Každý rok někdy v únoru u piva zazní otázka „kam letos na vodu?“. Letos odpově´d zněla: “Ohře“. Kamarád chtěl puťák,  manželka chtěla peřeje a puťák, a já, protože jsem dostal do těla v dubnu na Sázavě a absolvoval 2x Otavu z Rejštejna dolu, jsem chtěl peřeje a peřeje. Bohužel mi z toho vyšly meándry, put´ák, olej , peřejky a pak zase olej. Ale , to zabíhám dopředu.

Každopádně slovo dalo slovo  , domluvil se datum  19- 26.6, kamarád nakoupil lístky na vlak, ja zařídil lodě u Dronte(Tímto ti Mílo Pražáku děkuji)  , no a vyrazilo se. Cestu na vodu asi popisovat nemusím. (my sice jezdíme bez helem  , ale na vodě se nevožíráme – věnujeme se tomu první den)

 

V kostce představení posádek:

 

Samba 2místná – Wolfino + manželka

Samba 3místná – Můj kamarád Michal + dcera 13let + syn 7 let  (jezdíme spolu od začátku)

Samba 3místná – Petr (kluk , který na vodu jede poprvé) + Syn(16) + Dcera(12) . Děti jezdí na     vodácké tábory a leccos dovedou.

 

Den 1. Cesta vlakem do Tršnice zpestřená o nějaké to pivo a RUM  , ubytování u Fanynky , což je klasická nádražní hospoda, kde  za útratu nás nechali přespat na louce u řeky. Postavili jsme tábor, spáchali  tradiční „zahajovací “ grilovačku z dovezených surovin , mužská část výpravy došla udělat útratu v hospodě, a šli jsme  se vyspat.

 

Den 2. Ráno řešíte neřešitelný problém . Určitě to znáte, největší pakárna je sbalit vše , co jste si přivezli, do barelů.  Povedlo se. Jo! Před tím samozřejmě převzít lodě. Kocovina to náležitě zpestřuje.

Lodě nám dovezli. Dronte musím fakt pochválit. Ochtoný personál, Dobrý materiál. Dokonce i Autíčko mají epesní.

Vyrazilo se! Cvaklo se! V meandrech! Vo strom !Pakárna ! určitě to znáte, háček blbě zabere (nebo vůbec), a je to hned.  Bylo to asi takhle ... Strom zleva a délku lodi po proudu vpravo větev co nešla podjet. Mělo to být ukázkové esíčko. Realita byla taková, že jsem místo povelu háčkovi „přitáhni“ vyhodnotil situaci dopředu jako katastrofickou a řekou se proneslo „Do p...i !“ Následoval chvíli boj s rovnováhou a pak koupel. Cvaknout se v meándrech pod Tršnicí je zlo! První problém spočívá v bohaté vegetaci čouhající z vody a visící nad vodou v kombinaci se znatelným proudem. Druhým jsou bahnité a opravdu vysoké břehy, žádné rozumné místo na vytažení lodi , vyložení a vylití. Opravdu je potřeba tady dát pozor, ale je to velmi pěkný úsek a stojí za to.  Zjistil jsem , že vyrvat z vody sambu plnou vody i s barelama OPRAVDU JDE J. Neptejte se mě jak, ale jde to! Technologii popisovat nebudu, jelikož by mě Míla , který to jistě čte, asi překousl. Ale loď jsme vrátili rovnou, tak snad dobrý J Operativní poznatek:  manželce uplavala kšiltovka z limitované série s logem Škoda Garde (náš druhý koníček) , ale NEUPLAVAL  RUM! A obecně chlast.  Naše loď byla před vyplutím určena jako plovoucí bar a jako nejzkušenější a tudíž „neohrožená“posádka, jsme vezli vše prostě v lodi . ! Po návratu do provozu jsme zjistili, že bohužel naše sqadra azura , je tak inteligentní, že nám s manželkou ujela. První loď jsme dojeli po kilometru, druhou po dvou. Mimo jiné jsem skutečně poznal , že přitel člověka na 3 není pes, ale RUM. Bylo pod mrakem a trochu chladno.

No, hlavně , že jsme se na řece našli, vynadali, usmířili, no a dojeli jsme dokonce až do Kynšperka. Tady jsme po průzkumu jezu usoudili, že kolmou svini přeneseme a ubytujeme se v kempu Dronte hned pod jezem.  Znova budu chválit Dronte. Je vidět, že se o to starají. Bylo posekáno , čisto, dost místa, a hlavně dostatek ohništˇ, na což jsem osobně vysazený. Palivové dřevo jsme dostali tuším zdarma a v neomezeném množství.

Žena a děti ocenili kvalitu hygienického zázemí , pánove zase stánek.  Lidi z půjčovny nám vyšli vsříc při výměně špatně vybraných pádel a vest pro děti, navštívili jsme znovu stánek, po návratu spálili nějaké to palivové dřevo u táboráku. Spál jsem jak zabitý.

 

 

Den 3 . 

Pohoda ! Mám nejradší první ráno na vodě. Nebolí vás hlava, člověk v zásadě nikám nespěchá, nic neshání. Ale při balení , ještě musíte myslet. Ještě nejsou sežrány všechny  konzervy, pečivo apod.. lekárnu strkám do barelu k Petrovi.

Po operativní poradě volíme úsek Kynšperk – Královské poříčí. Přichází dohady na téma kudy do řeky. Ja tradičně rebelsky jdu cestou svou, a nalod´ují se do náhonu.(Mostík jde podjet) Zbytek to tahá někam směrem pod jez.

Tak jsme se sešli na vodě, nasáli jsme s manželkou tradičního ranního panáka pro uvolnění svalového napětí a vyrazili po proudu. K řece řeknu jedno : „romantický volej s větvema, kterýma občas dostanete do držky“. Průjezd Sokolovem – no, nemusím znova.

Jezy si z hlavy nevzpomenu, ale Černý mlýn jsme určitě přenášeli (nejsme přece žádní takyvodáci ,není z nás cítit alkohol a máme házečku a vesty i při přenášení).  Jez v královském poříčí – no kdyby to tu admin nečetl, tak vám řeknu, že jsem si našel cestu minimalního kamení a největšího proudu a v singlu ho ........  . J

Dostáváme se k části velmi probírané na tomto serveru, a sice kemp „U Barona“.Neříkám, že obsluha je na první dojem úplně přátelská, ale časem jsme pochopli , že jsou to zvláštní, ale někde v hloubi duše slušní lidi. K tomu se ale ve svém příběhu ještě dostanu.

Při výlezu na břeh jsme rovnou upozornění na večerku v 22.00. nejsme z toho na větvi, ale zdůvodnili nám to blízkostí domů. Máme respekt, nějaké kilometry v rukách, no a hlavně ani nemáme chut´nejak hulákat a ponocovat. Dopadlo to nakonec tak, že s Petrem zůstáváme u ohýnku asi do 2 do rána, padá flaška rumu, nějaká slíva , a poklidně se bavíme o práci, i když jsme si to před odjezdem na vodu zakázali J. Nikdo o nás ráno nevěděl, nikdo nenadával, takže upřímě, takto si představuji chování v kempu v noci. 

 

Den 4.

Ráno jsme si doběhli cca 300 metrů do vesnice , do celkem slušného krámku, kde se dá nakoupit čerstvé pečivo, nějaká uzenina a hlavně RUM!  Po snídani vyrážíme na vodu.

Je naplánována cesta do Lokte, resp. Tábořiště “U Bartáka“ .  Plavbu nam zpestřuje stupínek před Loktí, kde se věším do vracáku při levém břehu , a fotím zbytek jak sjíždí .V Lokti se fotíme na vodě s hradem v pozadí. Na túru se nám nechce.

V moment příjezdu na první loketský jez nás dohání účastníci zájezdu v počtu asi 20 lodí. (nepočítal jsem, ale na zaplácnutí řeky akorat dost). Proto urychleně dvě naše lodě přenášíme a jednu koníčkujeme rybochodem.  Účastníci zájezdu mají zpestřený zážitek podívanou na perfektní slajd na holeních. Při koníčkování lodi, jsem udal trochu větší tempo a uklouz na kaluži.Málem jsem zahučel do rybochodu, ale ustál jsem to s výrazem člověka, který má všechno plně pod kontrolou a odřené holeně jsou prd , a že to vůbec nebolí. No každopádně vám řeknu, že jsem měl celkem nasráno, že do toho rybochodu zahučím. Lidi!! Nekoníčkujte lodě rybochodem!! Fakt ne!!J

Druhý jez je tak na hranici sjízdnosti. Ve smyslu málo vody. Přenášení je pakárna, a proto se řídíme heslem  , že „vodák turista vyhodnotí jez jako sjízdný, pokřižuje se, a za rachotu jez sjede“ . Pod jezem  čekáme na zbytek naších , a pomáhám instruktorům od cestovky navádět  do proudu a odchytávat svěřence, za což se mi dostává i poděkování.  Jsme samozřejmě strašně chytří, protože samozřejmě na šutrech pod jezem jsme uvízli taky.

Příjezd do kempu. Na průzkum bojem razí Petr. Údajně i jemu byla položena otázka ohledně rezervace. Místo se všák pro nás najde.  Kemp je dost narvaný, ale rád vidím lidi, co si vaří v kotlíku na trojnožce guláš , z čehož usuzují, že tu tentokráte nebudou žádní mastňáci , a že nejspíše budou spolubydlící a prostředí v pohodě. Jsou nám nabídnuta dvě místa. Po přesvědčení mé věčně mrznoucí manželky , si vybíráme místečko sice úplně na kraji a ve stínu, ale zato velmi klidné.  Přichází na řadu 3.5 litrový kotlík a tradiční specialita v podobě těstovin s vepřovkou. Toto bude program „žen a dětí“, pánove razí do výčepu ke stánku. Po večeři se vracíme ke stánku v plném počtu a účastníme se zpěvu, pití, a dalších vodáckých večerních radovánek.  Na kytaru a banjo hrají dva pánove. Jeden z nich hraje bez přestání a nechává si během hraní do krku nalejvat panáky zelený, jako úhradu za písničku na přání. Je veselo.  Sedíme až do zavíračky ve 23.00

 Den 5.

Balíme. Hlava kupodivu nebolí. Sušíme stany a podobné nesmysly , věci se do barelu už vejdou o něco lépe, ale furt to není ono. Jdu se smetím a narážím na kluka ze stánku ,a dávám se s ním do řeči. Společnou řeč jsme našli na téma, že odpad patří do popelnice a že takhle slušný vodáky už dlouho neviděl.

Následuje pokračování příběhu o kempu „U Barona“ a vlastně i „U Bartáka“ . Upozorňují čtenáře, že následující  část může působit jsko pohoršující pro takyvodáky bez házečky. J  Oba kempy patří,  jak se zjistilo , stejným lidem.Četl jsem hodně kritiky na oba kempy, a budu se provozovatelů zastávat.  Když se neumíte chovat, neumíte po sobě uklidit , obecně „nemáte brzdu“, tak se nedivte, že jsou na vás v kempu nepříjemní. Kecy typu „ja tady platím “ si nechte někam do glamour clubu ve městě, a zkoušejte to na šamponovou komunitu. Peníze platíte , protože je tržní hospodářství, ale slušné chování je ,  obzvláště v přírodě, samozřejmostí. Pokud to neumíte, tak si vaších 120kč za ubytování strčte někám, nikoho to nevytrhne, a bude v kempu (a na řece)o vola méně. Odkazem budíž příběh z předchozích dnů(budu se opakovat), kdy jsme i přes  večerku seděli u ohně , pili a potichu mluvili a nikdo o nás nevěděl. Jde o kompromis a úctu k okolí.  Bohužel většina ubytovaných se kterými majitele příjdou do styku se prostě neumí chovat. Výsledkem je přehnaná primární reakce i na slušné lidi. Ale jak se zjistilo, že když se ukáže, že jste normální vodáctvo, tak se vám dostane úsměvu a přátelské konverzace.

Nuže, postěžovali jsme si s provozovatelem na špatné vodáky, blbý lidi, prohodili pár slov o bombách nalezených v túhnickém jezu, a o túhnickém jezu samotném. Poděkovali jsme, a vyrazili směrem do Karlových Varů do kempu pod mostem , kde jsme si předem rezervovali místa, jelikož je jich tam údajně velmi málo.

Řeka jako taková  zrychlila. Přišli peřejky a srdcé mé se zaradovalo. Ale furt málo, což způsobilo, že po cestě jsme se s manželkou nějak začali nudit a jali jsme se přepadávati rafty. Moje oblíbená zábava na vodě je dojet raft s řachpartou za pokřiku: „říční kontrola, máte rum?“  přirazit, a žádat láhev ke kontrole degustací. Jeden raft nám místo rumu nabídl „šroubovák“ (vodka + juice) , který nám chutnal a na oplátku dostali napít pravé ruské vodky. Druhý raft nám na naší otázku, ustrašeně a dívčím hlasem, odpověděl : „ne , ale máme víno“. To nám nejelo a tak po krátké konverzaci a opakované výměně alkoholických nápojů s prvním raftem, jsme se chytli zpátky party své, a odebrali směrem Vary. Prospěla nám zastávka u Svatošských skal, kde je príma občerstvení a hezký výhled  na ,zápasící se skalním živlem, horolezce.

Tuhnice jsme přenesli, vyfotili zespoda, a pokračovali v cestě. Jo! Kousek od jezu je Interspar. Nakupte si, pokud potřebujete. A hlavně je to legrace , jak na vás každý kouká, když se procházíte po nákupnímu centru v neoprenových botách, ve vestě a s házečkou na zádech. Blázinec na výletě.

Řeka má vzhled a aroma odpovídající faktu, že protéká městem. Přichází olej, civilizace okolo, a jsme rádi, že dojíždíme do tábořiště. Máme ale operativní poznatek. Šutry na Ohři barevně ladí s vodou a jsou i divně tvarované. Nejsou vidět, a když ho najednou odhalíte, a vezmete to těsně kolem něj, tak je problem, protože je těsně pod hladinou širší a odřete se o něj. Prostě fakt zlo! Manželka pracující u firmy, která dováží ochranné pracovní pomůcky(PPE) vydá sakramentální hlášku: „Šutry v Ohři neodpovídají normám EU , nejsou žlutočerně šrafováné“

Lidi dobří!! Vyhněte se tábořišti pod mostem. Důvod naleznete na foru.  Musíme udělat tento server  více populární, tak si ho aspoň prolezete J

Večer je ale zpestřen čerstvě uvařeným v kotlíku gulášem a točenou plzní. Spí se nám opravdu dobře.

Den 6.

První sprcha za celý výlet. Ano , jsem prase. Sprchu v „tábořišti “ „pod mostem“ mají velmi originálně řešenou. Je to původně toaleta , do které přidali sprchový automat. S vyndáním mísy starost neměli, a tak slouží jako interiérový dolpněk.  Je to jen jedna místnost, takže si nechte venku vše , co má zústat suché. Pokud nezatáhnete igelitový závěs, tak to pak vytéká pod dveřma rovnou na chodbu, po které se občas pohybují hosté restaurace při cestě na WC.

Dnesto máme naplánované přes Hubertus do Radošova.  Vyrážíme  trochu s předstihem, jelikož máme v úmyslu si zablbnout na cvičné peřeji. Putování mezi šutrákama si zpetsřujeme koupelí ve stále kalné a trochu aromatické Ohři. Po čase se nám zjevuje Hubertus, na který se těšíme a plánujeme i „sjet na vestách“. Přistáváme , a jdeme prohlížet. Někde na netu jsem četl větu která zněla nějak takhle:“peřej Hubertus, která prověří i zkušeného vodáka“, proto přistupujeme s náležitým respektem.

Realita je taková, že asi z důvodu nedostatku vody , vyhodnocujeme cvičnou peřej hubertus , jako jeden velký jazyk s 6ti vracákama okolo.  Potřebujeme předvést osazenstvu záchranu házečkou , proto dole stavíme záchranu (mě a Petra)a zbytek se jde vozit na vestách(plavat peřej).  Až už to nikoho nebaví, jdeme posvážet lodě dolu. Dvojsamba však po vyložení se vrací nahoru ,  a ja s manželkou se vydáváme trenovat přejezdy, nájezdy a podobné nepotřebné hovadiny, jak tvrdí Michal. Ženu na háčku střídá Michalova dcera , kterou za odměnu za špatné háčkování s chutí koupu ve vracáku pod peřejí.

Fotíme kravinky typu pádlování  v utopené lodi čelem k sobě , kachnu snažící se sežrat házečku, jedno dítě při sjezdu utrhává branku, dostává pojeb. Wolfino zapomíná  branku vrátit a dostává pojeb od manželky. (Tímto se omlouvám  lidem co se tam  o to  starají) No a na této notě opouštíme Hubertus. 

Kuriózní příběh se nam stává na jezu v Dubině.  Našli jsme cestu kudy to prorvat s minimální spotřebou polyethylenu ze dna lodě , a maximální bezpečností pro mojí otevřenou plechovku s pivem v lodi. Dvojsamba projíždí, trojsamba projíždí , a druhá trojsamba s Michalem na prostředním háčku a jeho dcerou na kormidle zůstavá viset na koruně. Michal odlehčuje opuštěním lodě , a třináctileté dítě se sedmiletým na prvním a v daný moment jediném háčku , bagáží na týden a lodí dlouhou jak prase se řítí dolu. Bravurně přistává vedle nás , prohazuje něco o inteligenci svého otce a přidává se k pozorování chudáka Michala, který se snaží doskákat po šutrech doprostřed řeky , kde visí ve vracáku pod ostrůvkem všechny 3 samby. Vzdává boj, my signalizujeme , at´ se vrátí na břeh a jde dolu. Vyhlašuje se stav nejvyšší pohotovosti pro posádku dvojsamby, která má sloužit jako podpůrné záchranné plavidlo, michalovo potomek bravurně přejíždí proud a nabírá na palubu svého klejícího na čem svět stojí vlastního otce.

 

Po cestě přichází peřeje. Hurá!! Tomuhle říkám voda.

Dojíždíme Do Radešova . Musím „srovnat “ jedno z dětí, které tvrdí , že na vodáckym táboře podobné jezy jezdí a že o tom vím hovno.

Zde kempíme nad jezem na tábořišti, kde není ani elektrika , trávnik se pohádal se sekačkou, no  a do kadibudky se bojíte sednout, aby nepraskla. Jediné pozitiivum je docela dobré pivo. My s ženou jdeme nabít mobily , a mimo jiné ocenit kvalitu restauračních zařízení přilehlé obce. Zbytek účastníků zájezdu má uvařit osvědčenou gurmánskou specialitu„kolínka s vepřovkou“. Po návratu je nam oznámeno, že oni se najedli, ale my si máme uvařit sami. Argumentováno jest syrovym dřevem a neschopností zapálení onoho. Následuje demostrace žhářských a kulinářských dovedností, hádka, mír, flaška míru dokola a jde se spát. Velmi nerad takhle zakončuji dny.  Předchází diskuse , a  většina rozhoduje, že se nebude spát v Klášterci, a že po dojezdu rovnou půjdem na vlak.

                Spí se dobře. Neposekaná tráva je aspoň měkká.

Den 7.

Prohlídka pomníčků, tahání lodí , a za odměnu peřeje. Wolfinovo srde jásá a  ruce vylévají. Šutry v Ohři opravdu neodpovídají normám EU, kleju každou chvíli,  a furt a furt vylejvám vodu z lodi. U jedne peřejky bylo na mále.  Samba je opravdu nepotopitelné plavidlo , a tak nám zase odpouští chybu.

Po cestě narážíme i na olejnaté úseky, plovoucí hospodu, a zdravící troubením kamiony.

                Dojíždíme do Vokounova, kde se z důvodu blížící bouře rozhodujeme utábořit za hospodou.

Přiznám se , že když probíhalo dohadování, zda jet dál, či zůstat, já byl původně pro jízdu dál a ujetí bouřce. Nikdy jsem tak rychle stan nestavěl.

                Bouřka bodla. Opravdu to vyčistí vzduch , a lidi jsou takoví více uvolnění a zdá se mi, že to trochu i pomáha po té společenské krizi v naší partě.

                Vokounov doporučuji jako konec plavby. Hospoda celkem újde , obsluha je poněkud zvláštní, ale funguje. Jídlo  se docela i dá jíst. Na plácek pro 5-6 stanů, údajně dokažou narvat tuším že 10 (ne li víc). Jsme rádi že nejedeme přímo v sezóně. Hlavní problém je ale někde jinde.S hospodskym rozebíráme jez , který máme druhý den, hned na dopoledním programu, a odkazujíc na průvodce od Shocartu, tvrdíme , že je sjízdný.  On tvrdí opak. Platíme a jdeme spinkat.        

                Den 8

                Sbaleno, odtaháno dolu k vodě, naloděno. Hospodský nám přeje hodně štěstí s jezem. Řikám si v duchu něco o prdelích.

                TYVOLE TO NENÍ JEZ , ALE PAST NA VLKY!! Něco takového jsem prohlásil po velmi pečlivém průzkumu jezu , doprovázeného lezením po stráních, běháním po kolejích frekventované železniční tratě, kopřivách a podobnými radostmi. Dědek hospodskej měl pravdu. Jez má nahoře klapku, která byla zrovna zvedlá. Kormě toho je i dost vysoký. Vlevo je náhon. Vpravo stráň a koleje. Jediné co se nám zdálo, jakž takž, možné, bylo NĚJAK přistát u kozy rybochodu a NĚJAK to tudy překonat. Jak při tom nezahučet do náhonu/ spádovky/rybochodu, zůstalo neprozkoumané. Přenášení mělo být snad 800m . Když jsem řekl, hele ja nevím, tak jsem zpatřil projíždějícího valníkového maxi Tranzita. V mé hlavě bleskla myšlenka, že tohle bych teď potřeboval , a tu se přiřítilo Michalovo starší dítě, dosavaď prozkoumávájící terén pro přenášení, s pokřikem pán nám to převeze. Děkujeme pánovi.

Po překonání zdánlivě neřešitelného jezu , nás řeka odmění trochou proudu,po chvíli ale přichází olej v podobě vzdutí jezu v Klášterci nad Ohří . Příjemná je scenérie v podobě zámečku a parku.  Za zatáčkou se vynořuje konstrukce jezu, která jíž z dálky budí respekt , pozorně vybíráme vyloďovací místo a jelikož jsme dopředu informování, rovnou  vytahujeme lodě , a jdeme nosit.  Po krátké plavbě přistáváme vlevo v Miřeticích , vracíme lodě, balíme, svačíme a vydáváme se na nádraží . Rychlík nas dopravuje do domovského města. Co se stalo po cestě , mi manželka zakázala zveřejnit, a tak jenom krátce naznačím. Zbyla mi láhev slivovice. No nepovezu ji přece domu........

Tak končí příběh  o našem putování. Pozorný čtenář , ale zjistí , že tu neni klasicky po vodácku popsaná řeka.  Takové to,“ pod x/y je koryto regulované, pozor na stupínek a s válečkem, peřeje dosahují obtížnosti WWII „ tu prostě chybí. Ono to nebylo  ani púvodně  cílem tohoto článku. Tím bylo přiblížit českému vodákovi -turistovi příběh jedne řeky, jedne cesty , jedne party a jednoho vodáka, jeho myšlenky a postřehy , inspiraci pro splutí či nesplutí , a hlavně zahřát na duši při dlouhém zimním večeru...... Vždyť nám už ta sezóna pomaličku končí. A tak , až u vás v hospodě zazní otázka „hele, kam teda pojedem letos na vodu , vole?“ tak klidně řekněte: „Voni na pádle docela vychvalujou tu Vohři....“  A já vám nato řeknu jedno:“Vona ta Vohře , je fakt pěkná , vole!“

Chci poděkovat Mílovi Pražákovi a Dronte, že se o nás skvěle postarali, manželce za kritiku, Čolkovi za pochvalu, a ostatním za pozornost........

Váš Wolfino

Pěknej článek,konečně je tu co číst...

Hezký napsaný take jsme ji letos sjeli byla to naše první plavba a moc se nám to libilo :-)))

Taky se mi to moc líbí,čekal jsem jenom až totu někdo pochválí,aby to nevypadalo,že si to tu s Wolfinem poklonkujeme navzájem.Čolek

Jen doplňovačku si dovolím: Chválím za označení lokality na konci, mám na mysli "Okounov". Skutečně je to tak, hospoda Betty u nádraží je skutečně v Okounově, zatímco když přistanete na levém přehu před mostem (a jdete do hospody U slunce), jste v Lužném...Celý ten chaos se ještě blběji nazývá Perštejnem, a to podle názvu železniční stanice. Když chtěl Okounov změnu názvu, perštejnským to bylo jedno ale "dráhy" požadovaly za tuto nápravu cca 300 000,- Kč... Jinak zmíněný jez patří pod "Černýš" a také tak bývá správně nazýván. Za normálního stavu není problémem přistávat u kozy a jez přetahovat, dá se tam pod i nad v pohodě koupat. Rybí dálnici nedoporučuji, i když jsou lidičkové, co to jeli za VV když šutry nejsou vidět. Ale cvaknout se tam bude asi o kosti, protože v létě když tam lezu, jsou tam hrozné díry a člověk tam hupne nohou ani neví jak. Za VV se dá jez jet v jeho pravé části, tam voda "odsejpá" pryč. Ale je to na morál a letní splouvači by riskovat neměli. V levé části, tedy napravo od kozy se za VV tvoří nebezpečný válec!! S jídlem je to tragedie v obou hospodách a navíc hospodský v Betty jez neviděl tak 10 let :-D!!! Povídá to všem, aby tam zůstali chlastat a nejeli dál do Klášterce. :-D Pod jezem se loď dá táhnout, místy slalom mezi šutrama a celá sranda je dlouhá cca 300 metrů ke skále, pak se vrací vl. náhod.

Ahoj,tak s tím jezem pod "Perštejnem" máme taky kvalitní zážítek. Rada na ceduli, že se to dá skoníčkovat je k nezaplacení, když člověk už nemá ani kousek provazu. Nakonec to dopadlo tak, že jsme stáli na tom betonovém čemsi mezi rybochodem a jezem a lodět si podávali, posílali pěkně z ruky do ruky, to že byly plně naložené už asi ani nemusím dodávat. Jinak ochotný domorodec radil, že sjet se to za vyšší vody dá, podle něj vyšší voda byla, podle nás ne :-)

Ahoj Ivko.Jak můžeš jet na vodu bez koníčka?Čolek

Čolku, ja teď asi dostanu strašnej pojeb, za to, že i když nejsem žádný takyvodák a používám helmu/vestu/házečku, tak si předtav, že já celou Ohři odjel bez koňandry :)

Když se chceš dřít???....Komu není rady...

Ono kluci dostali za ukol koupit lano na konickovani. Chteli setrit, tak privezli motouz nylonoveho provazu. Ja jsem tim konickovat odmitl. Ono stejne nebylo moc co konickovat, a kdyztak ja k tomu obcas pouzivam hazecku.