Snad každej vodák, když se blíží ke šlajsně, zažívá ten pocit šimrání v břiše, zrychleného tepu a rozšířených zorniček. A sjet šlajsnu, tak, aby se vodák necvak patří k velkýmu umění. Co na tom, že jsou šlajsny, který sjedete poslepu. Důležitý jsou ty, který jsou věhlasný a kterýma se můžete pochlubit před kamarádama. Takovou je i slavná šlajsna ve Štěkni na Otavě. Vjezd do šlajsny je vysoký asi půl metru, takže při troše dobrý vůle se dá sjet i rovně, ale pořádně to práskne, zvlášť, když jede jak háček, tak zadák. Jestli se jede jenom bez háčka je to lepší. Zdaleka největší machrována je tuhle šlasnu skočit bokem, což patří do vyšší dívčí na vodě.

  Je to už dávno, co jsem jel po Otavě s deseti až dvanáctiletýma špuntama z našeho oddílu. Právě Štěkeňská šlajsna u který je docela dobrý tábořiště nám sloužila k potrénování právě týhle zkušenosti. Skočit bokem šlajsnu není až takovej problém. Důležitý je najíždět se srovnanou lodí zároveň s hranou jezu a pak se zhoupnout v bocích. Pokud se tady člověk nechová toporně a přidrží si malinko loď pádlem, je vyhráno. Problém bejvá při vyjíždění ze šlajsny, kdy loď ještě pořád pluje bokem. Pod jezem většinou číhá zábalák a záleží na rychlosti vody a na síle zábaláku jak to dopadne. Důležitej je náklon a pokud ho osazenstvo lodi udělá špatně nebo málo, je jejich osud zpečetěn.

 Tak jsme to tam s děckama trénovali a byl to fakt hezkej pohled na šikovný trpaslíky v kánoích jak si najeli, hups, a dole parádní náklon a šupem ke břehu. Zálibně jsem je pozoroval, když se ke šlajsně přihasili takoví mazácký taťkové v maskáčích, s šerifským kloboukem s ličším ohonem v opraskanejch laminátech. Chvíli vášnivě diskutovali nad tím jak ten jez překonaj. Hlavní taťka burácel, že to vždycky jezdí rovně, takže přece jedem rovně, ne? Ostatní ale na něj zle dotírali, šermujíc rukama, že prej, když to ty malý smradi sjeli, tak že voni přece taky. Jejich kápo sed naštvaně do lodi a mocnejma záběrama jel přímo do šlajsny. Dal to jako vždycky popředu a nadšeně přitom hýkal, že se mu to povedlo. Na ostatní to ale dojem neudělalo. Ještě jednou shlídli ukázkovou jízdu dětiček a pak s mírným pohrdáním sedli do laminátek s tím, že to taky zkusí. Zkusili. Borci nejenom, že tam najeli šikmo, ale seděli toporně jak vyřezaný ze dřeva. Byli tam okamžitě. Dole je šlajsna laskavě vyplivla. A dalších pět lodí jelo podle stejnýho scénaře. Hups bokem a prásk a už tam byli. Dole, když vytahovali lodě na břeh, pochytali všechny svoje svršky i spodky, tak se strašně divili, že to nezvládli, jako ty malý smradi. Pro nás to byla hezká podívaná a chlapům jsem nabíli, že je to naučíme. Co myslíte, stáli o to?  A tak si myslím, že si víckrát na lodičkách bokem nezaskákali.

Dát šlajsnu bokem je nádhera.Vysoké šlajsny před nástupem plastu ani jinak dát nešly.Jemom lituji,že se v nich stále častěji objevujíšupny.Takže žádný um prostě jedem dolů.

http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/bitva-o-jez-ve-stekni-nabira-na-obratkach20100310.html