Takže jak už to tak bývá vodáci jsou povětšinou národem družným a na akce,akcičky a další, pro obyčejné smrtelníky nepochopitelné neřesti vyraží pokud možno pospolu. I v té naší neorganizované chase dosáhl stupeň abstinence máchání vařečkou v čistých i kalných vodách pro tentokrát českých vodách svého vrcholu a nastala situace kdy je zapotřebí konečně položit loď na vodu a aspoň kousek něčeho splout.

 

Po mohutných přípravách,diskuzích a večerního chatu byl někdy koncem ledna navržen k pokoření východočeský veletok Loučná,šťastný to Čolkův nápad jenž budiž do nebe veleben. První termín byl v obavě o zdárný průběh posunut z pátého února o čtrnáct dní , což bylo přijato některými jako zpráva šťastná a u některých to pro změnu abstinenční příznaky vyhnalo až tak daleko že pádlo se stalo součástí jejich ložnic.
Termín byl nakonec stanoven na devatenáctého února , s tím že se pojede i kdyby k plavbě mělo být zapotřebí seker a sochorů, či eventuelně objednán některý z flotily ledoboreců Krasin,Lenin a Tajmyr.

Naštěstí v uvedený den nebylo již zmíněné techniky zapotřebí a Loučná nás uvítala se svými 58cm a průtokem tří a dvou desetin kyblíků a příjemnou teplotou plus jednoho stupně (to by co se statistických údajů týče mohlo snad stačit/ LG Cerekvice nad Loučnou).
Nastává vítací a seznamovací rituál v podobě doušku neodmyslitelného kultovního nápoje zvaného Tuzemín.

Lodě jsou snášeny na břeh s láskou a péčí a to dokonce i v případě plastiku. O laminátkách ani nemluvě,vždyť jedna z nich má i vlastní jméno "Ofélie 03".Posádky za bujarého veselí nastupují do lodí v tomto složení :

Kuba a Pája na lamino Vydru,

Hugo a Iva na Ofélii(kanadka - lamino),

Čolek a Bootsman na Turisma od Noahu(plastik).Je kolem půl jedenácté a náš malý konvoj se vydává plavbě vstříc. Kuba jako domácí razí směr,i když ve vedení konvoje se posádky postupně střídají,ale jeho rady "Kudy? Tudy!" jsou samozřejmě neocenitelné,protože Loučná má spoustu kanálů,náhonů a jiných vychytávek,které odvádějí vodu mimo hlavní řečiště a tak by pro neznalého nebyl velký problém splout na "špatnou" vodu.

Až na místa kde je voda odvedena se pluje příjemně a za uvedeného stavu je plavba rozkoší a jak Hugo poznamenal "mám v lodi mokro z toho jak uchcávám blahem". Střídají se olejíčky s tekutým stavem v příjemných rozestupech. Chvílemi dochází i k meandrovému šílenství ,ale co by ostatně človíček čekal od nížinné říčky. Jen těch igelitů by mohlo být méně, porost kolem řeky je jím poměrně značně zaneřáděn.
Něco málo po hodině plavby připlouváme z Tržku do Cerekvice,kde na jezu zahrajeme netradiční variantu plážového volejbalu

a sežerem Hugovu zásobu pečeně,kterou vezl i s pekáčem v lodi.

Máme za sebou přibližně třetinu naplánované trasy. Je zapotřebí se opět pohnout,protože rozehřáté svalstvo začíná tuhnout a to by nemuselo v kombinaci s artritickými koleny dopadnout dobře.Už tak mám problém dělat figurovou sestavu "klečačá-hačačá",a nedej tajtrlik nahoře aby i svalstvo šlo do křeče. A tak následují další kilometry s pravidelným střídáním líných meandrů s těmi kde to nahazuje na břeh a sem tam se dostávám do pozice prvobytněpospolného sběrače klacíků. Holt mi to nějak nejde.

Najdou se i místa kde je možno potrénovat nájezdy do proudu,tedy pokud je oteřeno tak jako v tomto případě.

Během plavby jsme nuceni přejet zhruba čtyři stromy a jeden přenést (to v případě Kuby a Bootsmana) a nebo obnést,což byl Čolkův a Hugův případ. Hugo díky kluzkému břehu nafasoval podkolenního břehuláka, ale jinak se stromy podařilo v celku slušně zdolat.A něco i podjet.

Přichází na řadu první ze dvou jetitelných stupínků. Jedu za Kubou a stopa byla dána a tak nebylo co řešit. Za chvíli se objevuje Čolek,ale v "hukotu" veletoku můj pokyn "jeď vpravo" moc neslyší. Uprostřed stupně je zaseklá větev a tak se na ni hezky zasekne. Točím to a čekám nacvaknutí, ale to co byla moje kameramanská touha byl i zároveň Čolkův ochranný tajtrlík nahoře. 

Cvak se nekoná.Čolek si střihne piruetu a stupeň dojede pozadu. Pak už Ofélie s posádkou stupínek proskakují.

Přichází další zábavná situace v podobě tak nízkého mostku,že i když v turismu ležím s břichem navaleném na šprajcu a hubu mám na sedačce,tak se zadrhnu prdelí o mostek. Špičkami prstů a střídavým zatínáním jednotlivých půlek pozadí vytvářím zajímavou sekvenci prsto-prdelo-kroků a dostávám se za hlasitého smíchu ostatních z pod mostku. Ostatní to raději cestou nejmenšího odporu přenášejí(foto z této raritní situace bohužel není).
Při přenášení následujícího stavidla si Kuba skoro proseknul neoprenovou raftovou botu. Mám chvilkovou tendenci sklo uklidit,ale jak se dostávám hlouběji od okolní zeminu tak raději rychle rezignuji,celý břeh je jedna navážka plná střepů. Pryč odsud.

Za chvíli nás už čeká poslední přenášení a půl hoďka zbytku plavby s druhým jetitelným stupněm, který absolvujeme všichni bez ztráty kytičky průjezdem při pravé straně. Poslední pár meandrů a na břehu se objevuje Kubovo zaparkované auto. Pohled na něj signalizuje že tady končí dnešní plavba.

Následuje už jen odjezd pro auta zanechaná v Tržku a odjezd posádek na domluvený base camp v školní družině v Cerekvici. Řízením osudu nás opouští Hugo a Iva, a také Kuba s Pájou už mají večerní program dohodnutý jinde. Jako osamělé siroty se tedy Čolek a já (Bootsman) vydávají na základnu.
Večer se k nám, na pivní hodování připojuje Du-šan,který se "zastavil" po cestě z HavlBrodu do Prahy

 

a Dandy,který využil spanilého výpadu svých známých do Vysokého Mýta. V řediteli zdejší školy jsme našli spřátelenou duši - nechal nás nocovat ve školní družině a víceméně nabídnul azyl pro další opakování akce.

No co Vám budu povídat prima jsme se měli.

Tak zas na vodě

Ahoj

článek převzat od Bootsmana

Zasláno: 16:21 24. 2. 2011

Krásně čistá voda. Pěkný to bylo.

Zasláno: 16:38 24. 2. 2011

Pěkná fotoreportáž a článek . Při tom Čolkově videu jsem se velmi pobavil .

Zasláno: 16:48 24. 2. 2011

re Žralok://No to mi povídej.Když se na to koukám..... :)!! Já tu ostrou doprava uviděl na poslední chvilku,zazmatkoval a málem tam byl.Na pádlování přes ruku jsem si v tu chvilku ani nevzdechnul,ukolíbanej olejem nad tím stupínkem.bylo to už v poslední čtvrtině plavby.Hlavně že jsem to celou cestu trénoval....tukan. Jinak ta Loučná je docela pěkná,při vyšším stavu by byla i dost záživná.Určitě na ni zase vyrazíme.

Zasláno: 19:14 24. 2. 2011

Zmatkování je evidentní . Zmatečné přehazování pádla sem a tam bez zjevného účelu a výsledku . Z celého toho cákání tam byl jeden záběr co měl nějakej účinek . Připomělo mi to mojí manželku , když couvá , taky kroutí volantem sem tam a netuší kam vlastně jede .

Zasláno: 16:51 25. 2. 2011

Móc pěkně sepsaný Čolku. Kdopak ti s tím pomáhal. Ale užili jsme si to opravdu pěkně. Kdo nebyl, může jen velké krokodýlí slzy téci nechat. V neděli by to už byl vopruz a tuto sobotu si to představit ani nedokážu. Zatím Ahoj

Zasláno: 19:18 25. 2. 2011

Já článek nepsal,to Bootsman je tvůrce.Faktem je,že jsme počasí vychytali,v neděli už bychom asi zmrzli.Ale ta Loučná stojí určitě za další návštěvu.

Zasláno: 20:22 26. 2. 2011

Pěkný článek i video. Mrzí mě to, ale nastalé okolnosti mi nedovolily se zúčastnit. Tak někdy příště :-)