Můj vodácký rok

Jak že byl? O to bych se chtěl podělit a snad ve mně dříme kus spisovatelského střeva.

 

Takže jako znova zrozený vodák jenž víc jak 25 let nejezdil,mám prostě mánii a sem tam to holt člověk až přehání protože si myslí že ty léta kdy se válel doma,stihnul dvě děti a dvě exmanželky může něco dohonit.Blbost nic dohnat nemůžeš,ale můžeš si začít zase dělat pohodičku.A tak z nějakých divných pohnutek jsem loni vyrazil s partou na spojené rybníky Beroun a zas mě to chytilo.

 

Řeka první – Moravská Sázava

 

A vodácký rok z mého pohledu byl víc jak výživný a začal v květnu splutím části Moravské Sázavy na úseku Tatenice - Zábřeh.Tuhle plavbu jsem pojal jako seznámení s tekoucí vodou pro moje ovečky,které jsem nalákal na letní Vltavu (už vidím to pozdvižení,ale popíšu později).

Takže v pátek den předem jsem u „Tydry“ nafasoval pět zcela nových barak a dvě zánovní vše podle požadavků,tedy vyfouknuté.Po dojezdu domů jsem v garáži hodil trénink v nafukování abych v sobotu nebyl za úplného blba protože jsem tuto loď dostal pod ruku taky poprvé.Poté co my došlo že ventil má dvě polohy a na pumpě se to dá taky otočit jsem si tři baraky nafouknul s tím že je na přívěsu povezu na sobě.

V sobotu jsem připnul vozík a dal se do nakládání : do spodku vozíku nakládám 14 pádel,příslušný počet vest a blembáků,a tři nafouklé baraky. Ejhle mají i s vozíkem 2.20 a mostek co chci podjet nebude mít o moc víc. No co,nechám to koňovi bo má větší hlavu a operativně to budu řešit až na místě případných střetů s pevnou překážkou.V osm vyrážím přes centrum města.Okolo jdoucí na mě koukají jak na exota. Překážka se ukázala být vyšší než vozejk s barakama a tak cesta do Tatenic dopadá na jedničku.

Skládám nafoukané baraky a čekám na zbytek(většinu) pádlařů.Chci ať si taky vyzkoušejí nafouknout lodě a zákeřně dávám ventily do otevřené polohy.Mají zpoždění,Buk zaspal a nějak z něj  leze že spát šel o půl šesté ráno.Na dvě a půl hoďky spánku vypadá dobře,a hlavně střízlivě.Nastává rozdělení posádek a materiálu. Po 15 minutách marného boje s otevřeným ventilem přistupuji jako king a vysvětluji to co jsem pochopil již v pátek – má dvě polohy.

Při rozdílení vest nastávají i komické situace v podobě nepadnoucích vest,kdy ti vzrůstem menší okupují vesty pro nás vzrůstem a objemem obdarovanější.

Dokonáno jest – posádky jsou připraveny kolem jedenácté k vyplutí.Martina jako nejzkušenějšího (koneckonců je to bývalý reprezentant) posílám prvního,ať dělá průzkumníka a hlásí překážky ve vodě.

Hned na začátek je pod mostem stupínek o velikosti padesáti čísel,což evidentně znervózní většinu nováčkovských posádek a tak jsem nucen je do vody pustit až pod stupínkem. I tak začíná zábava pro moje oči. Přes provedené seznámení se základní technikou pádlování okamžitě vidím kuchařky s vařečkou,techniku synchronního pádlování na jedné straně lodi i techniku kterou pojmenovávám šup sem šup tam a později ji nazvu francouzskou (ale o tom jindy).Ještě že jsem nafasoval pro všechny blembáky.Ne že by bylo vidět spoustu kamenů,ale vrbičky a jiné dřeviny se sklání někdy až doprostřed toku.A tak je vidět i technika dřevoborců spočívající v úderu blembáku do vrbiček a následném šlehu po vestě.I ti nejzavilejší odpůrci blembáku si ho nyní pochvalují. Nastupuji s mlaďochem kterému se stupínek taky nelíbí ale nic mimo cesty po vlastní ose mu jinak nezbývá a v pohodě jedem. Moje lepší půlka nafasovala novice na háček a je již někde za prvními meandry.

Dojíždím první loď a nevidím zadáka,tedy zadáka vidím ale je po pás ve vodě přičemž je nahoře suchý a tam dostávám vysvětlivku jak toho dosáhl:“jedem,najednou silnější větev,chytám se jí abych nedostal přes čuňu a vona potvora loď jede dál,visím nad vodou,pouštím se a su mokrej,tvoja ségra maká jak šílená když dostala pokyn ke břehu a loď né a né zahnout tak mě tady smejká už padesát metrů korytem“ – toť zpověď mého švagra.

Jedeme dál. A další loď vyvržená na břeh. Hle moje lepší půlka se pokusila o půl eskymáka. Dotazem získávám popis: „proud nás nahnal do vrbiček,říkám Laďovi ať se nahne,nahnul ale ven z lodi no a já už jsem šla taky“.

Získanou zkušeností už neříkám uhni ale lehni – funguje to(Saigon to později na Sázavě otestoval).

Nad „Zéfama“ pod jedním z mostků je naplavená bariera větví a kmenů.Začíná hromadný pokus  o přistání.Jen moje sestra a její zadák sestřelují jinou loď tak že končí na barieře a chvilku hrozí vtažení pod kmen.Naštěstí Mates instinktivně dělá náklon k překážce a já je za koníčkovací šňůru přitahuji ke břehu.Adrenalinová chvilka si vyžaduje cuc koňaku.

Dojíždíme pod Hoštejn a dáváme si oraz a pro plaváčky i chvíli na převlečení.

Po posilujícím doušku koňaku(berte na vědomí že byla plácačka na všechny),konzumaci sekané a buchty pokračujeme vstříc peřejkách nad Hněvkovem. Je to takové lehké pohoupání,sotva je to schopné poslat pár kapek vody do lodí.

Blíži se plánovaná zastávka na pivko v hospůdce v Hněvkově.

Martin a parta dvou lodí už tam jsou,jen peněženky jim v soudku vezu já a tak si první pivko dávají na sekeru a důvěru hostinského že to za ně někdo další zatáhne. Chlemtali jsme Šerák s mírou,každý dvě a počítám že hospodský měl ten den největší útratu.

Je za potřebí se pohnout a tak se vydáváme na poslední část denního putování.Pozoruhodným úkazem bylo nasazení si blembáku naopak což vyvolalo všeobecné veselí. Bohužel není foto pro obveselení.

Za pár minut jsme díky rychlosti toku u splavu v Lupěném,jelikož lodě nejsou v mém vlastnictví a musím myslet i na důsledky v případě poničení dávám jednoznačný pokyn k přenesení lodí.

Pokukujeme chvíli na splav a rozvíjí se debata jak by to šlo a jak nešlo.

Buk to bohužel nese velmi zklamaně, ale po chvíli je mu umožněno sjet si splav s klukama z Vodních sportů Zábřeh,kteří také využili výživnosti vody a vyrazili na řeku .

Pod splavem už zbývají poslední necelé dva kilometry vody k cíli naší plavby a to základna zábřežských vodáků,kde po doplutí zjišťujeme že je tady společenská pařba kam se bez výčitek připojujeme. Vedou se obligátní kecy na téma voda. Z přibývajícím časem jsou vlny u některých větší a větší,peřeje jsou časem metrové a jezů se projelo aspoň deset.

Podstatné bylo to že mám relativně zdatné spoluvodáky kteří pojedou Vltavu v létě se mnou,a že se o ně už nemusím bát,že maj zodpovědnost a soudnost, a že už umí jet rovně a zastavit u břehu když je to potřeba.

Akce se uchytila v myslích zúčastněných a dožadují se pokračování i v dalším roce. Uvidím co se s tím bude dát dělat,Moravská Sázava totiž většinou roku má spíš podstav než výživnost kterou si účastníci prožili. To jest 103cm LG Lupěné.

Jinak řeka je to vhodná pro kohokoliv s obtížností v několika málo partiích na úrovni WW1 , ale v podstatě není zapotřebí pádlovat kvůli pohybu vpřed,řeka teče příjemně svižně,nabízí i několik meandrujících částí.Teče převážně v otevřeném údolí,ale je až na výjimky kryta stromy.Až na malé úseky lze vystoupit na břeh po celém toku.

Takže můžu vřele tuto moji domáckou říčku jen doporučit.

Pokud plánujete víkend na vodě v období dostatku vody dejte si ji jako sobotní předkrm před nedělní horní Moravou.

 A někdy na Moravské Sázavě Ahóóóój

 

Délka trasy 18km

Stav vodočtu Lupěné: 103cm/16 kyblíků

Krásné krásné, jen škoda, že tu není něco i o těch berounských rybníkách. Pro mě je ta řeka srdeční záležitost...

dobrá - do konce roku Ti napíšu i článeček s tím co si pamatuju o loňské Berounce