. 2020
předpověď počasí předpověď počasí předpověď počasí
Více na meteopress.cz.

Přeložte si web

lodě na celý život

Z diskuse

INSTANT LOAN OFFER HERE
We Offer all types of Finance ...
Námořnická trička - kde koupit? Zkušenosti?
My každý rok kupujeme trička n...
Kempy na Vltavě.
Ahoj.Chci se zeptat jak to let...
Kemp u Barona v Královském Poříčí
Kemp u Barona v Královském Poř...
Vodácké kempy
Ahoj. Chceme letos zkusit &quo...
Jméno:
Heslo:
<< >>
Únor 2020
Po Út St Ct So Ne
12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829

Nejbližší akce

>> Další akce

Nejnovější inzeráty


Prodám kajak ZET Veloc

Prodám kajak ZET Veloc s posuvnými opěrkami. Velmi dobrý stav - byl na vodě jen párkrát....

Plastová loď C1 singl kanoe

Plastová C1 Noah Innuendo v super stavu, nelepená, téměř nepoužívaná. Délka 254, objem 205...

Finanční pomoc na konci roku.

Dobrý den, Brzy nový rok 2020 !!! Musíte začít rok 2019 s radostí, abyste mohli začít...

REFINANCOVÁNÍ HYPOTÉK

Investor a poskytovatel úvěru mezi soukromou osobou jménem paní Trecy mě inspiruje k větší...


Nejnovější komentáře

Spolehlivá a rychlá finanční p... Ahoj lidi,hledám háčka na Vavř...
není
ani nezkoušejte cokoliv stáhno...
Saša
Ahoj vodáci !Už aby se půjčovn...
Karel
Vroce 2016 je to stále stejně ...
 

Letní Moravice

Události |  Bootsman |  9. 8. 2011 | 

Je čtvrtek 28.7. podvečer a já mám sbaleno. Už jen vyzvednout mé lepší já a nabrat směr Podhradí u Vítkova. Na Moravici jsou totiž závody a tak se celý týden nabízí plavba po této krásné řece.

Navíc se tu mám setkat s Alešem,s kterým jsem si domlouval scuka na Trnávce,ke kterému bohužel nedošlo díky mému částečnému propadu schodištěm. Opravovala se schodnice a nebyla vyřešena náhrada,což mě na víc jak tři týdny vyhnalo mimo vody.Další s kým mám pro další dny kamárádfrojnšaft je Petr Plaváček Goldmann.

A tak tedy vzhůru na Moravici. Po cestě ze slunného Zábřehu vidíme přibývající mráčky a na zemi stopy po proběhlém dešti. Že by to náznak deštivého víkendu? Kolem osmé dorážíme do kempíku a budujeme základnu. Pak na tradiční ochutnávku místního zrzavého moku. Tady vládne Radegast a tak není o pár škopků nouze.

Po chvíli se setkávám s Alešem,který tady už v průběhu týdne řádil a jen si odskočil pro nového háčka. Kujeme strategii a časový plán na další den.

Pátek 29.7. Ráno skoro vojenský budíček. Je nutno za včas vyrazit na místo začátku a provést autopendl. Dojíždíme do Jánských lázní a tady koukáme na skoro sucho. Padne nám čelist. Mám chuť na kafe a zdejší nálevna otvírá pozdě. Je rozhodnuto udělat přesun přímo pod přehradu,kde doufáme ve větší invenci personálu. Opět zavřeno a tak se jdem aspoň projít pod hráz.

Tady ale už nevěřícně sledujeme co se děje ve spodní propusti. Voda jede. Pro jistotu volám „Plavajzovi“ o číslo na povodí,kde se pak ujišťuji o tom že nás nešálí zrak. Voda bude do jedenácté. A tak hurá zpět do Jánských,vyházet příslušné propriety a odvézt jedno auto do Žimrovic. Obnášíme strom co je přes celou řeku hned pod mostkem a tady nasedáme. Voda je.

Teď nás čeká dopolední splutí do kempu. Řeka je jedna peřejka za druhou. Sem tam kámen,ale času víc jak dost. Nic extra náročného,ale je to krásný. Prostě taková krásná kochací léčba duše. A navíc tu není vlastně ani noha,tedy až na dva kajakáře a jednu deblovku. Raft jsem zahlédl jen jeden,ale byl očividně ovládán.

Pauza v kempu na moje pivko a u ostatních nějaké to nealko,plus trochu toho žvance pro prázdný žaludek. Kolem dvanácté jdeme překonat nadržení vyrovnávačky. Je to jediný olej na 30 kilometrech.

Užívám si to pro změnu tím že tu honím kachny. Bestie jsou tam ofrklé,že dokud do nich nežďuchnu lodí tak se nezvednou.

Nepřenést jez v Podhradí je snad jen pro idiota.Vývařiště je tu nekonečně dlouhý a to teče jen 17 kyblíku. Takže šup pěšmo pod jez. A zase série peřejek,pak krátké nadržení a jízek,který je v daném okamžiku krásně průjezdný při levé straně. Něco vody nafasujem do lodí a tak preventivně vylejem. Jede se dál,řeka tvoří i spoustu ostrůvků,které se většinou dají projet libovolnou stranou. A zase peřejky jedna za druhou,tvořené vybudovanými hrázkami zdejších chatařů.Tedy tak to připadá mě. Pak dva schody a opět trocha vody v lodích. Opět vylejt. Mám z toho radost.Nejen z řeky,ale i z toho vylévání. A tak docela rád zapůjčuji Alešovi Tydríska a Kája Berušku Alešovýmu háčkovi.Oddechnem si na jejich Vydře.

Aspoň si můžu na chvíli uvést nohy do normálního stavu.Klečení mi přece jen dává zabrat. Přitom mě napadají různé variace jak to pro příště vylepšit. Blížíme se k Žimrovicím,kde nás čeká chuťovka v podobě slalomky. Není úplně zadarmo,ale zas to není nejetitelný,tedy na moji výkonnost a zkušenosti. Ale i tady je průjezd bez ztráty kytičky,jen Karolinka si o poslední šutr škrtla,což při dalším průjezdu napraví a to jí tam budou zavazet i plaváčci,ale to se odehraje až v neděli.

Přistáváme v Žimrovicích v u areálu Dobré pohody. U kafíčka a kofoly si vzájemně pochvalujem krásnou vodu bez lidí. Dobrovolně se přiznávám k tomu že mě Moravice v tento den hodně dostala. Pak už jen pendl pro auto a hurá do kempu. Aleš se balí,loučíme se. Aldo dík za průvodcování.

Večer čekám na příjezd Plaváčka,který byl týden předtím u mě na Moravské Sázavě. Kolem osmé se v kempu najdem,proberem autopendl.

Na pozvání se připaříme k bandě co je tu s ním a využijeme grill techniky,kterou vládnou. Vzájemně si pochválíme lihoviny. Je kolem půl noci a jdem s Kájou do hajan.

Sobota 30.7. Po ranním rituálu,což je kafíčko a podobné se vydáváme tentokrát až pod hráz Kružberské přehrady. Cestou začínám mít poměrně značné obavy o to zda vůbec půjde řeku splout. Né proto že by v korytě nebyla voda,ale pro masopres co se na nástupních místech chystá. A to nejen přímo pod přehradou,ale i na dalších nástupních místech. Půjčovny holt dovezli svoje vybavení. Nemám sice proti půjčovnám nějaké zvláštní výhrady,vždyť i já jejich služeb sem tam využívám,ale zazlívám jim propagovanou „rafťáckou kulturu“. Raft prostě podle mě na český a moravský řeky mimo pár jarních výjimek nepatří. A při pohledu jak do 9-ti místného expedičního raftu nastupuje banda co drží pádlo jako prase kost mě jímá hrůza a mám touhu nabrousit zakovanou hranu svého pádla. Ne pro úmyslné proříznutí,ale z pudu sebezáchovy pro případ že na mě zas nějakej vůl najede.

No nic, kolem půl desáté pokládáme svoje zkrácenky taky na vodu a snažíme se najít svůj prostor pro klidnou plavbu.

Postupně projíždíme peřejky a blížíme se k jízku v Jánských. Tady se pokoušíme přistát. Po seřvání bezmosků co přistanou a nechaj lodě tak že ostatní přistát nemohou si vynucujem trochu respektu a dokud neodejdem ke kiosku na druhou stranu se na místě drží jakýsi pořádek. Pak zavládne opět chaos a netolerance. V kiosku dám jedno pivko a jde se za řevu reproduktorů podívat na ostatní vodáky i vodaře. Vodaře na raftech ignoruju,protože vlastně nemají co předvést. Potleskem ocením pár lidiček na plastu a hurónským UMÍ pár zavřených i otevřených laminátových deblovkách. Kája se na to necítí a tak si přetáhne Berušku pod jízek. Já se jdu připravit s Tydrískem na slávu či potupu. Rozjíždím,přes ruku koriguji a skoro boofuju. Vše vyšlo jak mělo a tak přistávám pod jízkem. Dám cígo a pak s Kajou pokračujeme dál. Strom co byl kousek pod jezem je prořezán a tak nás nic nenutí vystoupit. Dál už jenom mírné peřejky a tak se bavíme tím že hledáme jiné stopy průjezdu kolem ostrůvků oproti předešlému dni. Vyplácí se to,našli jsme i dva malé stupínky,které zpestřují dnešní plavbu. Bohužel se za námi sem tam vydají i posádky raftů a při jednom průjezdu nás přiráží ke skále a skoro se jim povede nás potopit. Jsem nasraný a kdybych měl zrovna něco vhodného v ruce tak je pošlu ke dnu. Nemám rád 99% „raftařů“ .Pak ještě jednou když se schováváme za kámen do vracáčku jsou schopni na něj najet a naskočit Karolině na Berušku. Tentokrát se už neudržím a verbálním projevem si ulevuji (děti by to slyšet ani číst neměli). Kolem druhé jsme v kempu. Chvílemi se já neznaboh modlím za to že jsme to přežili a dočasně kuju plány o vybroušení hran lodí do žiletkové podoby.

Dáme pozdní oběd a jdem na procházku.Je zapotřebí trochu poléčit pocuchané nervy. A tak vzhůru do kopce nad kemp. Pomalu se sunem do kopce.

Potichu v naději že uvidíme něco ze zdejší zvířeny. Máme štěstí,proti nám si to po lesní cestě hopká zajíc. Zastaví se tak dvacet metrů před námi,pak nás zpozoruje a uhne do lesa. Uděláme sotva pár kroků a další zajíc. Ani se nepohnem. Hopká si zvesela k nám,pořád blíž a blíž. Tak deset metrů před námi se zastaví. Teď na cestě stojí tři solné sloupy – já,Karolina a zajíc.Trvá to tak dvacet vteřin. Pak zajíc odskakuje pomalu do lesa. Teprve teď slyším jak se k nám blíží další lidé. Škoda,kdyby byli zticha asi by proběhnul mezi náma,ale i tak to byl příjemný až komický zážitek. Ještě procouráme trochu lesa,ale už další zvířenu nevidíme.

Večer jdem s flaškou koňaku za Plaváčkovou bandou trochu popít a poslechnout kluky co provozují hru na kytary,basu a bubínky.

S půl nocí odcházíme do vlastního brlohu dát odpočnout našim tělesným schránkám.

Neděle 31.7. Kolem půl páté mě mocný pud a touha tělesných potřeb vyhání ze spacáku. Při té příležitosti zjišťuji že prší. Den začíná nadějně. Znovu zalézám do spacáku a jdu protáhnout spánek. Kolem sedmé mě ale už rachot v kempu nadobro vrací z náruče božského Morfea do nedělní reality. Stále jemně mží. Na vodu máme jít až kolem desáté a tak je dosti času na hamupapu a sbalení brlohu. Kolem deváté zase prší – sláva za to nadělení. Obloha taky neukazuje že by to mělo být v dohledné době jinačí a tak se moje nálada evidentně zlepšila až si toho mimo Káju všimnul i Plaváček. Oba pochopili moji radost. Čím víc deště,tím míň lidí na vodě. A taky se to v deset potvrdilo. Značná část solaristů nejede.

Přejíždíme za mírného mžení a zbytku oparu vzdutí jezu v Podhradí, tady opět přeneseme. Necháme předběhnout pár otrlých posádek a pokračujeme dál na poloprázdné řece.

Tato část se mi obzvláště líbí. Spousta peřejek,schodů a jeden sjízdný jez.

Ten druhý albrechtický má však otevřené stavidla a tak jde většina vodu právě tudy. Na to abych to projel tudy prostě nemám a nebo nemám odvahu,ale spíš je to kombinace obojího. Konec konců jsem na vodě proto abych si to užil a né to přežil. Takže jez koníčkujem u pravé strany. Po pár kilometrech se dostáváme k Žimrovicím a před námi je poslední těžší úsek – slalomka. Pár slušnejch kamenů v regulovaném korytě. Kdo padne hned nahoře tak si i slušně zaplave. Dojíždíme skupinku před námi co se jim tam moc očividně nechce. Mají dotazy co a jak. Poskytuji pár postřehů z pátečního průjezdu a radu o bezpečné vzdálenosti mezi loděmi. A šup tam. Za kameny se už ale baví kluci kajakářští,co jsem se s nimi bavil o kus výš a tak už nemám kam schovat Tydríska do protiproudu,což mě nutí udělat obyčejný průjezd. Za mnou jede Kája a dnes už bez kontaktu. Je spokojená jako blecha v psím kožichu. Přistáváme a jdem po vytažení lodí sledovat mumraj na hladině. Vidíme že asi polovina bandy co dávala dotaz nahoře jde ke dnu. Z Plaváčkovi skupiny nás tímto nikdo neobdařil.

Jen na Petra(Plavajzův kolega) křiknu aby na nás nezapomněl s převozem a je pryč. Mi už nepokračujeme,protože Kája toho má tak akorát a proč zbytečně pokoušet „Melounka“. Dopadli jsme úspěšně a víkend byl víc jak podařený. Pokud se bude příští rok podobná akce opět opakovat – MSJ ve sjezdu na divoké vodě a zas se bude celý týden odpouštět pojedu na Moravici znovu a velmi rád,jen si upravím dny. V pátek to prostě bylo nejlepší.

článek převzat z webíku O.M.C.

Komentáře

1: Dasty

Zasláno: 10:46 12. 8. 2011
Jeli jsme Moravici už několikrát, ale nejlepší je to v dubnu, pro vodaře (rafťáky) zima. Jinak mi přijde že lidí jezdí čím dál víc, hodně i z Polska. Jinak krásná řeka, která teče

Přidat komentář

Přezdívka:
E-mail:
Prosím opište text:
Komentář: