Protože jsme asi na Vltavě padli klukům z cestovky do oka , tak nám jeden z nich,vlastně co kecám oba dva nabídli zaměstnaneckou slevu na zájezd po francouzských řekách v oblasti Provance. A tak z původní ceny 8950,- vznikla cena 4400,- a uznejte že za takovou cenu by byl hřích tuto nabídku nepřijmout. Takže jen co jsme se vrátili z týdne na Vltavě tak jsme si zaplatili druhý týden na vodě,ale tentokrát ve vzdálenějších krajích. 

21tého srpence. Nastupujeme na vlak a necháme se unášet za dalším dobrodružstvím. V Praze přestoupíme do přistaveného autobusu a kolem jedné vyrážíme směr Plzeň,kde dobereme poslední účastníky zájezdu a pak už vzhůru za hranice všedních dnů.

Hlavním organizátorem je nám Jura Bursa (v civilu to pan vysokoškolský profesor) a Káčka (navrácená se z USej kde studovala ale nevím co).Tento tandem spolu s dvěma šoférama – Václav a Standa(taktéž i průvodce) nám budou po celou dobu poskytovat servis.Teď s odstupem času a po opadnutí prvotních dojmů musím i tak uznat že to zmákli na jedničku.

22tého srpence. Kolem 9té dorážíme k nástupnímu místu Vallon Pont d'Arc (44°23'55.00"S /  4°23'3.92"V) na naši první francouzskou řeku,kterou je jak je z nadpisu článku jasné řeka Ardeche(pro lingvisty čti Ardéš).

Jde o nejvíce navštěvovanou řeku Francie a počtem splouvajících lodí hravě překonává i tu naši v létě profláklou Vltavu,aspoň tak nás informoval Jura během cesty.Ale protože je poslední týden prázdnin,tak i zde je patrný úbytek lidu.

Plavba po Ardeche je naplánována na dva dny,

s tím že do místa přenocování nemá autobus přístup a tak si musíme do lodí nabrat i patřičný počet pitiva a potravin.

Posádky jsou kolem půl jedenácté připraveny k odjezdu.

Na vodu vyráží kolona 16 Vyder,4 Tukanů a 2 kajaků.Plavba začíná.Tréninkový kanál,který je hned pod mostem je bohužel zavřený a tak se musíme obejít bez prvních testů zdatnosti.  Během pár set metrů vjíždíme do kaňonu jehož stěny se vypínají místy až do výše 300 metrů ,ale běžná hloubka kaňonu je tak 100 až 150 metrů.

Po zhruba 3 kilometrech si dáváme první koupací pauzu,kterou všichni radostně uvítali,bo teplota se dostala ke třicítce.To pivo co si nesu na fotce nahoře se ve vodě stejně nedá chladit.Voda má totiž 22 stupňů.

Pokojným tempem pokračujeme dál.Řeka vyhlodala na své trase množství zákrut a  je zde i mnoho oblázkových pláží,které vybízejí k odpočinku a zakoukání se na romantické pohledy na okolí řeky.Pomalu se přibližujeme k jediné těžší pasáži prvního dne plavby.Je zde vytvořeno dvojité esíčko z podloží řeky,které vypadá jak krápníková formace.

Francouzi (solární jezdci)obecně mají velké problémy s udržením se na lodích,které jsou zde na řece převážně z provenience firmy ROTOMOD,ale berou to s velkým humorem.Už během jízdy autobusem nás na to Jura upozorňoval,že v zásadě nečekají až projede jedna loď ,ale vrhají se tam kde se vleze jedna nebo dvě lodi v množství které zaručeně způsobí na vodě špunt a pak se tam nádherně topí.Ale zase na druhou stranu tady nenajdete zcela podroušené vodáky nebo pro Vltavu tak typické nálevní ostrůvky v podobě volně plujících raftů.Prostě to tady solární jezdci s chlastem na vodě nepřehánějí.Možná to bude i přítomností záchranářů,četníků a policistů přímo na řece.Jsou sice velmi tolerantní,ale když někdo nedbá opakovaně jejich pokynů dovedou být i celkem nekompromisní.

Po projetí kamenného esíčka se po proudu řeky objeví přírodní vápencový most Pont d´Arc,skvost zdejší scenerie.Voda si zde vytvořila 60m široký a 30m vysoký prostup.

Dáváme si tady odpolední pauzu na cokoliv přes jídlo,fotografování nebo sjíždění oblázkového svahu do řeky.Pak už míříme ke konci denní plavby,kterou ukončíme bivakováním na místě zvaném Bivouac de Gaud.Pro Vaši představu o tom jak to vypadá na francouzském turistickém bivaku napíšu jen toto :“ráno si tam nekoupíte čerstvou bagetu“.Jinak je to normální otevřené tábořiště:

K večeru se ještě vydáváme pěšky na vrch kaňonu nafotit nějaké fotky řeky z vrchu.Nacházím krásnou plošinku zhruba 150m nad hladinou a mrskám pár fotek než zapadne sluníčko a budou podmínky kdy už to nepůjde.

23 srpence  Kolem 10té opět vyrážíme na řeku.Dnes bude spousta malých peřejek a prahů.Kaňon se zde ještě více svírá ale zcela klaustrofobním stavem se to taky nedá nazvat.Prostě je to krása,kterou u nás doma nemáme.No a co.Máme jiné krásy.Tok řeky se zde trochu zrychlí a místy je sevření skalních břehů jen tak 10m a je tu i úsek kde se případné zaplavání protáhne i na 300m

A protože už jsme všichni v družném kolektivu je na klidných místech i prostor pro blbnutí,při kterém nám okolo plující lodi potichu ale hlasitě fandí a jistě přemýšlí nad tím kde se taková ojedinělá skupina sešla.A tak mimo klasické soulodí nás naučila Naďa z Jeseníku i formaci „hvězda“. A následovali oběhy po špičkách lodí.

Po několika peřejkách přichází i místo kde je možno si zaplavat při tomto stavu vody i do vodu vyhloubené jeskyňky,kam samozřejmě všichni vyrážíme.Akustika je zde přímo zábavná a tak si tu zahulákáme jak na lesy což venku projíždějící sem tam překvapí a nemají daleko k tomu vypadnout z lodi.

Po tomto zpestření si plavby už nás čeká poslední pauza,kde jak nám Jura sliboval si můžeme zaskákat bezpečně do vody.Po přijezdu na ono místo mě částečně opouští odvaha protože místo pro odraz je ve výšce kolem 8-9ti metrů.Nakonec v sobě trochu odvahy a šílenství najdu a vyrážím po přístupové cestičce vzhůru s tím že si najdu místo pro odskok někde blíže hladiny.No to je ale problém,tam kde je menší výška je i menší hloubka a tak se dostávám až k místu kam jsem původně nechtěl.Naštěstí je tam i místečko,které je asi o jeden a půl metru níže a tak jsem ve výšce 6,5m a přemýšlím co s tím.Jak se z toho důstojně vylhat a nebo zapomenout na pud sebezáchovy a skočit.Já totiž neumím skákat po nohách jako ostatní a můžu tam jít jedině šipkou.Po čtvrthodině vnitřního boje (moje polovice už nedoufá že skočím) se s odrazem pouštím po hlavě dolů.Vyšlo to vše jak mělo,žádný náraz,zlomené ruce nebo žebra.Vynořím se a následuje potlesk,že by to bylo tak dobré?Ne to jen malý Dalík sklízí potlesk za svůj skok.On se tam nahoře taky trápil s tím jestli skočit nebo ne,ale jak pak řekl:“když to po hlavě skočil strejda tak mi to dodalo odvahu“.Dalíkovi je 9.No aspoň někomu jsem pomohl.

Do konce plavby po Ardeche nám zbývá poslední tři kilometry.Ty už jsou ve znamení končícího kaňonu,skalní stěny se pozvolna rozestupují a přichází závěrečný úsek s olejnatou vodou.Končíme u oblázkové pláže kde na nás čeká vlek a kluci šoférští.Po převlečení a naložení lodí popojíždíme do kempu v městečku Saint Martin d’Ardéche. Postavíme stany a jdeme na naplánovanou prohlídku zdejšího vinařství.Víno výborné, kozí sýr snad ještě lepší. Nakupujeme si vínko na večer a na další řeku do lodě. Pak vzhůru na podvečerní prohlídku městečka,popít družně vínka a spát.Další den nás čeká přesun na další řeku.

A tak asi nějak vše proběhlo.Fotky nejsou tentokrát vše z mé dílny a použil jsem i pár fotek od svých spoluúčastníků:Alenka,Pavel a Martin

A pro obveselení nějaké to video z youtube:

video1  video2

Bootsman

Koukám že nebyla žádná nafukovačka, takže opět všechny lodě přežili.Musím pochválit fotky i popis, připadám si, jako bych tam byl taky.

Tak to jsem Dušane rád že se ti to líbilo.No a pokud si připadáš jako by jsi tam byl,tak fajn aspoň jsi ušetřil chechtáky :-)

Pěkný! A jak jsem pochopil vodaři jsou teda celosvětový problém :)