Něco na úvod:

Orlice je moje srdeční záležitost. Není divu. Na břehu Divoké Orlice v Nekoři u mostu trávila moje maminka dětství, první namočení pádla jsem okusil právě v Orlici v Hradci Králové a moje dvě děti – hádejte, kde si užily první šplouchání vlnek pod přídí – ano, na Orlici.

Někdy v roce 1982 jsem se začal v Hradci Králové, kde jsem se narodil a vyrůstal, potloukat okolo řeky a narazil na moji loděnici. Moji proto, že tam jsem v tomtéž roce začal chodit do dětského (nazývali to tehdy pionýrského) vodáckého oddílu u p. Zbyňka Šafáře. Byla to krásná, bezstarostná léta.

Hned následující rok, tedy 1983 jsem se přihlásil na putovní tábor na Vltavu. ( Stálo to tehdy na 14 dní asi 360,- Kč a půlku platil FKSP mé mámy, t.č. učitelky ZvŠ v Hradci Králové, jen pro ilustraci…)

Následovala další prázdninová putování, sjezdy Orlice, (první sjezd byl vždy o velikonočním víkendu – kolikrát jsme se nemohli na Sutých Březích dostat z chatky, jak byly dveře přimrzlý). Po Vltavě pokračovala o dalších prázdninách Ohře, pak Otava, Hron …

Pamatuji si, že než se jelo na puťák, předcházel vždy výcvik na vodě: kde jinde než na Orlici, kromě prvního sjezdu o Velikonocích, byly minimálně další dva, až tři, na jaře, do léta. Řeku jsme jezdívali z Kostelce nad Orlicí, kam jsme se dopravovali vlakem v sobotu ráno. Sjezd byl plánován na dva dny a v neděli odpoledne jsme přistávali přímo na loděnici v Hradci v Malšovicích. Do základního výcviku na vodě se započítávaly samozřejmě i různé další dovednosti než jen ovládání lodi: obstarání dřeva na vaření nejlépe dobře proschlou souškou, samostatné vaření na ohni, vykopání latríny a díry na odpadky,  ale i takové věci jako nezištná pomoc kamarádovi, odtahání bagáže i za ty, co zrovna ukládali lodě. Vedoucí nám do toho moc nemluvili, spíš jen usměrňovali a dohlíželi.

Po Hronu, někdy v r. 1987 jsem už neměl chuť chodit dál. Dojížděl jsem do Hořic na průmyslovou školu, učení přibývalo, maturita, potom hned starost o místo, vojna…, na vojně v 89´revoluce…

Zůstaly vzpomínky, a někde hluboko, zůstalo i kus vodáka, jak píše pan Šmíd: „Když uvidíš, jak někdo hloubá nad ústím kanálu po dešti…., objet zprava a zalomit, abych se vyhnul…“  Po vojně jsem odešel za prací do Německa, seznámil se s mojí dnes už bývalou ženou, potom do Itálie, narodily se děti, starost o živobytí, rekonstrukce domu, k tomu.

 Děti povyrostly a začal jsem přemýšlet o tom, že je vezmu na vodu. Co je lepší alternativa k počítači, mobilnímu telefonu a facebooku? Jsem ještě pořád vodák, tak co jiného…..

 

Po úvodu:

Uspořádal jsem tedy splutí Orlice, jen pro rodinu,… děti. Kde vzít lodě? Na loděnici v Hradci! Dalo to práci, ale výsledek se dostavil. Po mnoha telefonátech jsem se zkontaktoval na Honzu Daňka, kterého si pamatuji, ještě když jsem byl malé dítě. Vedl „konkurenční oddíl“ a ten nám půjčil lodě. To bylo asi v roce 2007. Sjezd se nad očekávání vydařil, děti byly nadšené a chtěly ještě. Honza nám nabídl, abychom se zúčastnili některého sjezdu Orlice a už to bylo. V roce 2008 na jaře první ročník „Čištění řeky Orlice“, v květnu  „Orlice s rodiči“. Potom jsem vyrazil s dcerami o prázdninách na Moravu z Bludova do Olomouce, to už sami, v rámci trávení prázdnin s taťkou.

Minulý rok jsme na čištění nebyli. Děti neměly čas, aspoň tak to nebožka vysvětlovala. Letošní rok jsem neponechal náhodě! Dlouho dopředu jsem avízoval termín, nepřipouštěl diskuze, a v pátek 16. 4. 2010 jsem děti vyzvednul v Bíteši. Na vodu nepojedete v žádným případě, je zima a prší!, tak zněla slova mojí tehdy ještě zákonité manželky….

V sobotu ráno jsme byli na loděnici. Během malé chvíle také na sedadlech  přistaveného autobusu a v devět dopoledne na břehu Orlice v Kostelci. Přišly proslovy sponzorů, organizátorů, starostů atd. Také Čochtan, nebo to byl Melounek?, „Bůh suď!“, přijel na své canoe, a na tři odemknutí velkým klíčem v řece, otevřel Divokou a spojenou Orlici. Obr. na www. lodenice.rajce.idnes.cz.

Z Kostelce jsme vyrazili v 10.00 a čekalo nás téměř 30 km do Štěnkova. Po cestě jsme měli určený úsek, kde se sbíraly odpadky v řece a tak si k tomu připočtěte ještě pádlování a manévrování na zhruba čtyřech kilometrech toku, kde jsme měli tu čest, řeku čistit. Vysbíraný odpad jsme odevzdali na jezu v Albrechticích, to je už spojená Orlice, no bylo toho požehnaně. V každé lodi min. 2 – 3 velké pytle odpadků a kromě toho pneumatiky, různé konstrukce, rekonstrukce, nástavby a dostavby, městský mobiliář, lahve atd….

Všichni jsme byli rádi, že jsme bez úhony dorazili do Štěnkova. Vody bylo docela dost, skoro 5x víc než v létě. Třicet kilometrů na rozpádlování po zimě, bylo docela dost.

Ubytování na noc jsme měli zajištěno na soukromých chatách ve Štěnkově, přeci jen v půlce dubna je ještě na spaní pod stanem docela zima. Večeři nám dovezli organizátoři akce – hovězí na smetaně s knedló nemělo chybu.

Občerstvení bylo nějaké též, tak se někteří jedinci po večeři zapomněli v důležité a smysluplné debatě…

Po snídani jsme se opět nalodili a pokračovali po proudu Orlice. Tentokrát nás už čekalo jen asi 14,5 km do Hradce Králové na loděnici. Po cestě, hned od místa našeho nalodění po nepasický most, tedy ca. 4 km, jsme měli opět úsek k vyčištění od civilizačního nepořádku. Při té příležitosti mě napadlo, čím jsme vlastně před ještě nemnoha lety plnili řeku. PETky ještě nebyly, maminky minerálky nosily ve skle, přepravky byly zálohované, salám a sýr se balil do papíru…. Je to zvláštní pocit, když si člověk uvědomí, čím vlastně děláme nepořádek nejen v řece. Vzpomněl jsem si na mého tátu..: maminka byla tenkrát někde na škole v přírodě se svými žáky – pivo koupím v lahvi, salám a rohlíky v papíru. Lahev vrátím za korunu a papír spálím v kotli. Jakýpak odpad…

Je to jenom na nás, lidech, aby takové akce byly zbytečné a firmy, co vynakládají prostředky na sponzorování podobných akcí, mohly své finance využít účelněji, průhledněji, a potřebněji.

 

AHOJ Hugo

Hugo,ty když vezmeš všechny děti,tak bys mohl založit firmu "Čištění řek a potoků - Hugo" s.r.o.

No, na tom něco bude. Máme toho povícero. Celkem 5 ks a k tomu ještě od nebožky jejího chlapa + 2 ks. T.j. celkem 7... O tom by se dalo skoro uvažovat.

Zasláno: 19:04 11. 2. 2011

Ahoj Hugo! Nebuď tak smutnej z toho, že nastala "doba plastová". Bohužel je to tak: vývoj prostě nezastavíš. Díky vynálezu plastu tu máme třeba takové PE lodě, v nichž už široký okruh vodácké veřejnosti může sjet úseky řek, o kterých se dřív nikomu ani nezdálo.Ale s tím znechucením ze zaneřáděné přírody jsem s tebou zajedno.Můžu tě ale uklidnit, díky podobným "uklízečům" jako jsi i ty, to u nás nevypadá tak strašně, jako třeba na východ od naší republiky. A nemusíš kvůli tomu jezdit do Rumunska, či na Ukrajinu, stačí si sjet třeba takovej Hron - to je už taky pěkná síla!Řek´ bych, že co se týče znečištění řek, patříme spíš do té západní části Evropy. :-)