Lužnice | 54 cm |
Berounka | 109 cm |
Jizera | 87 cm |
Ohře | 58 cm |
Březen 2025
|
||||||
Po | Út | St | Ct | Pá | So | Ne |
1 | 2 | |||||
3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
31 |
01.01.24 | NEJRYCHLEJŠÍ ON... |
01.01.24 | POTŘEBUJETE NAL... |
01.01.24 | RYCHLÁ A JISTÁ ... |
01.01.24 | RYCHLÁ A JISTÁ ... |
Dobrý den, byli jste na mnoha místech podvedeni a tentokrát hledáte čestného člověka, který...
SPECIÁLNÍ NABÍDKA PŮJČKYDobrý den, jsem JIRI JAROS, poctivý soukromý věřitel poskytující rychlé půjčky do 1...
SPECIÁLNÍ NABÍDKA PŮJČKYDobrý den, jsem JIRI JAROS, poctivý soukromý věřitel poskytující rychlé půjčky do 1...
SPECIÁLNÍ NABÍDKA PŮJČKYDobrý den, jsem JIRI JAROS, poctivý soukromý věřitel poskytující rychlé půjčky do 1...
Ahoj vodáci.Jsem pravidelným čtenářem Pádla,Raftu i Hydra a k titulku-vodácký zelenáč..Původně jsem napsal článek o úplně něčem jiném,ale pár věcí na Hydru i Raftu mě tak nakoplo,že jsem se rozhodl sepsat pár postřehů,jak to vidí služebně mladý vodák začátečník.První kontakt s vodou a lodí u mě přišel někdy před cca 26 lety,jel jsem tehdy s kamarády na Sázavu.Měli jsme čtyři laminátové Vydry (alespon‘ myslím že to byly Vydry),žádné vesty a z těch 7 lidí nás na vodě bylo poprvé víc jak polovina -4 kusy.Ale byli jsme kluci šikovní,tak jsme se dokola motali jen prvních pár minut a potom už jsme zdárně vypluli po proudu.Plány byly velké,na vodu jsme hupli pod Stvořidly a každý den jsme chtěli splout nějakých 20 a více km.Všechno bylo jinak.První den se z naší bandy kupodivu necvakl nikdo,ale někde u Chřenovic jsme narazili na partu vodáků z Moravy a tak jsme se po krátké debatě utábořili vedle nich na paloučku a řádně popili.Ogaři moravský měli slivku i vínko,pravidelně se chodilo s háblí pro pivo a večer už jsme byli tak zmordovaní,že jsme netrefili ani do stanu.Ráno bylo,jak jinak – kruté.Znají to určitě všichni.Navíc nezničitelní Moraváci hned nalili rovnadla a za hodinu jsme byli tam,kde večer.Nebudu to natahovat,na vodu jsme vypluli až po vydatném dopoledním spánku po obědě a ještě jsme měli všici pod kulichem.Dopluli jsme jen pod jez na Horce,tam se utábořili a vše se opakovalo znovu.Po pěti dnech na vodě jsme zdárně dorazili až !! do Kácova,kde naše „velké“ splouvání skončílo.Tak to byl můj první vodácký počin.Byla legrace,ale popravdě jsem si to na začátku představoval dost jinak.Pádlování se mi zalíbilo a to „popíjení ve velkém“ bych si býval od druhého dne milerád odpustil.Ale znáte to,jste s partou a přes něco občas vlak nejede.Ochránce vodáků (i těch úplně pitomých a zelených) měl s náma asi spoustu práce,ale nechal nás přežít. Voda se mi ale moc zalíbila,tedy až na to megachlastání.Asi po pěti týdnech se mi naskytla možnost vyjet znovu na Sázavu s kamarádem trampem a jeho partou od Kolína.Jeli jsme to tehdy z Kácova do Týnce a já se poprvé dovídal co je to přitáhnout,odpíchnout,jak správně nasedat do lodi a všechny ty vychytávky,na které při předchozí plavbě nebyl „čas“ a ani ochotný učitel.Dokonce mě třetí den Petr pustil i na zadáka a to se mi to líbilo ještě o moc víc. Na první vodě jsem celých těch pět dnů sice také kormidloval,ale když háček i kormidelník sedí v lodi poprvé…… Na pivko se šlo pochopitelně každý večer,ale nikdy jsme se nevraceli po čtyřech,což byla po první vodě příjemná změna.Během plavby se konzumoval Tuzemáček,Výčepní lihovina a lahváče,opět ale jen přiměřeně,takže nikdo během plavby svahilsky nemluvil,ani nechytal potracená pádla. No nic,druhá voda ve mně zanechala nesmazatelné zážitky a já si slíbil,že začnu jezdit pravidelně.Tenkrát byl vodácký oddíl skoro v každém městě a tak by to asi nebyl problém.Člověk míní,čas mění.Pro mé stěžejní kontakty kolem vody přišlo období ničeho-vojna.Já se pro změnu,jelikož jsem se „musel“ ženit poohlížel po tom,jak na vojnu nejít.Nakonec se mi to podařilo,podepsal jsem dlouholetou smlouvu na Rudných dolech a na vojnu nešel vůbec.Starosti kolem rodiny,potom kolem bytu a práce,narození druhého dítěte atd. atd. a protože jsem neměl žádné vodácké kořeny v nejbližším okolí, voda pro mne byla už odepsaná?.. Změna přišla až začátkem předlon’ského léta,jel jsem tehdy se svým třetím 10ti letým synkem na krátký třídenní výlet do tábora TGM na Sázavě nad Soběšínem,půjčil si tam plastovou Tydru a BYLO TO!! To jsem už věděl,že na vodě zůstanu a je to od té doby čím dál tím intenzivnější.Už mám takové ty klasické příznaky jako např. když jedu někde přes most kde něco teče, hned hodnotím, jestli se to dá jet.Každé auto,které má na zahrádce nebo vleku lodě mě upoutává okamžitě,ve sportovních obchodech mé první kroky míří do oddělení vodních sportů.Vloni jsem se přidal s nejmladším synkem k vodákům Avzo Nové Dvory a kdykoli čas dovolí,jede se na vodu.Vlastně tedy až lon’ský rok začal ve mně hromadit všechno to,co ze sebe chci v tomto příspěvku do Pádla dostat.Napsal jsem pár článečků do Hydra a v následných reakcích na ně jsem rozdělil vodáky na čtyři skupiny.Začnu tou nejlepší 1/ fandové pádlování bez předsudků s tolerancí 2/notoričtí lektoři 3/nejchytřejší a nejlepší pádleři na zeměkouli a možná i ve vesmíru 4/věční vyhledávači problémů
První skupina- jsou srdeční vodáci,kteří nezapomínají na své začátky a začátky svých přátel,udělí radu bez skrytých ostnů a nenapadají vás zbytečně.(s několika si mailuju pravidelně)
Druhá skupina- jsou vodáci již méně srdeční,dělají většinou vše (alespon‘ to tvrdí) jen tak, jak se má a jak to jen trochu jde,hned vás za jakoukoli chybu sejmou.Ne snad že bych chtěl tvrdit, že nemívají pravdu,ale to podání… Jsou to převážně kajakáři a většina z nich už asi zapomněla a nebo nezažila tu POHODU turistické vody.
Třetí skupina - jsou už většinou jen kajakáři, kterým to extrémní ježdění vypláchlo hlavy a ti po vás jdou jako slepice po flusu.Od některých jsem dostával na soukromý mail drsně poučné reakce na své článečky ještě několik týdnů po jejich zveřejnění. Tím ale neházím kajakáře a milovníky ww3-ww +nekonečno všechny do jednoho pytle. Je mezi nima spousta skvělých lidiček,jen to procento „všechno vím a znám“ mají ve skupině vysoké. Bude to asi tím,že při tom extrémním ježdění už na lumpárny nezbývá čas a není tam pro to ani místo,ale at‘ nás proboha nechají žít.Já nebudu s otevřeným deblem skákat x-metrové vodopády a jiné skopičiny.
Čtvrtá skupina- to už jsou jen takoví zoufalci,kteří z černé zásadně dělají bílou a naopak.Musí se prostě dohadovat za každou cenu a v mnoha případech,na rozdíl od skupiny 2 a 3 tu pravdu ani nemají. Musí být prostě v opozici za každou cenu.
Vždycky mě tak napadne,jak asi ten a nebo tenhle človíček k vodáctví přišel.Někdy by to musely být dost zajímavé příběhy,některé budou asi zase úplně obyčejné,ale o to lehčí.Ten druhý případ bude můj nejmladší syn Michal (nyní 12 let),nakažený mým nadšením a vzhledem k svému věku a ježdění s tátou nezažije pijácký maraton,aniž by neuměl sedět v lodi jako tehdy před lety papá.Dnešní doba ale mládež k takovýmto koníčkům (vodáctví a jiné sporty) moc netlačí.Je to samé PC,videohry,chatování a smskování a dokonce jsem někde (tuším na Hydru) četl v nějakém článku o vodácích s noteboky v lodi.To už je síla,co?
Po pár výpravách na vodu každý asi v globálu pochopí, o co tu kráčí. Hlavní je bezpečnost a určitě to nepřehánět s pitím.Kde kdo s malým procentem krve v alkoholu má najednou nezvladatelnou touhu sjet jez,který by za střízliva uctivě přenesl a vyvádět různé jiné vylomeniny.Zase bych to ale s tou bezpečností až tak moc nepřeháněl (už slyším jak se skupina 3 a pár z dvojky nadechuje) a takovou Sázavu třeba z Kácova do Rataj za letní nízké vody pojedu v poho bez vesty.Ale na vysvětlenou-už jsem to někde v diskforu se skupinou 2 a 3 řešil, nechte nám tu svobodu samostatného rozhodování a nediktujte, co a jak máme dělat.Za chvíli bych musel nosit helmu i při chůzi po chodníku. Na akcích typu Pařížov-Ronov n/Doubravou už je min. vesta určitě k věci,o tom žádná. Potom akce,jako třeba Klejnárka v Únoru za vysoké vody je už bez vesty docela hazard,ale ani to už nechci rozebírat.Na takovou vodu si vestu vezmu příště vždycky.Synka zatím nepustím na lod‘ bez vesty nikdy a jak jsem tak koukal třeba v Červenci na Sázavě,stejný názor má 99% pádlerů s dětmi na palubě.
Jak krásně jednoduché a téměř bez starostí to mají mladí vodáčci v klubech, kde se s nimi pracuje už roky a jak málo dnes tyto kluby dostanou zasloužené podpory od měst a potažmo i státu. Jen ta zodpovědnost lidí,kteří oddíly a kluby vedou a s prckama pracují! Se vstupem do EU se začala měnit spousta věcí,předpisů a zákonů a jak už to tak v naší zemi kašpárků je zvykem,proč nebýt papežštější,než papež.Narážím na různé hygienické vyhlášky a zákony,podle kterých za chvíli už ani nebude možné uspořádat vodácký putovní tábor,aniž by se nemuselo spát v tříhvězdičkovém hotelu se saunou a krytým bazénem.Samozřejmě hodně přeháním,ale za pár let v tomto trendu?? Kde potom bude ta romantika a spojení s přírodou?Kolik peněz potom ta legrace bude stát a kdo si to bude moci dovolit?Za raného mládí jsem hodně trampoval a s vodáky jsem úplně poprvé přišel do styku právě na čundru.Už tehdy se mi to líbilo,byl to v mých očích takový čundr na vodě.Dnešní doba přinesla do vodáctví mnoho změn.Ty lepší jsou například nové plastové lodě,které můžete směle pustit i tam,kde by se laminátky s láskou opečovávané na tuty rozlámaly.Pravdou ale je,že na druhou stranu už to nenutí začínající vodáky tolik lodi ovládat,když je po takovém sjezdu nečeká oprava a nucená zastávka na lepení.Kdo ale pádlu propadne,snaží se i plastovku kormidlovat co nejlépe.Jen krátce vzpomenu na své vzory v tuzemsku-Jirka Kostínek (Žabák) ,velký fanda kanadského pádlování v celootevřenkách (http://cervenekanoe.blogspot.com/2009/06/dostupnost-tradicniho-kanaskeho-kanoe.html ), Petr Marek (Žralok) (http://www.zralok.estranky.cz/clanky/hodnoceni-kanoji.html), který už si ty plast’áčky i laminátky předělává sobě na míru a potřebu,Žralokův kamarád Kmocháček,který propadl témuž ,rád zmíním i kajakáře Kubu Němce (Čuro),který jezdí na kajaku jako démon řeky,kam bych nehodil ani tchyni. Takových vodáckých „celebrit“ je pochopitelně hodně a je dobře že jsou,těm co chtějí a vnímají a hlavně se zajímají dávají správné vzory. Cizinu zase až tolik nesleduju,ale úplně mě dostaly výkony Billa Masona v otevřence na kanadských řekách.To je pádler!
Ty horší změny přišly s velkým nástupem půjčoven, jak to jednou nazval Honza Pokorný pro mé ucho líbivě INSTANTNOST. Na vodu se dnes dostane už skoro každý za přijatelný obolus a spousta partiček to pojme už při plánování tak,jak dopadla moje první voda (a nebo ještě hůř,tenkrát nebylo THC aj. věci tak lehko dostupné). Dlouholetí vodáci zatlačí slzu při vzpomínání,jak to na řekách vypadalo ještě před pár lety. Na tábořištích a v kempech někdy bývá strašnej bordel a dělají ho právě tito instantní takyvodáci,kteří nemuseli svému koníčku věnovat někdy značnou část svých platů a času (dávaného s láskou).Už přímo cítím,jak se mnou mnoho lidiček nesouhlasí a hned to uvedu na správnou míru.Půjčovny jsou fajn,ale fajn pro lidi,kteří si to chtějí užít tak,jak se to na vodě užít má.Procento vodáků a takyvodáků by mě zajímalo,vodáků bude určitě víc,ale takyvodáci přibývají.Potom se nesmíme divit,že případů jako byl třeba utonulý mladý kluk na raftu na Sázavském jezu a nebo 16tiletá holčina na Ohři přibývá.Oba případy mají společného jmenovatele-alkohol a nedostatečná znalost vody a ovládání,v těchto případech raftů.Sám jsem si to zažil a měl kliku,že Melounek měl službu zrovna nad naším úsekem řeky.Diskusní fora kolem vodáctví jsou plná různých názorů a soudů,důležité ale je vědět a nebo mít sebou v partě někoho,kdo zajícům vysvětlí,že třeba přetáhnout jez nebo divočejší peřej není hanba a naopak to potvrzuje zodpovědný přístup k našemu koníčku.Potom jsou tu ještě adrenalin’áci,těm je sice jasné že asi jde o kejhák,ale risknou to.Když to skončí jen modřinama a přitopením,je to dobrá drsná a poučná škola pro „nebojácné“. Bohužel to občas nevyjde.
Co si víc přát závěrem?Takových nadšenců,kteří se do toho pustí po čtyřicítce asi moc nebude,ale malí a mladí vodáčci a vodáci at‘ mají řeky pořád plné vody,at‘ jsou ty vody bezpečné a čisté a křížků na jezech a podél řek nepřibývá. Určitě není od věci,když se někdo k vodě dostane spíš jen náhodou a chytne ho to a nemá možnost dále pokračovat s někým kdo umí navštívit nějaký kurz pádlování. Nebo si alespon‘ na začátek vybrat první vody někde,kde to bude i se službami nějakého instruktora a doprovodu,bude to sice něco stát, tím se ale vyhne počátečnímu tápání a různým nástrahám.Je potom úplně jedno,jestli z takového vodáka vyroste vodní turista a nebo ww3+ nekonečno kajakář,společný jmenovatel a KŮN‘ bude vždycky VODA.
Tak ahooooj. Čolek
Přezdívka: | |
E-mail: | |
Prosím opište text: | |
Komentář: | |