Sázava | 69 cm |
Vltava | 102 cm |
Lužnice | 74 cm |
Jizera | 58 cm |
Březen 2025
|
||||||
Po | Út | St | Ct | Pá | So | Ne |
1 | 2 | |||||
3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
31 |
01.01.24 | NEJRYCHLEJŠÍ ON... |
01.01.24 | POTŘEBUJETE NAL... |
01.01.24 | RYCHLÁ A JISTÁ ... |
01.01.24 | RYCHLÁ A JISTÁ ... |
Dobrý den, byli jste na mnoha místech podvedeni a tentokrát hledáte čestného člověka, který...
SPECIÁLNÍ NABÍDKA PŮJČKYDobrý den, jsem JIRI JAROS, poctivý soukromý věřitel poskytující rychlé půjčky do 1...
SPECIÁLNÍ NABÍDKA PŮJČKYDobrý den, jsem JIRI JAROS, poctivý soukromý věřitel poskytující rychlé půjčky do 1...
SPECIÁLNÍ NABÍDKA PŮJČKYDobrý den, jsem JIRI JAROS, poctivý soukromý věřitel poskytující rychlé půjčky do 1...
Bootsman (Petr Michalčák) dostal nápad (dost dobrej) na setkání různých pisatelů a diskutérů z vodáckých webů na vodě. Na weby umístil první výzvu a čekalo se,co to udělá.Prvopočátek,cca před pěti šesti týdny vypadal dobře,ohlas to docela mělo. Když ale došlo na lámání chleba,zájem byl sotva poloviční.Trasa byla stanovena na řeku Sázavu z Čerčan do Týnce a z Týnce do Pikovic.Míla Pražák projevil hodně dobré vůle a dal nám v plen vybavení za skutečně velmi příznivou cenu.
Pátek 1.10.2010 19:30 Bootsman s Karolinou mě vyzvedávají cestou z Moravy u Kutné Hory a společně vyrážíme přes Uhlířky a Sázavu do Týnce n/S, kde na nás už od pozdního odpoledne čeká v hospůdce u tábořiště Dušan. Do Týnce jsme dorazili kolem 21hod a hnedle jdeme do hospůdky za Dušanem (abychom se seznámili) . Dušan vypadal kupodivu dobře,bud‘to hodně snese,nebo se dost šetřil.Stihli jsme sotva dvě seznamovací pivka a vrchní zavíral .No nic,natočilo se do petky a vyrazili jsme na tábořiště postavit stan a pokračovat ve volné zábavě. Po 22hod dorazila autem Renata s Angreštem a na jejich střešním nosiči bylo plastové cosi,nakonec se z toho vyklubala kanoe Roto Mod z provenience našich francouzských soudruhů.Hnedle nás to zaujalo a přiznám se,moc šancí v peřejích a na jezech jsem tomuto na pohled neohrabanému plavidlu nedával,ale k tomu ještě později.
Před 23hod dorazil autobusem Wolfino z Prahy a pro tento den jsme byli kompletní.Popili jsme ještě na stojáka u aut asi do jedné ráno něco z dovezených zásob a řádně unaveni (samozřejmě z cesty a povídání),jsme ulehli do stanů.Já byl „unavený“ hodně,takže jsem zabral okamžitě a nevzbudilo mě ani Wolfinovo megachrápání.
2.10.2010 cca 7:00 – Vylezl jsem ze stanu a koukal ,že Bootsman je ještě větší nespavec,už připravoval snídani.Postupně se hrabali ze stanů i ostatní ,proběhla nejnutnější očista (přiznám se,po tom postávání a seznamování do 01hod u aut jsem kartáček v puse cítil jako vetřelce,ale nakonec jsem to dal) a potom už byl nejvyšší čas vyrazit na vlak směr Čerčany,kde už na nás čekal Míla Pražák s nafukovaly ( tři Ria) a dalším vybavením.Rio jsem okukoval se značnou nedůvěrou,přecit‘ jen jsem v tom nikdy neseděl a natož klečel .Po přejímce výbavy nás Míla ještě vyfotil ,popřál vše nej a odfrčel za další prací.Wolfino dal vodníkům napít piva a po přetraverzování a prohlídce jezu jsme tímto zahájili naši plavbu.Už na začátku se Roto Mod ukázal v mnohem lepším světle nežli vypadal a k tomu se Renata ukázala jako fakt dobrá kormidelnice.Já s Wolfinem se seznamoval se vzducholodí Rio,popravdě mi moc nesedlo.Přišlo mi i přes svou velikost vratké a nějak jsem ho pořád nedokázal ovládat alespon‘ z poloviny tak,jak bych si přál.Zdůrazňuju ale (pro případné kritiky),že jsem v tom byl panic odkojený Canoahem
. Po nějaké půlhodince plavby mě ještě jak na potvoru začala šíleně bolet hlava (návštěva mé „ oblíbené“ migrény umocněné nočním mejdánkem),takže si cestu do Týnce pamatuju jen mlhavě a k tomu si já bulík nechal Paralen u Bootsmana v autě.Pamatuju si ale dobře,že jezy vypadaly dost nebezpečně a tak jsme přenášeli.Plavbu do Týnce jsem si vůbec neužil ,jen jsem se celou cestu proklínal ohledně těch prášků.Do tábořiště v Týnci jsme dorazili kolem 15:30,ihned jsem se napral třema práškama a modlil se,aby rychle zabraly.Ostatní vyrazili do Týnce pojíst a popít,já zatím na (krom nás) prázdném tábořišti dělal rotwajlera , hledal topivo na večerní táboráček a tykev pomalu přestávala bolet.Dohodl jsem se z Bootsmanem ,že článeček napíšeme společně,tudíž právě přestávám psát,ukládám a přeposílám a nechám to Petra opoznámkovat,dokončit a přeposlat k opoznámkování zase mě.
Věřím,že to takhle bude i zajímavější a čtivější.
A jak jsem to viděl já?
Poté co jsem napsal výzvu jsem dostal strach že se z toho omylem stane nějaká megaakce(naštěstí je tou dobou dost jiných a už zaběhnutých akcí),i když jsem čekal o něco větší zájem.No což – všechno nějak začíná a rodí se v bolestech.
Pátek už popsal Čolek a já k němu nemám co dodat
Sobota byla pro mě již poněkud odlišná,vzducholoď mám trochu pod palcem co se stability týče a tak celkem bez problému s Karolinou(mojí to lepší půlkou)lehce na rozcvičku dáváme jez v Červanech(no teda trocha balancování bylo,ale nic coby naznačovalo půleskymáka).Dál už byla plavba jen příjemné pokoukání po krajině. Dušan singlí v pohodě a stačí ostatním posádkám v nastoleném tempu,je tu vidět že má loď pod palcem.Čolek úpí pod Wolfinovou slovní kadencí a Renča s Markem čerstvě zakoupený Rotomod používají z bravurou starých pardálů.Díky výživnosti stavu vody se další jezy přenáší neb moje heslo je :
lepší je být připosratý a živý než statečný a mrtvý
Což má vyjadřovat to že na co nemám nebo si nejsem jistý tak do toho nejdu.
Po dojezdu nastává i chvíle kdy i císař pán chodí na onu místnost pěšky a tak jdu taky.Telefon(sakra kdo zas co chce) – „tady Saigon můžu se přidat“(hlas mi připadal dosti mladistvě).Odpověď je proč ne místa je tu dosti a já rád uvidím další tvář skrývající se za přezdívkou.Dál jen sonduji na čemže daný týpek pojede.Odpovědí je že na otevřence od Noahu .Mám o něj obavy ale třeba bude sranda.Kolem sedmé přijíždí Saigon od Mělníka.Vyklube se z něj ode mne starší kus co nám nakonec dělá další den předskokana a ukáže se že má najeto.
Neděle – uvědomuji si že jsem na trase Týnec-Pikovice byl naposledy před 25 lety a že si z toho nepamatuji vůbec nic – bude prča.Teče něco přes 68kyblíků.Spodní jez v Týnci jdem přes korunu.A jdu točit „megazáběry“ na takřka nový Pentax Optio W80 – mám ho po třetí v ruce.Jez v Podělusech jedem šlajsnou a za odměnu je nám pohoupání na pěkných kohoutech.A pak to přichází – Brejlov.Rozhodli jsme se že to šlajsnou nepojedeme a dáme to přes korunu.Saigon s noahem je průzkumník a dává.Jsem do toho hrrrr a jdeme na to taky.Nájezd je OK a vybrané místo vypadalo v pořádku.Náhle dostávám pořádnou ránu do kolena,koukám na podlážku a sakra je prázdná.Přistávám a ověřuji smutnou skutečnost – v lodi je díra jak prase.
Ostatní preventivně přenáší.Rozdělujeme posádku k singlířům,nakládáme ruplý Rio a jedem dál. Já jsem přestoupil k Dušanovi a i přes váhový nepoměr jdu na háčka.Karolina nachází azyl u Saigona.Káňov přeneseme a to bez diskuzí i když vidíme jiné jak to jedou a úspěšně.V Kamenné přívozu jsem chvíli už viděl jak se Saigon s Karolinou na háčku udělají,ale ten vyježděný pardál dává rychlý pokyn „LEHNI“ a Karolina jako poslušný a zkušený háček zalehne,loď dostává těžiště níž a Saigon reguluje náklon noahu ,tak rychlé reakce jsem už dlouho neviděl.S Dušanem se mi jede dobře,jen mi dává vyžrat všechny vlny a kohouty v peřejích.Mám svůj soukromý bazén.Doufám že se mu se mnou jelo tak fajn,ale moc ze zadu neřval a pádlem mě taky nepočastoval.Žampach jdeme přes korunu a už jen pár zabrání pádlem a jsme v cíli.Takže takhle nějak jsem završil svůj 258km letošní vody.
Děkuji všem za účast a příště zase někde na vodě
Pro ostatní co s námi nebyli – o dost jste přišli,Sázava je při 68 kyblíkách nádherná.
Bootsman to vzal hopem,myslel jsem,že toho napíše víc.Zatímco ostatní po splutí první trasy vyrazili doplnit bachory a svlažit jícny,já, jak už jsem napsal v první své části hlídal s bolavou hlavou tábořiště a čekal na příjezd ohlášeného Saigona s Turismem. Bootsman avizoval mladého kluka a překvapením byl náš vrstevník.Prášky zabraly a když se ostatní vrátili z hospůdky (nechali mě tam chudinku cca 2 hod’ky samotného) jsem s Wolfinem,který se „obětoval „ a šel se mnou (já na večeři,on na pivo) zase do Týnce.Cestou jsme kousek od tábořiště potkali přijíždějícího Saigona,krátká představovačka na cestě a po celkem rychlé,ne moc chutné večeři jsem se vrátil do tábořiště,abych se se Saigonem poznal lépe a těšil jsem se i na táboráček a pokec,který jsem přes den zanedbal díky hlavobolu.Wolfino s Dušanem,který za náma přišel během večeře , dorazili o dvě pivka později.Táboráček zahořel,byla pohodička a debatilo se o všem možném ,na řadu přišly i kytary (ze Saigona se vyklubal výborný kytarista) a večer moc příjemně ubíhal.Alkoholu jsem už příliš nedal,byl jsem rád,že je mi lépe a nechtěl jsem hlavě zadat příčinu k druhému ataku.Popěli jsme písně známé i neznámé,pobavením byl Wolfino,který se neustále dožadoval „Ještěřice“,kterou nikdo neuměl a jeho úžas nad českoruskou „Ja prepil děngy v báre“,kterou zase neznal on.
Wolfino – občanským příjmením Kovalenko je Rus,žijící v Čechách už min. 16 let.Už jenom na tom je vidět, jak voda zbratřuje národy. Wolfino byl vůbec výrazná postavička výpravy.Domnívám se,že výrobce kafemlejnku vmontoval tento přístroj do Wolf. úst na prubefáre a posléze ho tam omylem nechal.Každý táboráček jednou končí,skončil i ten náš a v různých stupních únavy jsme se odebrali do hajan. Nedá mi to,Wolfino sorry: Já spal ve stanu s Wolfinem a ten natlakovaný pivem chrápal jak na mezinárodních závodech,do toho pravidelně bzdil ,takže jsem otevírání mé strany stanu za hodinu už dělal automaticky.Jak ráno prohlásil Dušan,nebo Bootsman,ještě že stan byl zánovní,být to nějaký starší typ s kovovým zipem mohla se díky jiskření objevit ve vesmíru nová družice ve tvaru stanu Piguin.
Vstávání proběhlo bez problémů,nikdo žádným přílišným únavovým syndromem netrpěl.Proběhl převoz aut,Renata a Saigon své povozy přemístili do Pikovic a vrátili se vlakem.Saigon vyvakoval obě špice Canoahu,pobalili jsme vše potřebné (Wolfino prohlásil,že se bude vracet vlakem v neoprenu,barel mu prý netřeba) a vyrazili na další splutí.Hnedle na jezu pod tábořištěm jsme tam s Wolfinem málem byli (horší nájezd a téměř absolutní nesouznění s Riem,dokonce jsme se oba chytli za borty!),ta vzducholod‘ nám prostě nesedla a pokud budu mluvit jen za sebe,já se jí budu vyhýbat co to jen půjde.Zlaté Turismo,jak já ho postrádal .Dál už to šlo jakž takž,sice jsme se s Wolfinem pořád prali o udržení ideálního směru,ale pomalu se to lepšilo.Ty Podělusy byl zážitek,krásné vysoké vlny a kohout,Saigon dal bravurně jako první ,ostatní po jeho vzoru spluli také,Renata na „Rotopedu“ (tak jsme tomu začali říkat) sama v singlu za jedna z hvězdou.Dále už to tak nějak vše popsal Petr, včetně té nešt’astné trhliny,já bych jen dodal,že peřeje pod Kan’ovem a níž byly úplně SUPER,byl jsem nadšený,opravdu to stálo za to.Po splutí do Pikovic nás opět pobavil Wolfino.Původně plánoval z recese návrat vlakem v neoprenu ale……. Nejdřív to došlo mě a povídám: „jak chceš vrátit neopren,když sis nevzal civil?“
Maska poznání by byla na skvělou fotku,ale ani já,ani Petr jsme tak pohotoví nebyli,protože jsme se všichni řezali smíchy při představě Wolfina,jak jede vlakem v tričku a v trenkách.Zachránil ho Saigon,který ho milosrdně převezl autem do Týnce a tak se „bohužel“ pro nás ta původně plánovaná recese,umocněná závěrem nekonala. Fotky by stály za to.
Myslím,že budu mluvit za všechny: Bylo to moc pěkné,sešla se dobrá parta,rád jsem ty lidičky poznal a opravdu moc rád s nima na vodu zase vyrazím.
Mílo,jménem všech velké díky Tobě za zapůjčení všeho vybavení (obzvlášt‘ za tu dotaci akce).
Čolek a Bootsman
Další fotky v galerii Poslední plavba
Přezdívka: | |
E-mail: | |
Prosím opište text: | |
Komentář: | |