Bootsman:
Pátek 30.9. Zabalit,naházet do auta a hurá směr Pikovice,kde je naplánovaná základna pro letošní “Poslední plavbu”. Papírová navigace funguje,ale střez se člověče přepnout na tu elektronickou. V Hradíšťku,skoro u cíle dokonale kufruju. Za vydatné pomoci přátel na telefonu a rad hospodského (zajistila Kája) dorážím na tábořiště. Přátelské poplácání a stisky rukou, rád zase vidím známé přátelské gsichtíky. Skoro všichni jsou už na místě a tak vyrážíme do hospůdky na nějaké to pivko,rum a nealko.

O něco později ještě doráží i ti kteří překonávali vzdálenost větší jak já nebo prostě dřív dorazit nemohli.

Pak už v plné páteční sestavě nastává slíbená grillpárty z vlastních zásob.

Příjemně strávený večer a tak kolem jedné zajedu do spacáku.
Sobota 1.10.  Deru se kolem šesté z brlohu. Venku sedí mlha že by se dala krájet.

Snad se rosničky nespletly v odhadu.Je nutno zvládnout nějakou hygienu,pozřít kus žvance a nachystat se na devátou. To dorazí někdo od Míly s autem,které provede pendl lodí do Týnce.

Naloženo a tak tedy vzhůru přes most na zastávku. Teprve tady zjišťujeme kolik lidí jede v rámci akce. je to překvapující číslo. 28 ,tedy aspoň za kolik lidí kupuji hromadnou jízdenku. S příjemným plkáním se přesunujeme do Týnce. Tady už na nás čekají naše plavidla. Jak ty převezené,tak i ty co se budou vypůjčovat.

Dohromady bratru dvacet lodí,které se vydávají neorganizovaně po proudu dolů. Však koho bych chtěl taky organizovat ,vždyť všichni co tu jsou nejedou poprvé a nejsme ani základní organizace SSM :-) . A tak se to na vodě různě míchá,vytváří se různé debatní kroužky. Testuje se Mílou a jeho kluky vyrobený Noah Turismo.

Dojíždíme na Brejlov,kde jsme loni prosekli Rio. Dáme si po pivku a Robert jako první jde testnout průjezd levou částí jezu kde je rozvalená stavidlová část jezu. Ta tvoří i pěkné okno vpravo. V klidu projíždí.

Pak si to dám i já (Bootsman). Trochu později přitahuji a tak mám dojem že skoro škrtnu zádí o kozu,ale jsem ujištěn že to vypadalo čistě.

Hugo kolem chodí jak mlsnej pes a tak mu nabízím Tydríska ať si to prubne taky. Krysa.

Saigon jede ještě jednou. Pak to na Noahu zkusí i Aldův mladej. Pozdě reaguje na proud a ten ho posílá přímo středem lodi na kozu. Následuje odklon (náklon asi ale nešel) od kozy a krysa. Loď zůstává na koze a celkem rychle se v silném proudu obaluje kolem kozy.

Mudrujeme jak ji zkusit vyprosit. Půjčujeme raft a zkouším se k lodi dostat. Sice se ji chytnu,ale nemám nejmenší nárok s ní pohnout.
Tak tedy opouštíme zaseknutého Naoha s tím že si řeka poradí sama.
Blíží se jez Kaňov. Přes břevna ve šlajsně jde minimum vody a tak raději přenáším protože se mi to struhadlo nechce absolvovat. A pak už následuje pro mě ten nejhezčí úsek Sázavy. Peřejka střídá peřejku. Vody je sice jen tak tak,ale úplné šutroviště to zas není a tak se obávané pěší túry vodou nekonají. Pauza na Lesním jezu. Došlo pivo. Tak jen jeden rum a kofola.

Jídlo pauza je až u Hastrmana v Kamenném přívoze. Moje výpečky jsou víc jak poživatelné - mňam.

A zas po proudu dál,peřejka za peřejkou. Blíží se jez v Žampachu. Šlajsna je suchá jak Sahara a vody,která jde přes korunu je žalostně málo. Jediné místo kudy je to možno s drhnutím zvládnout je těsně vedle pravé kozy.
Sluníčko svítí. Ale svítí přímo do očí a odráží se i v hladině a tak není skoro nic vidět. Člověk by z té záře skoro dostal sněžnou slepotu. Bum,ten šutr pod hladinou jsem prostě neviděl. To se ještě párkrát opakuje. Jede se spíš po sluchu jak na oči. Stín,sláva oči zas začínají fungovat. Je tu poslední peřej,pak v pravou vidím Jehlu a na ní pár lezců. Poslední rovinka,podjet pod mostkem a je tu konec dnešní plavby. Vytáhnout lodě a sdělit klukům z Dronte nemilou zprávu o opuštěné lodi. Domluvíme se že to další den zkusíme znovu.
Převléct z hydra do společenského a vyrážíme na pivko... V průběhu večera se k nám přidává i Renča s Dalíkem. V noci ještě následuje grillovačka předem připravených pochutin,ale i zbytků od večeře :-) . Kolem půl druhé jdu spát.

Neděle 2.10. Ráno opět nemůžu dospat a tak se převaluji ve spacáku poctivě do sedmé raní. Lodě tentokrát chystat k přepravě nemusíme,protože už je máme nahoře.

Tak zbývá jen něco pojíst a zapít,třeba kapkou toho obligátního rumu. Pak už je šup na vlak. Dnes nás jede už míň,ale i tak je účast tuším že 15 kusů lidu příjemně překvapujicí.
Z klukama z Dronte domlouváme sraz na Brejlovským jezu. A teď už hurá položit lodě na hladinu. Kousek poodjet a udělat pár skupinových fotek. Na Brejlově čekáme na kluky,mají štěstí že dojíždí v posledním časovém termínu,který jsme si dohodli. Jen se musí sehnat klíče aby bylo možno zajet auty co nejblíž to jde. Pak už pár pokusů zachytit loď bidlem.Nedaří se(Saigonovi) a tak jdu hrdě na věc taky. Když popadnu bidlo tak mi rychle dochází proč že to Robertovi moc nešlo.

Bidlo má pořádnou váhu a ocelové lano kde je nachystaná smyčka je proudem vody rychle utaženo a zůstává jen malá skulina. Prostě se mi taky nedaří a navíc jsem vyšťavenej. “Roberte už se nedivím že jsi byl tak spocenej” .
Následuje tedy sundání raftu a pokusy z něj. Na sólo lano upoutané pouze vzadu to rozhodně nejde a tak se vyvazují ještě dvě z boku,aby mě kluci dokázali udržet tam kde mám šanci lano zachytit. První pokus nebyl úspěšný.

Po zatažení se lano sesmeklo a loď se posunula pouze o malý kousek,ale zůstává pořád na koze. Takže následuje pokus číslo dvě. Ten je veden z druhé strany. Sláva,loď se hnula a zůstává na laně. Je pěkně deformovaná. Nahoře do ní šlapu,třeba se mrška narovná. A ono ANO. Dokonce by se s ní dalo i nouzově odjet.

Mezi tím se už pár posádek vydalo cíli vstříc a tak nás zůstává pohromadě něco kolem sedmi lodí. V Kamenným Přívoze dáváme oběd.
Opět nás vítá řeka se svými peřejkami a sluníčkem bijícím do očí. Někde v některé peřejce se ve vodě ocitá Kája s Markem. Ten šutr těsně pod vodou prostě neviděli.
A najednou je tu poslední peřej,most a cíl plavby.

Nezbývá nám než zabalit,lodě naložit. Pak už jen potřesení tlapama(to u mužské části) a pusa na rozloučenou s přítomnými děvčaty.
Teď už mi zbývají je prima vzpomínky na prima setkání a těšit se na to další v příštím roce.

Jak to viděl Saigon:

Po loňském roce, kdy jsem se vlastně seznámil s partou nadšenců podobného ražení jako já, jsem se na poslední plavbu dost těšil. Vodočet sice nebyl tak příznivý jako vloni, ale tady šlo o to se spíše vidět a poklábosit. Takže v pátek jsem ve zrychleném tempu zabalil věci a lodě, Noah-singl a kajak. „Káčko“ mám jako doplněk, jak říkám, jezdím na něm „z leknutí“. Navíc jsem věděl, že Pavel (Aldův kluk) ho bude mít s sebou také. Do Pikovic to nemám daleko, tak jsem byl na místě za chvíli a začal se seznamovat s novými účastníky poslední plavby. Protože nemám paměť na jména, pamatuji si snad jenom Huga, ostatním se tímto omlouvám :-)

Sobota proběhla víceméně tak, jak popsal Bootsman a já už někde v diskuzi ke článku o crash testu Canoahu. Když vykrysil na Brejlově v levé rozvalené části jezu Hugo z Tydríska, říkal jsem si, jestli ten můj první sjezd nebyla náhoda a dal to podruhé, jako přes kopírák.

Kdyby ale Pavel jel o chvilku dříve, asi bych si to opakování dost rozmýšlel. Vybavuji si, že po té, co se Noah doslova obalil kolem kozy, a pokusy z raftu ztroskotaly, padaly tam dost šílené nápady o jeho případném vytažení, včetně skákání nad i pod okno.

Kaňov „šutruju“ šlajsnou rychlejším nájezdem po špičce. Vody je málo, sotva „dokloužu“ na konec desky :-(

Následují výpečky U Hastrmana, Žampach těsně u pravé kozy a jsme v kempu. Večer v hospodě byla i kytara a zpěv - nevím proč, ale největší ovace byly u rusky zpívaných písní a songů Wimpyho :-)

Neděli jsme jeli s Pavlem na kajacích, řady účastníků prořídly a teklo i méně vody :-( O záchranné akci Noahu již bylo napsáno hodně.

Musím jen konstatovat, že to bylo fakt fyzicky dost náročné, a ač se to nezdá, trvalo to skoro 2 hodiny.

Kaňov skoro bez vody nějak přeplazím, u Hastrmana tentokrát vepřová na hříbcích (nenašel jsem smajlíka s oblíznutým jazykem), ručkování na Žampachu - dneska mě prostě z kajaku nikdo nevyndá. V peřejkách toho zespoda proti sluníčku vidím ještě méně, než ti, co klečí :-) tak jedu „po sluchu“ a docela se mi daří šutrům vyhýbat.

Sluníčko mi ale asi cestou vypálilo mozek, protože poslední cca 3 kilometry si v rámci zvýšení formy dávám sprint do Pikovic. V cíly mám rozpětí rukou větší, než je délka mého kajakářského pádla :-)

Nezbývá, než poděkovat Bootsmanovi za zorganizování parádní akce a ostatním za vytvoření pohodové atmosféry. Nakonec i ten nahoře nám přál, protože takové teplo nebylo snad ani v létě :-)

Tak zase na další akci ahoj.

 

Pavlův dovětek :

Poprvé a první den na Sázavě v Turismu, jelo úžasně ale seděl jsem moc vzadu i když jsem měl loď  obráceně tudíž jsem nedosáhl  až ke špičce což byl hlavní problém.  Když jsme přijeli  k prvnímu a jedinému sloupu a Bootsman se Saigonem projeli zadarmo bez žádných problémů  tak sem jel taky, zaspal sem, nedal špičku do vracáku a proud mě natáhl na sloup, neměl jsem náklon a byl jsem tam. Loď zůstala na sloupu a nechtěla od něj. Druhý den jsme měli lepší techniku a podařilo se nám loď vytáhnout. Bootsman  prošlápl dno a řekl ,,DEJTE MI PÁDLO A MŮŽU JET“. Jinak víkend byl skvělý moc sem si to užil, všem dííík.

 

tady a tady najdete i další foto

Speciální poděkování za podporu při akci Mílovi a jeho chlapům

Zasláno: 16:53 19. 11. 2011

Tak ta slavná ohnutá loď už je u mě a můžu říct , že jsem překvapen , že žádné deformace na ní nejsou patrné . Jediné poškození jsou praskliny u šroubů šprajcu a prasklina pod přední sedačkou na boku .

Zasláno: 08:56 20. 11. 2011

To jsem rád že to ocenil i odborník na půlení lodí. Tu prasklinu v předu jsem při tom fofru ani nepostřehnul. Bylo to prasklý durch a nebo je to jen mapa ?

Zasláno: 12:03 20. 11. 2011

prasklina tak 45 stupňů od kolmice sedačky směrem ke dnu zkrz taková skoba přes 20 cm dlouhá . Bude dělat ozdobu mému novému Kursku