Tak jsem se pohrabala ve svém "šuplíku" a našla něco, co by se sem i hodilo :o) Zdál se mi jednou sen ( bylo to v zimě a tak jsem měla asi absťák, nebo co ).

Bylo to strašné......přečtěte si,

Jak bylo U Veverek narváno k prasknutí

 Jela se voda - Vltava. Vyráželi jsme nějak z práce, takže jsme do Vyšáku přijeli dost pozdě. Ti co měli lodě svoje, se nemohli dočkat a chtěli vyrazit na řeku hned. My co jsme lodě neměli jsme vyrazit nemohli, protože v půjčovně už nikdo nebyl. Nakonec jsme se dohodli, že pojedeme až druhý den a přespíme ve Vyšáku v kempu. Že si prostě Veverky dáme až zítra. Proč ne, nikam nespěcháme.  Noc ani nevím... střih

Je ráno. Válíme se a vychutnáváme sluneční paprsky. Vychutnáváme si je tak vehementně, že na vodu zase  vyrážíme až dlouho po obědě a jedeme k našim milovaným Veverkám, kde chceme nocovat, uvařit si gulášek do kotlíku a užít si prázdného, klidného kempu, rozdělat  oheň , dát si pivko a zahrát si na kytaru - kytaru jsem měla a asi jsem uměla i hrát :o) ...  

Voda celkem teče. Přichází nějaký zúžený úsek a uprostřed řeky stojí strom ( asi podvědomí, jak jsme tam byli minulý rok při 1.ps ) Zajímavé bylo, že jsme cestou nepotkali jediného vodáka. Pravda, to sluníčko nechutně pálilo a  bylo asi 40°C,  takže jsme si mysleli, že jsou všichni někde zašití....úpal a tak. 

Jaké bylo ale nemilé překvapení, když jsme zjistili, že jsou všichni, ale úplně všichni zašití U Veverek. Bylo tam tak narváno, že se nedalo vůbec nikde přirazit ke břehu. Jedinou skulinku jsme nenašli. Měli jsme strašnou žízeň všechno pití co jsme měli zteplalo !!  Byla to otázka života a smrti !!!  Hlavně jsme teda měli chuť na to PIVO !!!  :o)

Škráma se neohroženě vrhnul do vody  ( mimochodem opět ve slušivém oblečku, tentokrát retro pruhované plavky a kapitánská čapka :o) a začal rozrážet přivázané gumáky - taky zajímavé - žádná kánoe, ale jen rafty a rafty a gumy a gumy. U břehu bylo vody tak do podpaží, takže byly vidět jen ruce a řvoucí hlava v čapce.

"Uhnětééé, co tohleto má znamenat ??!", "pusťte nás někdo dopr.ele na ten břeh!!"

..... Nic !! Nikdo nereagoval. Absolutní ignorace!  Všichni si drželi ta svoje pivka a vypadali děsně spokojeně. Nakonec to Škráma vzdal a vydrápal se zpátky na loď. Byli jsme vyřízený, naprostá beznaděj. Proud nás pomalu unášel dál a my sledovali, jak nám pomalu Veverky mizí z dohledu a představa lahodného gulášku, vychlazeného pivka a klidného posezení se nám začala rozplývat. Pak se rozpoutala debata, proč jako neskočilo do té vody víc lidí a všichni byli najednou "děsně chytrý" a věděli jak a hlavně co  jsme měli  udělat. Nakonec  jsme se ale nějak shodli, že co bychom tam dělali, když tam byli úplně všichni. To by to posezení klidné nebylo, fronta na pivko, řev... to by prostě nešlo. Mlčky jsme se nechali řekou unášet dál a snažili si to nějak srovnat v hlavě.... Když náhle někdo vykřikl.....

"Ty vole, dyť voni tam spát nebudou, voni přeci pojedou dál !" "To byla jen mezizastávka, protože měli žízeň jako my a voni nás teď dojedou !!!!"

Zavládla hrůzostrašná panika .  Aniž bychom se jakkoli domlouvali, začali jsme pádlovat proti proudu jako smyslů zbaveni -  zpátky k Veverkám.  Šlo to celkem dobře, zvlášť když jsme cestou potkávali ty "gumáky" co odjížděly od Veverek. Taky jsme rozebírali, jestli si tentokrát nepostavíme stany na druhé straně kempu, protože tam jsme ještě nikdy nestanovali..

 Jak to dopadlo ? Nevím, ale přála bych si, abychom dopádlovali do poloprázdných Veverek, postavili si stany - jedno kde. Přivítali se s horolezcem, dali si pivko, koupili si buřtíky na opečení a večer,  zabaleni do dek zpívali u táboráku a nikoho nerušili, protože jsme byli u "našich Veverek úúúúplně sami :) - prostě tak, jak to tam vždycky je :))

Zasláno: 23:19 24. 7. 2011

Pét'o,ty se nezdáš ..... pěkný "vodácký večerníček" !!!! ..... piš,piš, piš.....

Zasláno: 11:22 31. 7. 2011

No, hezká pointa by byla, kdybyste to zpátky k Veverkám vypádlovali, těšíce se na prázdný kemp a ty žíznivci, kteří ho okupovali by vám řekli : Sem už se nevejdete, my tu totiž budeme spát...

Zasláno: 15:56 15. 9. 2011

No těžko říct... třeba to tak bylo, ale bylo to tak strašný, že jsem to vytěsnila :)