Můj vodácký rok 

Řeka druhá – Morava

 Čtrnáct dní poté co jsem absolvoval první letošní vodu a mánie mě neopouštěla jsme z redukovanou partou (já a moje plus kamikadze duo) vyrazili po mohutných slovních přípravách na moravský veletok. Naplánovali jsme „těžkou variantu“ plavby a to z Hanušovic do Postřelmova v délce plavby cca 26 km.

Jako obvykle jsem zapůjčení materiálu provedl u „Tydry“,která se pro moje moravské putování stává jakousi domácí půjčovnou.Vždyť je mám téměř za barákem.

Martin přijímá objednávku už bez následných formalit(nacionále už má v PC).Jeho paní mi vše v pátek vydává skoro jako dobrému známému a tak připraven na sobotní plavbu odjíždím k domovu vybaven vším potřebným.Baraky,pádla,vesty a kakáče jsou nafasovány. V pátek večer při pivku už jen ladíme poslední detaily – tj. jestli bude zase sekaná a bábovka z kuchyňského umění mojí polovice.

Sobota ráno – kolem osmé se dostavuje kamikadze duo (Brzda plus Buk) a tak při krásném ranním červnovém sluníčku nakládáme a vyrážíme směr Hanušovice.

Po cestě zjišťujeme kde že bude otevřeno – je třeba i tělo tekutinou a pochutinou doplnit.

Po dojezdu do Hanušovic zjišťujeme že na vodě nebudeme sami,což pocit sounáležitosti k „Homo aquatic“ ještě posiluje.

Po „povinném“ cucu sedmihvězdičkového koňaku holandského typu jdeme na to. Lodě pokládáme na soutok Moravy s Brannou a vyrážíme vstříc skoro dvojkové vodě kolem Hanušovic. Oblíbený „Magneťák“ nikdo z obou posádek netrefuje a tak pokračujeme Hanušovicemi dál. Rozhodli jsme se trochu procvičit přistávání s tím že háček půjde přes ruku. Daří se to jen kamikadze posádce, mě s Karolinou to na poprvé nevychází a tak si to zkoušíme znova – jde to.Kluci aby jim to nebylo líto si to zkouší znova a najednou jsou ve vodě,Buk chvíli bojuje se stabilitou v proudu s hlavou níž než jsou nohy,ale ustojí to.

Někde je chyba.Co chyba – díra ve válci – konec plavby pro polovinu výpravy. Trefili jak na potvoru tento jak žiletka ostrý kámen v řece – jediný co tam v širokém okolí byl.

To co spáchali na lodi je všechno možný jen né malá dirka.Lochna je třicet centimetrů dlouhá a ještě i dalších čtyřicet čísel je naseknutý materiál.

A to mi Martin půjčil Baraku která je na vodě teprve po druhé.Kluci maj výraz v očích jak jehňata jdoucí na porážku. Né kvůli tomu že je v lodi díra,ale kvůli tomu že nemáme náhradní plavidlo.Tak se na to splutí těšili a teď po ujetí necelých tří kilásku musí končit.

Operativně telefonuji a zajišťuji odvod děravé Baraky na základnu Tydry a kluků do Šumperka.Naštěstí jsou kluci z Tydry ještě v Hanušovicích,kde čekají na další posádky co mají ten den naplánováno splutí. Opouštíme kluky kolem půl desáté a jedeme dál.Voda pěkně jede a za chvíli jsme v Raškově kde jsme původně plánovali pauzu na pivko v místním konzumu.Né že by nebyl čas,ale nějak zrovna není chuť a tak jedeme dál s tím že pivko a pauzu uděláme až v Bohdíkově v hospůdce „U Seppla“.

Na kotvišti nad mostem postupně přistává něco kolem patnácti až dvaceti lodí. A z nich jdou i zajímavé hlášky:“Kluci kdy budeme končit? – Proč? – Mám mokrej spacák,tak ať to stihnu usušit – Vždyť máš barel?? – No jo ale tam se spacák nevlezl – A co v něm máš?? Že se ti tam nevlezl – Pivo – Ty vole vždyť je v PET lahvích – No jo,ale co kdybych ho poztrácel ,vždyť už jsem se pětkrát cvaknul – To je fakt,ty můžeš chrápat v mokrým,ale přijít o pivo by bylo národní neštěstí a důvod k státnímu smutku.

Sedíme venku a vyhříváme se  na sluníčku.Kolem jedenácté projíždí auto z Tydry , uvnitř zklamaní kluci.Ani nepostřehli naše mohutné mávání jak se štěněčím výrazem sledují vodu tekoucí na druhé straně.

Dorazím poslední hlt pivka,Karolina kofolu a opět nasedáme a vyrážíme vstříc prvnímu dnešnímu jezu.Ten je jen kousek pod hospodou.

Původním záměrem bylo testnout cestu po pravé straně kde se navíc tvoří spirálovitá vlnka,ale po prohlídce bylo zamítnuto.Přece jen to má sílu a vlnka něco kolem půl metru a je opravdu jak spirála a pod ní třímetrový válec ve vývařišti.Takže hup na to ale úplně lacinou cestu nevolím.Dáváme to tak dva metry od spirály.No jet přímo po ní tak se asi koupeme.Válec má celkem sílu a tak si musíme pořádně máknout aby nás pustil.

Po pár zatáčkách a čtyřech kilometrech svižné plavby jsme u jezy u Aloisova.

Jde o „opravený jez“ který býval nebezpečný.Dnes je opraven tak,že je zaražena larsenová stěna s kamenným záhozem a tak pouze hrozí při nižším stavu vody protržení vzducholodí.Dáváme ho asi tak dva metry od levé strany.Trochu jsme drcli o kameny,ale naštěstí to loď vydržela a mi nemáme stoprocentní úspěšnost v děrování lodí.

Dál poklidně projíždíme krajinou a jen na Rudským jezem loď přenášíme v řece je strom přes celé koryto. Pod stromem válčí muškař s rybou a tak jej půlhodinku pozorujeme.

Jez v Rudě přenášíme protože tu kolmou potvoru opravdu nepojedu.Ostatně ani válec pod ním není nic co bych chtěl vyzkoušet na vlastní kůži.

Po chvilce jsme u stupně v Bartoňově.Dráty sice nevidím,ale vím že tam jsou.Pod stavidlo se nedá najet,leží tam kmen,který se nedá objet a tam přenášíme.Tento stupeň je zrádný, né přímo vražedný ale válec je v něm poměrně dlouhý a silný.

Foto je pořízeno začátkem dubna

Následuje pár meandrů a je tady „Papírenský jez“ .Jedeme sami a tak pro jistotu přenáším,protože není nikdo kdo by dal záchranu ze břehu.Jistota je jistota.Jinak se tento jez celkem pravidelně jezdí.Je sice vysoký se slušným vývařištěm ale při troše umu je sjízdný.Jen to zabezpečení chce mít.

Pak následuje peřejnatý úsek nad papírnami s příjemným pohoupáním v délce asi dvěstě metrů.Pod papírnou jsou dva stupně v rychlém sledu za sebou s výškou tak do půl metru.

Pak následuje peřejka za mostem mezi Kláštercem a Bohumínem s kohouty do půl metru,škoda že je tento úsek tak krátký

Po projetí několika zatáček se blížíme k jezu u Chromče.Je to v podstatě nesjízdná vysoká potvora s vývařištěm z lomového kamení.Osobně neznám nikoho kdo tu obludu sjel.Pokud je mi známo všichni soudní tento jez přenášejí.

Přesto že to není díky zvířené vodě vidět jsou kameny těsně pod hladinou,kde čekají na jakýkoliv typ lodi aby provedli destrukci jak lodě,tak i jejich posádek.Díky většímu odběru vody na MVE je pod jezem v letních měsících poměrně málo vody.Přenášíme taky a dáváme si zde pauzu.Čekám nad jezem na lodi,které jsme předjeli abych jim pomohl s přistáním,které zde není extra příjemné díky vysokému a kluzkému břehu.Děláme si zde svačinkovou pauzu.

Před námi je posledních zhruba pět kilometrů meandrového šílenství.Vydáváme se mu vyříct s odvahou a nastávajícím hladem,protože sváča byla jen na polechtání.Je kolem druhé odpolední a tak se naše žaludky dožadují čím dál tím hlasitěji.Rozhodli jsme se že Habermanovu vilu jen mineme a dojedeme rovnou do cíle naší plavby.Nad Habermanovu vilou je ještě dvojstupeň nad kterým je náhon. Voda zde vytvořila krásný,leč zrádný vývěr,který zvedá hladinu dobře o deset patnáct centimetrů vůči okolní vodě.Pádlo tady ztrácí oporu ve vodě.Voda stoupá kolmo ode dna,což není příjemné vzhledem k tomu,že hned za vývěrem začíná první ze dvou stupňů. Pak už zbývá jen přenést padlý strom těsně na Postřelmovem.Za nižšího stavu se dá i vpravo podjet.

Kolem půl čtvrté už sedíme v hospůdce „Na růžku“ a dáváme hamu-papu.Voláme si odvoz a jedem do velmi vzdáleného domova (5km).

Trasa plavby: Hanušovice – Postřelmov,Délka: 26km,Stav vody(LG Raškov): 113cm/10,5m3

Bootsmane, nemáš ty náhodou prokletí píchuntých lodí? Řekl bych, že to přitahuješ, ať už na sebe nebo na ostatní :)

Dušane, ty jsi mě předstihl, přesně tohle jsem mu chtěl napsat.No, někdo má příběhy s neoprenem, někdo s nafukovadly :)