Ruce mají opět už pár týdnů cukání po nepřítomnosti pádla v ruce. V pátek umísťuji na raft výzvu o tom že pojedu a jestli se někdo přidá. Prognóza na nastoupání Moravy je víc než příznivá,ale o to větší je zklamání z toho že vůbec nevyšla. Je sobota ráno a okukuju LG na řekách v mém okolí. Ejhle Moravská teče. Je osm a na raft dávám echo o tom že když se nikdo nepřidal takže nic a škoda. Sám se ale chystám k odjezdu do Hoštejna kde Moravská Sázava přibírá Březnou,která je původcem toho že v Moravské je vody na limitu a dá se jet.

Kája se sice lehce čílí že pojedu sám a že tak porušuji to co se furt učím a ostatním vtloukám do hlavy. Slibuji že pojedu víc jak opatrně a že se budu pravidelně hlásit.

V deset jsem v Hoštejně a dávám Tydríska na vodu. Opouštím pevné břehy a vydávám se na deset kilometrů plavby. Vody je opravdu na limitu a o drcnutí není v místech kde je řeka široká nouze.

Pod Hoštejnem registruji strom přes řečiště. Přistávám a obnáším. Za jiné situace,tj. za přítomnosti dalších,bych ho zkusil přejet,ale takhle nemám sebemenší touhu cokoliv riskovat nad únosnou mez.

Dostávám společnost. Hejno kačenek maká přede mnou a zůstane to tak až k lupěnskému splavu.

U tábora nad Hněvkovem si dávám první kouřovou pauzu a informuji Karolinu mobilem.

Těsně nad hněvkovským mostkem je malá vlnka a tak zkouším zasurfovat. Jde to blbě,pod lodí je málo vody a z pádla je tak spíš bidlo. Nakonec se povede a pár minut si tak lebedím na místě. V Lupěném na mě čeká esíčko pod vlakovým mostem.

Projíždím čistě bez kontaktu. Blíži se jez u Lupěného. Najíždím opatrně, bo jez se v létě opravoval a nevím jestli je vše hotovo. Je vidět že voda už jde přes korunu jezu a tak se dá najet až úplně k jezu a zabočit do přítoku potoka Nemilka. Tady je stojatá voda a na ní ledový škraloup. Tak si dám asi deset metrů ledoboření. Jez obnáším a zároveň registruji to že charakteristika podjezí je jiná, z mého pohledu k horšímu.

Tvoří se tu dva válce,při stávajícím průtoku tak do dvou metrů délky. Pro ty co to jezdí na vzducholodi to bude při vyšším průtoku asi pěkná past.Opět o sobě dávám mobilem vědět.

Pod „americkou loučkou“ jak je to tady zvykově pojmenováno je pěkná peřejka kde je nutno jet buď při levé straně,ale na to je málo vody a nebo si udělat mezi kameny slalom. Najíždím na střed,po pravé straně objíždím první,pak traverz doprava a objet kámen zleva,pádlem marně chytám vodu,jen škrábu dno,nemám rychlost a proud mě tak nahazuje středem na šutr. Už se vidím při koupání. Naštěstí to pádlem opřeným o další šutr ustojím a můžu tak objet další šutr zprava. Jsem venku a v lodi ani kapička. Fuj,moc mi ale nechybělo. Za vyššího stavu to jde lépe.

Přistávám u loděnice a volám si odvoz. Prima strávené dopoledne je pryč,ale moje já je uspokojeno. Zas chvíli vydržím na suchu

článek převzat z webíku OMC

Zasláno: 12:01 13. 12. 2011

Máš můj obdiv hoblovat letní suchostav v takovým počasí potřebuje nutně dávku fanatismu . V takovej zimě se nevydávám ani na zajímavý a jindy těžko jezditelný věci .

Zasláno: 15:54 14. 12. 2011

To je ono, zimní vodáctví je to pravé, nepálí slunce, nežerou komáři. Moravskou Sázavu jsem parkrát jel, zkoušeli jsme i Březnou, ale tam nás vyhnalo málo vody. Určitě se v zimě na něco chystám taky.