Nahrávám, čekejte prosím.

Sjízdnost řek

Vltava 975 cm
Berounka 109 cm
Sázava 52 cm
Sázava 27 cm
>> Další sjízdnost
Dnes je: středa, 26. 02. 2020
předpověď počasí předpověď počasí předpověď počasí
Více na meteopress.cz.

Přeložte si web

lodě na celý život

Z diskuse

INSTANT LOAN OFFER HERE
We Offer all types of Finance ...
Námořnická trička - kde koupit? Zkušenosti?
My každý rok kupujeme trička n...
Kempy na Vltavě.
Ahoj.Chci se zeptat jak to let...
Kemp u Barona v Královském Poříčí
Kemp u Barona v Královském Poř...
Vodácké kempy
Ahoj. Chceme letos zkusit &quo...
Jméno:
Heslo:
<< >>
Únor 2020
Po Út St Ct So Ne
12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829

Nejbližší akce

>> Další akce

Nejnovější inzeráty


Prodám kajak ZET Veloc

Prodám kajak ZET Veloc s posuvnými opěrkami. Velmi dobrý stav - byl na vodě jen párkrát....

Plastová loď C1 singl kanoe

Plastová C1 Noah Innuendo v super stavu, nelepená, téměř nepoužívaná. Délka 254, objem 205...

Finanční pomoc na konci roku.

Dobrý den, Brzy nový rok 2020 !!! Musíte začít rok 2019 s radostí, abyste mohli začít...

REFINANCOVÁNÍ HYPOTÉK

Investor a poskytovatel úvěru mezi soukromou osobou jménem paní Trecy mě inspiruje k větší...


Nejnovější komentáře

Spolehlivá a rychlá finanční p... Ahoj lidi,hledám háčka na Vavř...
není
ani nezkoušejte cokoliv stáhno...
Saša
Ahoj vodáci !Už aby se půjčovn...
Karel
Vroce 2016 je to stále stejně ...
 

Hron po Bootsmanovu způsobu

Události |  Bootsman |  2. 8. 2011 | 

Je sobota 2.7. a není ani třeba budíku zvonění k tomu abych byl probuzen. Cestovní horečka zapůsobila jako prevence proti zaspání. Sraz skupinky skládající se z lidiček kterým je jasno do čeho jdou i těch co do toho jdou prvně je naplánován na desátou. Slůňo svítí a nálada je v momentě srazu bez kazu. Vyrážíme směr zahraničí – Slovensko.Před námi je něco málo přes třista kilometrů a našim cílem je vodácký kemp v Nemecké. Kolem páté odpoledne,po vykonání několika zastávek s jistými účely jsme na místě.U vjezdu do kempu nás vítá Gogo,čímž to vypadá jako by nás vyhlížel po celý den, což ale pravda není bo je to náplní jeho práce,ale chvíli to vypadalo že bychom mohli vypadat jako VIP skupinka . Najdeme volné místečko pro stany a naše motorové oře. Někteří si klekají před ně a vděčně je hladí a slibují jim lepší olej a jiné náplně,když vydrží i cestu zpět (týká se to především letitého Davidova forda eskorta zvaného Kačena). První večer probíhá ve znamení grill párty.

Neděle 3.7. Vylezu ven ze stanu a koukám nahoru – pěkně zataženo,ale ještě neprší. Je čas nafasovat plavidla a potřebné příslušenství. Hurá je vybráno. Ještě nabízím neopren,který zahálí na ramínku v dodávce. Nikdo ho nechce. Zájem o něj nastane až později . Takže hurá na vlak a přesun do Brezna. Během přesunu se část oveček pěkně rozšoupne,ale nemám chuť se s nimi přít o tom že to není zrovna ideální. Vysedáme v Breznu. Teplota vzduchu je za 9°C a voda má slušivých 13°C . Zájem o neopren stoupá . Dáváme lodě na hladinu a postupně se skoro všichni (děti zůstali pro tento den pod dohledem v kempu) vydáváme na dnešních skoro 21km plavby.

Stav vody je tak na hranici pro minimum kdy se to dá z Brezna splout. Začíná drobně mrholit a tím pádem opět začíná stoupat zájem o neopren,kterému je dobře v dodávce J . Po pár kilometrech jsme u prvního jezu pod Valaskou. První čochtan je tu ,David s Bukem předvedli parádního půl eskymáka. Ono pádlovat na jedné straně a ještě jeden hot a druhý čehý fakt bez následků nejde. Ostatní v klidu a pohodě přistávají na správné straně (vlevo) nad jezem.

Oba nešťastníci se po chvíli drkotání zuby přemisťují za námi. Jdeme jez okouknout. Nejlepší stopou pro průjezd vypadá trasa oknem tak metr od levé kozy,což nám potvrzují i kluci co tu táboří a průjezd dali den před tím. Většina s respektem k vlně dole přenáší. Já tu touhu sjet to mám. Jen si mám dát pozor na drcnutí o kámen ze spodu. Tak tedy na to.  S jistou mírou tradičních obav a lehce staženými půlkami jdu na svůj první letošní jez na Hronu. Nájezd je v pohodě,jen bylo zapotřebí těsně nad hranou lehce zkorigovat špičku.Šup do vlny. Díky tomu že klečím za šprajcem si ani nebrnknu o kámen. Přes bortnu dostávám lehký příděl asi deseti litrů vody a jsem venku.

Vlastně to bylo úplně zadarmo. Nabízím Karolině že ji loď vytáhnu nahoru,protože když to viděla dostala touhu to dát taky. Nakonec to odmítá s tím že budou další. Pak jez jede i předtím koupající se David,taky bez problému. Dáme pod jezem pauzu a naši čochtani se převlékají za drkotání zubů do suchého.  Začíná regulérně pršet a tak přichází na řadu pláštěnky. Blíží se Podbrezová a s ní i průjezd továrnou.

Přesto že dávám stopu a i předem návod,někteří nevěří a volí vlastní stopu. Opět boduje naše dnešní kamikadze dvojka David s Bukem. Po nájezdu na pěkně viditelný kámen následuje odklon od něj a je tu ČOCHTÁÁÁÁÁN. Naštěstí je to na samém konci průjezdu fabrikou a tak neplavou moc dlouho. Dobrovolníci jim zapůjčují část suchého oblečení. Jedeme dál. Blíží se jez u Lopeje kde nám elektrárníci ukradnou dost značnou část vody. Posádky přistávají a já jdu s Davidem na obhlídku kudy jet nebo přenést. Přenášení je zavrženo,je tu šíleně zarostlý břeh na obou stranách. Ostatně poté co jsme se probojovali až k jezu a vidíme ho je jasné že se jede. No jede,spíš to bude šoupání po smirkovým papíru. Vody jde přes korunu vážně dosti málo a je to tak tak aby tam loď nezůstala viset.  Jdu dát ostatním stopu a dole pod jízkem je naviguji do míst kde nějaká voda vůbec je. A jako obvykle měl Gogo pravdu,když jsem se ho ráno ptal „kudy kudy“. Jen při odpoutání se od břehu se Brzdovi s Markem povedl vypečený břehulák a tak už máme dvě posádky mokré. Jez projeli všichni bez ztráty kytičky.

Chvíli neprší.Na vodě se střídá peřejka za peřejkou.

Je kolem třetí a zase chčije,ale teď už fest. Střídám svýho mlaďocha – chce si testnou jaký to je singlit a jedu dál s Karolinou. Teď už ani nemusím čučet kudy pojedu a nastavuji gsichtík dešti a tiše si vzadu chrochtám jaký že je to hezký počasí a že to jede. Kája je spokojená že se nemusí prát s háčkem a sama je na háčku spokojená. Ví že další dny už bude jen singlit – veze neteř (5) a tak si pozici na háčku taky užívá. Jen mě sem tam donutí abych i já čuměl kudy že to jedeme,protože si zapomněla vzít kšiltovku a brýle nemají úpravu s integrovanýma stěračema. Fakt chčije. Ostatní ovečky poté co jsem jim oznámil že do konce této etapy chybí už jen kilometr zapálili pod kotlem a mizí po proudu. Ví že jak přijde voda z náhodu zbývá jim jen pětiset metrů a uvidí vytouženou tabuli s kotvou. Já to s Kájou uzavírám,protože můj mlaďoch se zatím v singlu před námi s vodou trochu pere,ale oceňuji jeho zápal pro věc. Konec konců jsem nebyl jiný jelimán když jsem začínal.

Když vytahuji lodě vidím jak již někteří zmrzlíci berou poklusem směr teplá sprcha. Mě je příjemně – hydro je hydro a to mi moje drahá polovička říkala proč se s tím tahám. Sama si v něm taky chrochtala blahem a na vodě mě skoro blahořečila. V autě visí jeden volný suchý neopren.

Večer v kiosku část posádek spekuluje kdo si ho půjčí pro jistotu další den – má ještě pršet. Debata na prožitkem prvního dne na vodě se pomalu mění v závody kdo dá víc grogu.

Je skoro půl noc a tak naberu směr spacák. Jsem spokojený – všechny ovečky jsem dovezl celé,sice vymrzané,ale na druhou stranu pochopili že na vodu se jezdí za každého počasí. Tedy aspoň se mnou určitě

Pondělí 4.7. Na ranní poradě bylo rozhodnuto že částečně pro počasí a částečně pro námahu předcházejícího dne nepojedeme až do Iliaše (35km),ale že to podělíme a tak nás dnešní den čeká splutí z Nemecké do Slovenské Lupči ,přesněji na tábořiště na Mlynčoku což obnáší nějakých 14km. Dáváme první auto pendl .Po návratu zjišťuji že jedna loď má zlomenou část sedačky.Jdu za Gogem a žádám o náhradní díl.Gogo neřeší a mění komplet loď. Ještě vidím jak provádí opravu na jiné – svařuje a tak o tom pokecáme,dodávám vlastní moudra.Kolem 11té vyrážíme na vodu.Zataženo ale neprší. Mimo rychlé vody na přistání nás žádné záludnosti dnes nečekají. Během plavby párkrát sprchne,ale na nedělní liják to už nemá. Pouze na pár peřejkách je lehoučce nacákáno v lodích,ale není to nic kvůli čemu by mělo smysl neplánovaně pauzírovat. Po cestě neopomene zaskočit na jedno pivko do Jagérky.

Kemp v Mezibrodě je evidentně opuštěný a nalézáme zde pouze slehlou trávu po nouzové přespání. V hospodě nám nabídnou jen polívku,kterou někteří berou za vděk.

Aspoň zde přečkáme největší část deště. Při přistávání dostávají Marek s Brzdou břehuláka,ale částečně jim k tomu pomohl David,který jim nechtěně podtrhnul loď. Zbytek vysedá pomyslnou suchou nohou. Kempík na Mlynčoku je malý,ale hezký a Zdeno se o nás pěkně stará. Děti tady mají možnost vyřádit se na průlezkách se skluzavkou a na trampolíně,což ostatně v míře vrchovaté využívají.

Dospělci dávají match v ping a pongu. Končím hluboko v poli poražených.

Dnes se negriluje,večeře je na klacku.

Objevili jsme zajímavý výrobek „SAFALATKY“. Tváří se to jako špekáček,ale v momentě kdy praskne střívko tak safalatka prasne taky. Na druhou stranu to není škoda – pes by to nežral , což sice taky není pravda,ale ta čivava co to sešrala pak moc dobře nevypadala. Statečně vyhazuji vlastní dávku této nepoživatiny a odepisuji do ztrát 2.07 éčka za osm kusů. Naštěstí jsme měli i dobré zásoby špekáčků z domu a autolednička je nastavena při přejezdech na mražení. A tak jediným vyloženě negativním zážitkem dnešního dne je zjištění že došla moje zásoba piva z domácí provenience. Je po půlnoci a jdu spát.

Úterý 5.7. Klasika vstávání ,vzhůru jsem už před šestou. Klídek na kafíčko a potřebu a pak už nastává standardní rituál činností. Snídaně,zabalit naházet do aut a přesun motorových ořů do cíle dnešní etapy. Pak jedním nazpět. Naposledy se při této akci vidím s Gogem a tak z něj pro jistotu vytahuji všechny infa o tom co nás dnes čeká. Spolu ze Zdenem nás upozorňují na „magneťák“ co je hned pod kempem a i na další nástrahy v podobě jezů a jízků jinak tady řečených hatí. Na magneťák je pohled hned z kempu. Vypadá dost nepříjemně. Proud táhne podél břehu,nahodí na šutr a obtéká ho z obou stran,dál pak pár vln a opět dva šutráky. Jeden u levého břehu a druhý uprostřed. Proud jde mezi nimi,ale jaksi netvoří jazyk. Bacha tady bude zrada, a taky že jo. Těsně pod hladinou leží kmen,který zasahuje přes oba kameny a dál tak dva tři metry ještě vpravo. No holt se budou muset svěřené ovečky trochu ohánět a předvést něco kormidelnických výkonů.

Však už mají něco málo natrénováno. Hlavně jim kladu na srdce aby hned po odražení přetraverzovali v proudu na pravou stranu,ať je to pod kmen nenamáčkne. Zvládají to na jedničku a tak jim všem při průjezdu skládám poklonu. Dál nás čeká hať u Biotiky. Přistát se dá vlevo bez jakýchkoliv potíží. Moji vodáci mají respekt a tak čtyři lodě přetahujeme. Touhu dát to mám jen já a David s Radmilkou na Tukanovi.

 Středem krásná a pohodlná stopa,jen na závěr ve středu šutr,ale času je dosti. Pak po pár set metrech je další hať,která je pro mě asi tím nejhezčím z dnešního dne. Odjel jsem napřed abych ověřil stopu. Tak si furt máchám vařečkou,že to najednou mám před sebou. Zastavit není kde a tak to proletím středem,ale chce to v proudu tlačit doleva. Přistávám a lezu jak horská koza nahoru nad hať,bo chci dát pokyny za mnou plujícím. Vím že když měli obavu z té hatě o kousek výš tak ani tato je nepotěší. Konec konců na projetí je trošičku složitější. No a už se blíží první,hlasivky stačí a tak jedou bez přípravy tam kam je posílám – no problemo. A už je na řadě můj mladej s Bukem. Trefují správně střed,ale jedou rovně a ejhle nájezd na šutr odklon a čochtan. Trochu je to posmýká v řečišti a na oltář odevzdávají části tělesného obalu v podobě odřené kůže. Mlaďoch si navíc rozsekl nehet na palci,ale ještě to nemá pro dnešek za sebou,bude hůř.

 Zbytek posádek už projíždí podle pokynů. V hospůdce nad jezem v Šálkové dáváme pauzu na pivo a nějaké to hrubé ošetření. Peřejka na šalkovským jezem nepředstavuje pro postupně lepšící se hlouček už žádný problém,tedy aspoň za tohoto stavu vody.

Šálkovský jez přenášíme,válec je i za nízkého stavu dost výmluvný. Kluci co dorazili jako první sice hlásí že to někdo projel,ale nemám sebemenší touhu riskovat. Po pár kilometrech dojíždíme do Bánské. Regulované vysoké břehy nepřejí klidnému přistání a tak do hatě najíždím co by předskokan. Hezky dva metry od pravého břehu,hup, pěkná vlnka otočit a makat proti proudu a kontrolovat ostatní. Žádný čochtan se nekoná. Zlehka se blížíme do Iliaše a tak rozdávám poslední instrukce v podobě rad jak přistát v kempu.Hezky pod kotvičku,otočit proti proudu a suchou nohou ven. Kdo si stoupne do vody dna nenajde,tedy pomyslně. U břehu je totiž hloubka skoro dva metry. Odjíždím ostatním abych je pochytal a pomohl jim s přistátím. Na „kotvišti“ je zrovna obsazeno a tak se schovávám za jeden kamínek do mini vracáčku uprostřed toku. Lidi vystopí a mě se nějak nechce na břeh. Fero se mě tudíš ptá za míním vůbec přistát. No tak teda jo,vytáhnout kéňu a čekám na ostatní. Všichni přijíždí v doporučených odstupech a pěkně předpisově přistávají až na mýho mlaďocha z Bukem. Celej manévr až na zavěrečný odklon jim vyšel,no přesto jdou hezky do vody. Při té příležitosti si mlaďoch o kámen obrazil prst. No původně jsem myslel že je to obraženina. Po příjezdu domů následovala kontrola pod rentgenem a ejhle ona to byla zlomenina. Palec otekl a tak se ledovalo a hlavně tejpovalo. K doktorovy mlaďoch nechtěl,že je to dobrý a že s ním bez problému hýbe. Dál už nasleduje tradiční autopendl a večer grillovačka. S půl nocí hurá do spacáku.

Středa 6.7. Ráno svítí slůňo. Děti, respektive malá Háňa má lehce zvýšenou teplotu a tak je rozhodnuto že děti dnes nepojedou a budou trávit v dalším kempu odpočinkový den. Přidává se k nim i můj mlaďoch s tím že ho ten „obražený“ palec přece jen trochu bolí  a že se pošetří. Z těchto úprav tedy vychází to že na vodu nastoupí čtyři lodě,které pojedou v singlu a dvě v plné posádce. Sice nerad,ale přesto sděluji těm co pojedou singla poprvé sladké tajemství.

Kdo položí loď v singlu už nikdy nechce háčka,protože najít dobře sehranou dvojici se rovná výhře ve sportce. Tedy to je můj názor a s Karolinou se v deblu pořád hledáme. V deset jede pendl směr kemp v Budče. Malé zaváhání v Budče,dotaz v hospůdce a už jsme tam. Čas víc jak slušný a tak operativně stavíme ještě stany. Děcka si hrají kolem laveček. Řev – malej Míša dostává dvě žihadla,jedno do ruky a druhé do nosu. Kontrola jestli není i v puse,naštěstí ne. Pak už jen čekačka zda nebude alergie. Jsou to první žihadla co ten malej tajtrlík dostal. Při té příležitosti zhodil Radmilce brýle,které při dopadu ztrácí soudržnost. A najednou tu máme i částečného slepoňa. Ještě že jsou to jen půlky. Mezi tím Míša lehce otekl a vypadá jak vysloužilý boxer. Fenistil to bude jistit. No nic je čas vyrazit zpět na začátek dnešní plavby a tak tedy zpět do Iliaše. V kempu dám ještě pivko a vytáhnu potřebné informace z Fera a pak už jen hurá dolů, před sebou máme necelých 24km plavby.

Kolem půl jedné přijíždíme nad peřej u Vlkanové. V hospůdce „válečná“porada,dám si pivo a pošlu posádky na obhlídku,ať ví do čeho půjdou. Samotnému se mi tam ani nechce,protože za tohoto stavu vody není na peřeji nic obtížného,ale zase jeto jen můj pohled na věc. Dopíjím,nasedám a jedu. Přede mnou je peřej,vlny max. do půl metru a to si asi i hodně přidávám.Sem tam šutr,ale královský čas na to se jim vyhnout. Martinská na Doubravě je těžší. Jo za větších průtoků to musí být parádní zábava. Splouvají to všichni bez zjevného úsilí s tváří nudících se starých pardů. Sto metrů pod peřejí se ale čochtan povedl. Markovi se šprajclo pádlo mezi šutry a při vytažení uvedl loď i z Brzdou do polohy dnem vzhůru. Pak rychlá obhlídka kostelu v Hronseku a zase směr po vodě dolů.

Přijíždíme do Zvolenu,voda postupně olejnatí a už je tu jez. Přenášení,snad narychlo vyrobená kolejda bude fungovat. Funguje,byť to není ideální,ale dvě lodě naráz odveze. Až dojedu domů musím udělat úpravy.

Zbývá zhruba pět kilometrů do dnešního cíle. Za Zvolenem se voda zase rozběhne a příjemným tempem nás snáší za občasného pohybu pádlem až do kempu.

Po příjezdu nám Radmilka sděluje,že kemp je to sice hezký,ale sociálky byli dopoledne v šíleném stavu a že měla dost práce s tím aby zdejšího zaměstnance přesvědčila že je zapotřebí s tím něco udělat. No evidentně se jí to povedlo,protože hajzlíky jsou čistý a použitelný. Dokonce zapnul i bojler v budově asi dvě stě metrů vzdálené,a tak pohodlí teplé vody všichni využíváme.

Večeř je ve stylu grillpárty a dělají se steaky. Pak přesun ke kiosku v němž je objevena hruškovice a je vypita kompletně při několika kolečkách objednávek. Je jedenáct a jdu spát.

Čtvrtek 7.7. Ráno nás vítá slúňo a tak stany schnou rychle a tak mám pohodový náskok při přejezdu a protože nás dnes čeká pouhých 14km. A tak rychle převézt auta a hurá nazpět. Dnes tedy trasa Budča - Šašovské podhradie.

 

Před odjezdem dáme ještě Starobrno co tady mají na čepu. Po různých jiných patocích je mi to už nějak jedno,důležité je že mají vůbec něco. A pak už si užívám řeky. Dnes mám příležitost dokázat mlaďochovi se kterým dnes jedu že loď se dá ovládat i na háčku. Chvíli se pere o ovládání lodi,ale po pár kilometrech je tak zedřenéj že rezignuje. Konečně mu dochází že blbě pádlující háček je pro zadáka smrt. Blížíme se k mostu nad Hronskou Dúbravou kde jsem po cestě při převozu aut zahlédnul pěknou pěřejku vprostřed toku. Naberu tam tedy směr. Pěkný šutry z každé strany tu dělají zhruba 40cm vlnky. Při bezkonkurenční váze naší lodi včetně posádky,kdy se jedná o 217 kilo, je jasné že bude zalévačka. A taky že ano. Na háčku dostávám ostřik až po krk. To je balada,ale bude nutno přirazit k břehu a vodu dostat ven.

Ostatní posádky jedou námi zvolenou stopou s podobným efektem. Po přistání každý kouká kudy jsme to jeli a najednou všichni vidí že se to dalo jet bez vlnky při pravé straně,což jsem mimochodem věděl předem. Trocha hartusení je tady,ale říkám jim že dnes nás stejně nic výživnějšího na vodě nečeká a že si to mají užívat. Slůňo svítí. Už zdáli je vidět jeřáb nad dostavovaným jezem u Hronské Dúbravy. Je to strašné monstrum. Klapkový jez zahrazující celou šíři toku. Vlevo bez možnosti přistání - je to samej larzen - má tu vzniknou rybochod. Takže přenášíme do prudkého pravého štěrkového břehu,pak přenos zhruba 150 metrů a dolů na blbě umístěný naloďovací flek. Voda tady tvoří slušný vracák,který jde až pod vyústění turbin. Za trochu vyšší vody a spuštěné MVE to bude kafemlejnek. S pár Slováky si tu zanadáváme nad tím jak už ničí a dál plánují dorazit Hron do podoby vodácky neatraktivní řeky jen kvůli pár megawattům.

Dojíždíme do Jalné kde si dáváme polívečku a guláš. Pak už jen párset metrů a jsme v dnešním cíli. Kemp je opravdu nouzovka i na slovenské poměry.

Pouze užitková voda a dvě toitoiky. To vše za dvě éčka na osobu. Alespoň jsou čistý. Na stromě cedule : "pokud dáte dohromady 7 lidí tak si Vás odvezeme na jídlo k nám a pak Vás zavezeme i zpět" . Si říkam že to asi bude fór,ale není. V motorestu si dáváme baštu. 

Jídlo výborné,obsluha taky. Na to že mají otevřeno do 9ti tak s námi majitel vydržel do půlnoci. Holt kšeft je kšeft a mi jsme spolu s pár dalšími vodáky kšeft pro dnešní den udělali. Je jedna a deru se do spacáku.

Pátek 8.7. Poslední den plavby. Přesto že vládne mírný odpor k naplánovaným kilometrům rozhoduji už velitelským způsobem že Hron splujeme do Revišťského podzámčí. U správce zdejšího "kempu-tábořiště" se totiž dozvídám že jde o jedno z nejhezčích tábořišť na Hronu,což si při pendlu s auty i osobně ověřuji. Mini vzpoura o jednom člověku je zažehnána. Buk holt přebral a následky bude muset rozdejchat během následujících kilometrů. Kolem desáté proto opouštíme Šášovské podhradie a vydáváme se vstříc posledním 22km plavby. Ještě předtím ale trochu zabrnkám ostatním na nervy negativním reportem o stavu dalšího kempu. My co jsme převezli motorové oře se tiše chechtáme. Protažené brady ostatních jsou pro nás milou a humornou náplastí za nepohodlí,které je s pendlem aut spojeno. Tak tedy vzhůru po proudu.

Někteří zaslechnou od kolem proplouvajících něco o nedaleké hospůdce,což v nich zapaluje doutnák a následně i zvýšenou frekvenci pádlování. Vidina orosené sklenice jim zatemňuje mozek a snaží se mizet v dáli. Jediný kdo si prožívá svoje osobní muka je Buk.Dokonce se pokouší svlažit si hlavu ve vodě přímo z lodi. Naštěstí je jeho rovnováha lehce omezena střevními obtížemi a tak toho pro jistou brzy zanechává se slovy že tu raději umře než aby trpěl. Přiráží ke břehu,uvazuje loď a dává polohu ležícího střelce s tím že si dáchne a pak nás dojede. Neobezřetně s tím souhlasím,ale zapomínám že dětský proviant zůstává ve velkým loďáku u něj. Dojíždím ostatní.

Zde již panuje houpací nálada.Chvíle očekávání se střídá s chvílí zklamaní - hospoda furt nikde. A najednou jsme už u obce Hliník,kde se taky navrhovalo kempování. Kemp prázdný,pouze nás z břehu pokřikem vítá skupinka asi deseti snědých "slováků" se smečkou evidentně hladových psů.Ještě že jsem tady nenechal stát auta,kdo ví co by z nich zbylo. Popojedem a za zatáčkou mimo dohled i doslech dáváme pauzu. A průser,kde je jídlo? U Buka v lodi,naštěstí máme i trochu dalších zásob. Projíždí kolem banda lodí a tak hážu dotaz zda našeho kolegu neviděli. Prý jim je v patách. A ano. Během pár minut Buk doráží.Ptám se proč tak narychlo ukončil relaxační ležing. Odpověď v mých očích staví Buka na pomyslný piedestal - "došlo mi že má jídlo pro děcka u sebe a tak makám jako blázen aby děcka nehladověli a vy si tu žerete masovou konzervu,ale aspoň už mi je dobře od žaludku". Naděj že najdem po cestě hospůdku opouští bezvěrce rychlým tempem a tak mi při hlášce zda půjdou na pivo moc nevěří. Přirážíme v Dolné Ždani.Na stromě tabule,podnikavý majitel pochopil že vodáci taky utratí nějaké to éčko.Krčma je od břehu cca 100m. Zaleknu se pouze piva na čepu - Šariš,známé to projímadlo. Sic nerad,ale jdu do něj. Jsem příjemně překvapen.

Ono je to poživatelný a nebo už mám chuťové pohárky v háji. Ostatní mi ale potvrzují že mě chuť nešálí a zvesela tedy slupnem další dvě pivka.Nikdo se neposral. Pak už zbývá jen pár malých peřejek a posledních šest kilometrů je za námi. Jsme na konci plavby po Hronu. Strašení z úrovně kempu je vystřídáno pochvalným mručením.

Pěknej plac,čistý WC,teplá sprcha a následně i lukulská mana v hospůdce nad kempem. Vše špatné zapomenuto. Ještě zavolat Martinovi z Dronte kvůli odevzdání lodí. Vyčistit,omýt,srovnat a následně vrátit. Martin je překvapen,přičemž nechápu proč? Jak jsem dostal,tak přeci vracím. Pak už jen na zmíněnou večeři.

Pak u stanu dvě pivka na dobrou noc. Ráno nás čeká návrat domů.

Další pokračování už nebude .... cestu dom jsme zvládli :-)

článek převzat z webíku O.M.C.

Komentáře

1: Pekostalka

Zasláno: 08:49 2. 8. 2011
Paráda :o) Jsem si početla. Jdu napsat ostatním že se jede Hron ! :)

2: Míla

Zasláno: 09:28 2. 8. 2011
No hezky jste se měli na Hronu. Ale bejt víc vody, tak jez ve Chvatimechu a Vlkanová není tak zadarmo. Uvidime, jestli po průseru s utopenými vodáky se na jezu v Hronské Důbravě něco změní.

3: Bootsman

Zasláno: 10:30 2. 8. 2011
Mílo souhlasím,za vyššího stavu vody by to zcela určitě bylo obtížnější,ale takhle jsem aspoň o svěřené ovečky nemusel mít tak velké obavy. A ten jez v Hronské Dúbravě je opravdu kolosální hovadina a pro začátečníky bude nebezpečný i za malého stavu se spuštěnou turbínou. Nasedací místo je hodně blbě umístěno,aby od tud člověk vyjel musí trochu něco umět. Ale to že by jez upravili asi nehrozí, vždyť i rybochod je údajně naplánován na šíři jednoho metru a pak stačí blbě nastavený klapky a buď tam voda nebude a nebo ji bude nebezpečně moc. Prostě od začátku nešťasně řešeno

4: Čolek

Zasláno: 08:10 3. 8. 2011
Na tuhle plavbu jsem se chystal půl roku,nakonec díky různým nepřejícným řízením běhu života jsem nemohl a dost jsem litoval.Po přečtení článku lituju ještě víc,doufám,že příští rok už bude ke mě milejší a s Bootsmanem toho naplavčím víc. Jinak moc pěknej report,fotky i videa.

5: Dandy

Zasláno: 19:44 3. 8. 2011
Moc pěkně napsaný.Hlavně je důležitý to nevzdat i když prší:-)!!!

Přidat komentář

Přezdívka:
E-mail:
Prosím opište text:
Komentář: