25 srpenec. Ráno jak je víceméně na této poznávací výpravě zvykem balíme vše co se den předtím postavilo.Husp do Karosy a hurá na přesun do kempu u jezera „Lac de Sainte-Croix“(jezero Svatého kříže)co je vlastně přehradou.Tam rozbijeme na další dva dny novou základnu.

Po cestě se zastavujeme ve městečku „Moustiers Sainte Marie“ kde je nad městečkem částečně zasekaná kaple „Chapelle Notre dame de Beauvoir“.Z městečka k ní vede celkem strmá křížová cesta,která je díky velké návštěvnosti vyblýskaná a poměrně dost to na ní klouže.A tak není nouze o to vidět po cestě tam i zpět pár modřin a odřených kolen.No co by jste taky čekali když velká část návštěvníků má na nohou různé verze plážové obuvi.Převýšení cesty z parkoviště ke kapli je zhruba 150 výškových metrů.Fuj.

Kolem třetí dojíždíme do kempu.Tady nás evidentně nikdo nečekal.Šum v komunikaci si s námi zahrál nemilou hru.Frantíci nás čekají až druhý den.Proč?To nevím Jura drží v ruce potvrzenou objednávku,která jasně říká že tam jsme správně na čas.A tak bereme za vděk místy které nejsou po hromadě.Lidi podklad pro kempování tady připomíná moji loňskou Berounku.Trocha trávy a samý šutr.Ještě že už místo stanových kolíků vozím dvoustovky hřebíky a kladivo.Postaveno,zakurtováno.Jdeme složit lodě a hurá na hladinu.

Místní půjčovna kolem které táhneme lodi má asi trochu problém a tak cosi signalizuje směrem k boudě kde jsou záchranáři,což ze bývají příslušníci gendarmerie.Naštěstí jsme na to byli připraveni a lodě dáváme na vodu mimo jimi pronajatý pozemek.Sklaplo jim – žádný éčko nebude.Určitě už vymýšleli jaký poplatek nám mají dát.Následně nabereme směr ústí kaňonu.

Vjezd do ústí kaňonu je pro mě fascinující podívaná.Konec konců vjíždíme do jednoho z nejhlubších kaňonů v Evropě.Tedy aspoň to tvrdí dostupné informační kanály.Místy je to i 700m,ale v části kterou proplouváme my dosahují okolní stěny maximálně 450m.Díky terasám však není na vrchol stěny z lodi vidět.Pouze pohled vpřed do hlouby kaňonu sem tam umožňuje nahlédnout na obří rozměry okolních stěn.Do kaňonu se dostáváme relativně pozdě a tak máme sluníčko jen na svazích skal.

Vplout do kaňonu je povoleno pouze tak daleko jak sahá klidná hladina přehrady,což se samozřejmě mění.Nám bylo díky stavu vody umožněno plout zhruba 3,5 kilometru od mostu,který je u ústí kaňonu.Teplota vody postupně klesá,a u ústí Verdonu do přehrady má studených 10stupňů,když v přehradě bylo příjemných 22.

Ale i tak to stojí za koupel v křišťálově čisté vodě.Brrrr – kosa.

Někteří se do vody dostávají i násilným způsobem.Jako například Renata,kterou tam Angrešt s dcerou poněkud zákeřně obrací .Padnou i výhružná slova.Renata jim slibuje že se o sebe budou muset postarat sami,ale nakonec jim to stejně odpouští.

Ještě chvilka na cigárko a pivko a pak už vyrážíme slunci na konci kaňonu vstříc.Během plavby si Kouda s přítelkyní ještě dají průjezd vodopádem.A to dvakrát,protože vyfotit je v té hromadě kanoí,šlapadel a elekrolodí není vůbec jednoduché.Ale nakonec se mi to přece jenom podařilo.

Teď už jenom aby v ústí kaňonu do přehrady nefoukal vítr směrem do kaňonu.Jura nás upozornil že se pak mohou v ústí tvořil pěkně velké vlny a zahání lodě nazpátek do kaňonu. A to až takovým způsobem že není problém stát na místě i při heroickém tempu na pádle.Pak obvykle nastupují záchranáři a jejich výkon je třeba patřičně v éčkách ohodnotit. Naštěstí pro nás fouká jen mírný vánek a z hladinou to ani nehne.Je olej.

Foto:Bootsman,Kouda

Ty fotky jsou parádní,ta krajina kolem fakt stojí za to.Jinak je to asi masochismus,myslím to pádlování.Nejvíc mě fascinuje ta čisťounká voda.

No, zažil jsem Soču a čistota vody je fakt úžasná, určitě stojí za to se tam vypravit.

Moc hezké, inspirující. Teď když kouknu z okna a vidím tam ten marast...už se těším zase na jaro, kdy to všechno napadané bude volně odtékat.